30. 10. 2019 (Novosti, RT, 29. 10. 2019, 21:26)
Hráči … Co vás napadne ve spojení s tímto výrazem? Pokud jste rodičem dospívajícího dítěte, vaše šance pochopit mnohonásobně vzrostou. Ano, hráči – to jsou miliony, desítky milionů, převážně teenagerů, po celém světě, kteří hrají počítačové hry. Je to obrovský průmysl s mnohamiliardovými zisky. Pokud vaše dítě nehraje, máte velké štěstí. Ale, i když nehraje, přečtěte si následující řádky.
Americká společnost právě vydala novou epizodu velmi oblíbené hry Call of Duty. Hrdina této epizody se ocitá na „silnici smrti“ v rozvrácené zemi Urzykstan, pod níž si můžete představit současnou Sýrii.
Po cestě jedou auta s lidmi. Mezi nimi běženci. Houkání, auta do sebe narážejí, zkrátka chaos. A vtom přilétají hrozní Rusové. Bombardují, zapalují, ničí. Zabíjejí a mrzačí všechny ty nešťastné lidi. Proč to dělají, ti hrozní Rusové? No, prostě proto, že už jsou takoví, nejsou to lidé, ale jakési pekelné nestvůry. Nositelé pekelného plamene. Možná by nestálo ani za to, o tom mluvit, vždyť je to jasné a každý si udělá svůj úsudek.
Ale, má to háček. Je to totiž zcela konkrétní příběh o „cestě smrti“. Odehrál se během operace „Pouštní bouře“. Kdo si pamatuje, tak ví, že široko daleko bys Rusa nenašel. Ani Ukrajince. Dokonce ani Gruzíni tehdy v Iráku nebyli. Ale byly tam koaliční síly, hlavně Američané a Angličané. A po prvním úderu Iráčané skutečně utíkali – a právě po té samé cestě, po níž prchalo i civilní obyvatelstvo. Auta s lidmi, sanitky. Vznikla zácpa – velmi vhodný a jasný cíl pro letectvo a rakety.
A spojenci do toho řezali. S chutí. Zahynulo mnoho civilistů, přesně je nikdo nikdy nespočítal. Někteří přecitlivělí humanisté to označili za válečný zločin. Ale kdo by je poslouchal, jakési usmrkance? No, připusťme, že to byli civilisté. Ale jací? Měli smůlu, že se narodili v tak hrozném státě – v kolébce krvavého diktátora. Jsou tedy také vinni. Ať se vám to líbí, nebo ne. Vyměňme tedy jednoduše Američany za Rusy.
Bezva, zcela v duchu doby. Pro teenagery je to určitě zajímavější a přesvědčivější, než učebnice dějepisu. A s tím se právě počítá.
Navrhuji námět pro další epizodu: Drážďany, minulé století, 1945. Sovětské letectvo ničí stovky tisíc civilistů, žen i dětí. A co další? Přece Hirošima a Nagasaki. Sovětské atomové bomby zničí totálně dvě nevelká poklidná japonská města.
Atd., atd. … a potom už jen ticho. Jak říká jeden zblblý hrdina ze světové literatury: “Zbláznili se jako já“.
Vybrala a přeložila Jana Görčöšová
