Martin Koller
20. 10. 2019
Shodou okolností jsem dostal možnost připojit se k nevelké skupině členů ČS obce legionářské, kteří vyrazili na přelomu září a října na Ural. Zajímalo je, zda jsou pravdivé informace o neudržovaných, případně poškozených pomnících československých legionářů, které šířila některá česká média v souvislosti s ostudným ničením pomníku maršála Koněva v Praze. Na hřbitově v Jekatěrinburgu jsme neshledali žádné závady, natož poškození, nanejvýš něco popadaného podzimního listí. Kytice a věnce od předchozích návštěv nepoškozené. Pomník byl v pořádku, čistý, nepoškozený, doslova zářil. Naopak okolní hřbitov byl poměrně zpustlý, některé hroby zarostlé i vysokou trávou.
Rodiny pravděpodobně vymřely, nebo se odstěhovaly. Pomník v Čeljabinsku je na veřejném prostranství, blízko frekventovaného nádraží. Rovněž byl nepoškozený a ve vynikajícím stavu. Zde je třeba připomenout, že ve vyspělé průmyslové oblasti Jekatěrinburgu byli naši legionáři vnímáni pozitivně, a to i levicovými politiky a dělníky, jako ochrana před řáděním Trockého bolševiků, jejichž omezený fanatismus připomíná současné německé i další zfašizované euromarxisty. Právě v Čeljabinsku došlo k osudné roztržce mezi legionáři a bolševiky. Legionáři podle ruských pamětníků podarovali potravinami hladové rakouské a maďarské zajatce, kteří mířili na západ. Ti se jim při odjezdu odvděčili hozenou litinovou nohou od kamen, přičemž tamní sovět se postavil na jejich stranu. Ostatní vývoj je poměrně známý.
Informace o ničení legionářských pomníků se tedy ukázaly jako lživé. Pravděpodobně záměrně, aby podpořily protiruské mediální štvanice organizované z pražského magistrátu atomovým Hřibem (Piráti) a z radnice Prahy 6 garážovým Kolářem (TOP 09). Je vcelku jasné, že celé nízké a sprosté mediální divadlo kolem odstranění pamětní desky ze Staroměstské radnice a hanobení pomníku maršála Koněva, které je zároveň porušením mezinárodní smlouvy mezi naší republikou a Ruskem z roku 1993 slouží pouze jednomu cíli. Tím je odvedení pozornosti od snahy získat pozemek kolem pomníku maršála Koněva ke stavbě garáží. Proto garážový Kolář, aneb, za vším hledej peníze, bez ohledu na řečnění o morálce a jiné ideologické žvásty pražské havlérky. Protiruská mediální štvanice je jen třešničkou na dortu a podlézáním euromarxistům a sudeťákům z Berlína, kteří se již třicet let snaží přepsat historii s cílem dalšího ponižování a zotročování českého národa a postupující kolonizace naší země, prodejem české vody cizákům počínaje. Bez domácích politických a mediálních slouhů by něco takového nebylo možné.
Návštěva Ruska na prahu Asie byla zajímavá z hlediska dalších informací. Bohužel nejen v Moskvě a Petrohradě, ale rovněž v Jekatěrinburgu se Rusko stále více podobá EU. Moderní současné oblečení obyvatel, plné obchody, záplava nových aut. Nejen podle mne bylo v Jekatěrinburgu víc nových a udržovaných aut, než v Praze na počet obyvatel. Žigulík je raritou. Jsou tam dopravní zácpy jako v Paříži. Mohutně se staví bytové domy i komunikace. Jekatěrinburg je od osmnáctého století centrem zbrojního průmyslu, neboť v tamním prostoru jsou doly, které produkují železnou rudu o vyšší kvalitě, než je švédská, nebo anglická. V okolí jsou obrovské prostory lesů a jezer, která mají větší plochu, než jezera v celé Evropě mimo Ruska. To vytváří obrovský ekonomický potenciál, který je cílem závisti a chtivosti cizáků.
Jekatěrinburg je rovněž centrem kultu posledního ruského cara Mikuláše a jeho rodiny, které zavraždila bolševická ochranka v době, kdy se blížili českoslovenští legionáři. Prokázat identitu posledních dvou obětí se podařilo prokázat až v posledních letech. K jejich uctění byl postaven rozsáhlý memoriální komplex spravovaný pravoslavnou církví. Některé stavby jsou retro ze dřeva, naopak některé historické kostely a chrámy jsou monumentální stavby s nádhernou vnitřní výzdobou. Zabývají se tam rovněž zdravotnictvím a výrobou přírodních léčiv. Ruská pravoslavná církev je na rozdíl od současných evropských vlastenecká. Carský kult inicioval prezident Jelcin, který byl v tamní oblasti dlouhodobě stranickým funkcionářem. Proto je v oblasti Jekatěrinburgu vnímám nejen jako opilec, který zaprodával Rusko cizáckým zájmům.
V tamní oblasti jsou rovněž zajímavá muzea. Největší se nalézá ve Věrchnoj Pišme, což je město nedaleko Jekatěrinburgu. Založil je vlastenecký majitel tamních měďných dolů. Majitel pravděpodobně soupeří s majiteli dvou podobných muzeí na okraji Moskvy, nicméně je zde jistý rozdíl. Muzeum v Pišme, má dvě části. První je vojenská a zabývá se především historií ruské a sovětské armády od první světové války, přičemž hlavní část sbírkových předmětů spadá do období od konce třicátých let do současnosti. Součástí sbírek je poměrně rozsáhlá kolekce britské a americké obrněné a automobilní techniky ve velmi dobrém stavu. Některá historická sovětská vozidla a letadla jsou repliky vyrobené s využitím originálních dílů a skupin ve velmi dobré kvalitě. Na některých údajně pracovali čeští odborníci. Součástí muzejního komplexu je rovněž sbírka civilních automobilů, umístěná ve čtyřpatrové rozsáhlé budově. Nalézá se tam přehled vývoje aut od repliky vozidla Benz Victoria až do devadesátých let. Fantastická je kolekce amerických automobilů, počínaje Fordem T, kde dominuje rozsáhlá sbírka limuzín z období mezi světovými válkami. Úžasná je rovněž sbírka několika desítek limuzín sovětských vůdců od Stalina, až po Jelcina, včetně doprovodných policejních motocyklů. V rozsáhlé sbírce historických motocyklů se vykytují rovněž čtyři naše Jawy a ČZ, navrch Pionýr známý jako „pařez“ a moped Stadion. Vínová Tatra 613 tam patří k menším autům. Terénní Poběda 4×4 je možná prvním historickým SUV. Majitel připravuje vytvoření samostatné rozsáhlé letecké expozice.
Jekatěrinburg se podobá Moskvě a Petrohradu, a bohužel i EU nejen auty, obchody a oblečením obyvatel, kteří, většinou ženy, neustále zírají do mobilů, iphonů a tabletů. Obyvatelé brblají na vysoké ceny, nízké platy a důchody. Při porovnání platů, důchodů a cen jsou na tom hůře, než obyvatelé EU, případně i značná část našich. Na druhé straně jsou zde výrazně levnější elektřina a pohonné hmoty, kdekdo z nich byl na dovolené v Itálii, nebo Španělsku a při prostém výpočtu jejich příjmů na tom nejsou zrovna špatně. Dokladem jsou i ta auta. Prakticky všichni, s nimiž jsme se setkali, věděli o smrti Karla Gotta. Vyskytuje se tam lokální patriotismus, který připomíná Brno. Stěžují si tam na moskevské vedení, které údajně odvádí peníze z Uralu. Přitom mnozí se do Moskvy stěhují. Především mladí počítačoví specialisté mají zájem pracovat v USA, kde předpokládají vyšší platy. Stejně jako naši počítačoví specialisté, nebo lékaři, kteří vystudovali za peníze daňových poplatníků a poté odcházejí do Británie, či Německa. Rovněž tamní vesnice kopíruje evropské trendy. Především se vylidňuje. Některé vesničky jsou tvořeny dřevěnicemi, které pamatují dobu před druhou světovou válkou, některé možná i před první. Některé nevypadají dobře. V těch bydlí většinou chudí důchodci. Putinova vláda sice neustále zvyšuje důchody, ale je to pomalé ve vztahu k rostoucím cenám. Jako u nás. Některé domy ve vesnicích slouží jako chaty obyvatel, kteří žijí a pracují ve městech. Zároveň se ve vesnicích objevují zcela nové stavby, některé i zateplené. Je vidět značné rozdíly v životní úrovni, místy větší, než u nás. V posledních pěti letech obyvatelé uvádějí zpomalení růstu a nástup ekonomické krize. Prakticky stejné myšlení (s výjimkou vlastenectví), životní styl a problémy jako u nás. A euromarxistická propaganda tvrdí, že Rusko není evropskou zemí. Pokud si porovnáme rasové složení obyvatel Ruska oproti Francii, Německu, nebo Švédsku, má Rusko podstatně dál k primitivní Africe, než uvedené euromarxistické demokracie.
Na rozdíl od slovanských a balkánských zemí současné EU mají Rusové obrovskou výhodu v tom, že jejich zemi nezotročují a nerozkrádají cizáci. Realizuje se tam propopulační politika, chybí podpora sexuálních úchylek a ekologistických zlodějin, které likvidují EU. Zůstala jim národní hrdost a obrovský přírodní potenciál, kterému mohou konkurovat pouze USA. Rusko nedováží afroislámské migranty a nepodporuje povalečství a protinárodní politické neziskovky. Tvrdě pracovat je tam normální a vesměs se to vyplácí. Do určité míry připomíná Rusko svým rozvojem USA značné části minulého století. Má blíže k modernímu demokratickému státu, než německá EU posedlá sebevražednými pseudosocialistickými totalitářskými experimenty euromarxistických samozvaných elit a bezuzdným byrokratickým šikanováním vlastních obyvatel. Ruští muslimové jsou vesměs pracovití. Po porážce čečenských teroristů a narkomafiánů, islámský extremismus a terorismus, podporovaný ze zahraničí, vymizel do značné míry z Ruska i z okolních zemí SNS. V EU má možnost získat doživotní placenou dovolenou. Rovněž bychom neměli zapomínat, že do Ruska odešly z ukrajinského ráje čtyři miliony obyvatel, mimo obyvatel Krymu a Donbasu. Důležitá je rovněž ekonomická a bezpečnostní spolupráce Ruska s Čínou, což napomáhá stabilizovat ruskou ekonomiku napadanou všemožnými sankcemi a snižuje pravděpodobnost vypuknutí třetí světové války. V ruských městech je plno čínských turistů, kteří přinášejí peníze.
V ruských médiích probíhá již řadu let rozsáhlá a kritická sebereflexe na téma historie od carů, až po současnost. Diskutuje se o všech sporných tématech, volněji, než bychom si mohli představit v takové protinárodní ČT. Nedávná návštěva Uralu, stejně jako letní v Moskvě, mne opět přesvědčila o tom, že Rusko je civilizovanou evropskou zemí s obrovským potenciálem, vlasteneckým vedením a vlasteneckými občany. Viděli jsme i nedostatky. Rusko má, stejně jako kterýkoli jiný stát řadu problémů, ale také schopnost a zájem je pozitivně vyřešit ve prospěch občanské většiny, což v koloniální části Evropy vidět není. Dařilo by se to rychleji bez nenávistných a válkychtivých štvanic ze strany EU a NATO, ekonomických embarg, které ohrožují a ničí obě strany a všemožných majdanistických demonstrací sluhů cizáckých zájmů. Rusko nemá zájem na agresi, válce, přepisování historie s cílem podlézání cizákům a zotročování cizích lidí, což vidíme naopak v praxi EU. Co má EU, co Rusko nemá? Co by Rusko převzalo po jaderné válce ve střední a západní Evropě? Realitu je dobré vidět, nikoli pouze poslouchat jednostrannou propagandu z většiny českých médií a úst slouhů cizáckých zájmů.
