 |
| Demonstrace 28. října 1989 |
Radim Valenčík
2.10.2019 blog autora a VašeVěc
Tak už máme skoro za sebou těch prvních třicet let a můžeme bilancovat. První pokus jsme mohli zaznamenat v úterý v pořadu 90´ ČT 24 pod názvem “Výzkum k 30 rokům od pádu totality”, zde je odkaz:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/219411058131022/
Moc se nepovedl, ale za to byl hodně poučný. Naznačil, jak se našeho normálního člověka bude snažit mediální mainstream masírovat. Každému doporučuji, aby obětoval trochu času a podíval se, jak tento první pokus proběhl. Byť i někteří na moje dřívější avízo reagovali, že se znechucením přestali pořad sledovat po několika minutách.
K poučnému pořadu jsem formuloval pár poznámek již v jeho průběhu:
http://radimvalencik.pise.cz/7249-predlistopadovy-test-se-ct-nepovedl.html
Teď se k němu vrátím ještě jednou. Jednou z hlavních linií diskusí, které v rámci pořadu probíhaly, bylo, jak je možné, že tolik lidí pozitivně hodnotí minulý režim ve srovnání s tím současným. Paradoxně je těch, kteří minulý režim zažili a hodnotí ho pozitivně (podle různých průzkumů více či méně než polovina), podstatně více než těch, kteří ho nezažili (v celé dospělé populaci je to jen něco přes třetinu). Tady prostě něco nehraje. Pokud by byl minulý režim tak špatný oproti současnému, hodnotili by ho negativně spíše ti, co ho zažili, a ne ti, na které mohla více působit současná propaganda. Protože ČT si vinu nepřipustí, komicky z toho obviňovala historiky, že špatně vykládají dějiny.
Ale ono je to přece úplně jinak. Podle mého těch, kteří si skutečně myslí, že za minulého režimu bylo lépe, není zase tak moc. Ani já nepatřím k těm, kteří by si to mysleli. Příčiny toho, proč se zkušenější část populace hlásí k minulému režimu, jsou tyto:
1. Vidí řadu hrubých pochybení, pokud jde o současnost, a svým přihlášením se k uznání, že za minulého režimu nebylo zas tak špatně, apelují na to, aby se něco změnilo.
2. Citlivě vnímají tendence k tomu, že by mohlo být podstatně hůře, pokud by se prosadili ti, že kteří svým servilním postojem k silnějším globálním hráčům připustili, že jsme se propadli mnohem hlouběji, než bylo nutné, oproti tomu, kde jsme mohli být.
3. Lakování současného narůžovo, a to stejným stylem, jakým to dělal minulý režim, k vyjádření protestu postojem “laťku nastavenou minulým režimem jste nepřeskočili” normálního člověka doslova provokuje.
Lze předpokládat, že tato skutečnost povede šíbry mediálního mainstreamu k reakcím. Dokonce lze odhadnout i to, jaké reakce to budou. Tomu se budu věnovat v dalším pokračování, kdy se pokusím o prognózu vývoje předlistopadové kampaně “oslavující” třicetileté výročí.
