Jana Kunšteková
28.9.2019 iPrima
Minulý týden opět přinesl velké pobavení všem, kteří sledují zábavný seriál “Kterak učitelům rostou platy na 45 tisíc v roce 2021”. Naše školství je celkově podfinancováno přímo tragicky, náš stát na něj dává o čtvrtinu méně, než je průměr zemí EU. Platy pedagogů a jejich virtuální zvyšování jsou pak nad jiné názornou ukázkou školství jakožto priority současné vlády i vlád minulých.
Neuběhne týden, kdy by se prostý občan v tisku či televizi nedozvěděl, že učitelé budou zase o mnoho bohatší. Klasicky se udává 15 % ze stávajících platů, které ovšem řada novinářů uvádí se všemi nesmyslnými čísly, které proudí z ministerstva školství (MŠMT). Jako že průměrný plat učitele je uváděno 36 či dokonce 39 tisíc hrubého. Aby tomu tak bylo, museli by všichni učitelé být v kategorii nad 30 či 32 let. Je nás jistě hodně v této “předsmrtné” kategorii, ale všichni přece jenom ne. Kdo nám takto zvyšuje platy, míchá “jabka s hruškama” a řadové učitele, většinou na holém tarifním platu, s řediteli a zástupci. Ne že by si mnozí z nich vyšší plat nezasloužili, ale to je už jiné téma. Prostě učitel u nás 36 hrubého v průměru nemá. Všichni, kteří nás rádi srovnávají s prodavačkami v supermarketu, si mohou oddychnout.
Pokud se MŠMT prsí, že učitelům stouply za posledních šest let o 31 procent, zapomíná už dodat, že celkově vzrostla průměrná mzda o 27 procent. Reálně tedy stoupl učitelům plat o čtyři procentní body oproti průměrné mzdě. Pořád jsme tedy skupina vysokoškoláků, která zdaleka zaostává ve své kategorii. Pokud se nebudeme srovnávat s pokladními v supermarketech, ale s vysokoškolsky vzdělanými lidmi, pobíráme 61 procent jejich průměrného platu.
S čísly se žongluje různě – tu se údajně přidá 15 %, pak se ukáže, že ve skutečnosti to bylo pouhých 11 %, pak se hovoří o deseti procentech – pan ministr Robert Plaga (ANO) se zřejmě vyděsil z toho, jak byl loni štědrý – což v reálu bude nějakých 7%. Z průměrného učitelského platu, který většina nemá. Je to otázka pro pokročilé matematiky:
“Když mi příští rok přidají 2200 Kč a teď mám hrubý plat něco kolem 36 tisíc – jsem v předposlední kategorii – kdy budu mít 45 tisíc hrubého, když každý rok dostanu třetinu toho, co bylo slíbeno? Tedy místo 15 % pět procent, z těch pěti pak také jen třetinu…” Zatím ji nikdo nezodpověděl.
Neustále nám, jako oslovi z kreslených vtipů, drží před nosem těch 45 tisíc hrubého, kterých bychom měli dosáhnout už v roce 2021. Pro mnohé občany, kteří učitele zrovna z různých důvodů nemusí, zejména pokud kazí vysvědčení jejich dětem, mají prázdniny a tak dále, je to pak spíše červený hadr, kterým se jim mává před očima. Jako by někdo neustále rozdmýchával válku mezi veřejností a učiteli, na které se snáší jeden kritický článek za druhým, ve všech možných periodicích, o tom, jak neumí, nedokážou, nerozeznají či přímo škodí něžné dětské duši. Jako by někdo neustále připravoval půdu na to, že žádné zvýšení platů takhle mizerným učitelům nemá cenu, a tudíž ani nebude.
Až veřejnost pochopí, že má jen takové učitele, jaké si zaplatí, bude už pozdě. Všude v Evropě je nedostatek učitelů, v Německu jich chybí asi 40 tisíc. A to mají na rozdíl od nás nadprůměrné platy. Tam se ovšem potýkají s daleko větším množství prakticky nevzdělavatelných dětí z přistěhovalecké komunity. V našem podstatně menším školství chybí prokazatelně asi 7000 učitelů. Ve skutečnosti je skrytý deficit daleko větší. Učiteli se mnohde stávají asistenti pedagoga. Bez relevantního vzdělání. Prostě se zaplácne díra.
A nic jiného než zaplácnutí děr není ani novela školského zákona, velebená mnohými experty, kteří nikdy neučili, či akademiky, kteří regionální a střední školství znají jen z tisku a oficiálních návštěv. Totiž, že místo kvalifikovaných učitelů s pedagogickým vzděláním nastoupí ve větší míře tzv. odborníci, tedy lidé s jakýmkoli magisterským vzděláním. Samozřejmě je to možné už dnes, šlo by jen o další rozvolnění požadovaného vzdělání. Protože, jak jsem mnohokrát psala nejen já, skuteční odborníci se za naše peníze do školství nepohrnou, stane se realitou, že učit bude moci de facto každý. Zatím s vysokoškolským vzděláním, či alespoň “zatím nedokončeným” vysokoškolským vzděláním, později každý.
Pokud snad mnozí bývalí kolegové uvěřili vládním slibům a 45 tisícům v roce 2021 a uvažovali o návratu k práci učitele, po letošním září si to opět rozmysleli. Místo kdysi slíbených 15 % pouhých 10 %, pak snad dokonce pevná částka 2250 Kč všem a 1400 na odměny. Ovšem až příliš mnoho učitelů, i podle dotazníkových šetření Pedagogické komory, si o jakýchkoli odměnách může nechat leda zdát. Dokonce ani naši odboráři, jinak skromní, s tímto uspořádáním nejsou spokojeni a vyhlásili stávkovou pohotovost. No konečně, řeklo by se. Ale stávkovat kvůli 14 stovkám – to se opravdu nevyplatí. Kvůli 14 tisícům už ano. Uvidíme, k čemu se odbory vzchopí.
Co se věčné hry na tarif a nadtarif týče – někde peníze jsou, někde nejsou. Je to jak v pohádce “Jak dědeček měnil až vyměnil”. Z ministerstva údajně všechno odejde v pořádku, ale na některé kraje už to prý nedorazí a do škol pak podle ředitelů už také ne. Kde se peníze “vyměnily” za menší obnos, či dokonce ztratily, to se učitelé nedozvědí.
Protesty učitelů, jak napsal prezident Pedagogické komory Radek Sárközi v jednom ze svých blogů na webu Idnes, ministerstvo nevnímá. Ať už to byla akce Školy v černém, které se zúčastnilo přibližně tisíc škol a 29 tisíc pedagogů i nepedagogického personálu, či Otevřený dopis za záchranu českého školství, který podepsaly skoro čtyři tisíce pedagogů, nestalo se nic. Dokud se učitelé nevzchopí ke stávce, také se pravděpodobně nic nestane. Zmíněný dopis, iniciovaný lidmi kolem Pedagogické komory, dokonale ignorovalo nejen ministerstvo, ale veřejné slyšení k němu odmítl na podnět senátora Jiřího Drahoše i Senát Parlamentu ČR. Pokud má dojít k setkání před kamerami, na jedné straně zástupce Pedagogické komory jakožto po odborech nejpočetnějšího spolku ve školství, a jakýmkoli zástupcem MŠMT na straně druhé, ministerstvo účast odřekne. Pan ministr se s prostými učiteli nebaví – pouze s experty, kteří ovšem neučí. Zastání nemají učitelé ani u vlády, ani u opozice. Politici to zřejmě berou tak, že učitelé sice remcají, ale táhnou dál, tak není třeba jim věnovat pozornost. A jedině stávka, důkladná, kdy školy budou opravdu zavřené, to může zvrátit. Kdy si to uvědomíme, to je jen na nás. A také na veřejnosti, která nás přestane vnímat jako nepřátele svých dětí podle současné mediální hry, a pochopí, že může být daleko hůř. I proto musí stávka upozornit rodiče, že “hlídání dětí” po většinu dne nemusí být tak samozřejmé.
