O morálce a matematice (v čem se Lenin mýlí)

Radim Valenčík
4. 9. 2019 blog autora
K napsání následujících několika řádků mě přiměl tento obrázek velké myslitele s jeho výrokem, který někdo uveřejnil na FB (vlevo)
Ale i velký myslitel se může mýlit. Podlomení morálky vystavuje národ velkému nebezpečí. Mnohem nebezpečnější je však odříznout základ vzdělávacích procesů na všech úrovních od matematiky.Konkrétně pak postupně vytvářet únikové cesty k tomu, aby se nové generace mohly úspěšně vyhýbat matematice.

Matematika je zejména o sebekritičnosti, o zpětné vazbě. Bez matematické kultury si i primitiv o sobě může myslet, že je génius. Ten, kdo prošel matematickou kultivací, je mnohem skromnější. Oslabení výuky matematiky jednak přispívá k “produkci” ambiciózních primitivů, jednak jim otevírá dveře k tomu, aby se přes slouhovství vůči cizí moci, které si odůvodňují “vznešenými ideály”, prosazovali.

Matematika je rovněž o kultivování představivosti. Jen ten, kdo nepocítil, co to matematika je, si může myslet, že je něčím odtrženým od života. Každý krůček v matematickém vzdělání výrazně kultivuje schopnost člověka vytvářet si představy a pracovat s nimi. Tyto představy jsou důležitá jak coby opora manuální činnosti, tak i při uměleckém zobrazení reality. Mimo jiné – každý, kdo trochu víc přičichnul k matematice, ví, že pochopit či dokonce dokázat matematický teorém je především umění představivosti, nikoli logického kalkulu – ten nastupuje až tehdy, když je třeba dát poznatek na papír.

A kdo zná kouzelný svět čísel odvozených od primitivního světa těch přirozených (objevení zlomků, nuly, záporných čísel, iracionálních, transcendentních, komplexních, různých druhů nekonečna, vektorů a matic, rozměrů vyjádřených nikoli celým číslem atd.), ví, že matematika je i o schopnosti vidět nové, že je bezprostředně spojena s tím nejdůležitějším – uměním přesahu stávajícího poznání. A bez schopnosti vědět, že všechno může být jinak, že vždy je nutné uvažovat alternativy, je člověk snadno manipulovatelný.

Němka Kateřina II. coby carevna Jekatěrina II. udělala z Ruska velmoc tím, že pozvala geniálního matematika, Švýcara Eulera, který již ztrácejíc zrak a v pozdním věku dokázal naučit Rusko od základů a v masovém měřítku matematice.

Lenin zapomněl na možnost likvidace národa jeho odříznutím od masové a dostatečné znalosti matematiky. Asi proto, že takovou blbost v žádné zemi nepředpokládal. A asi právě proto, že dobře věděl, co udělalo z Ruska velmoc.

Člověk bez schopnosti vnímat svět s využitím matematiky je nejen mnohem méně kvalifikovaný v každé profesi, kde se vyžaduje představivost – od technické až po uměleckou, od manuální až po intelektuální -, ale ztrácí i schopnost přesahu, tudíž schopnost éthosu, čímž se současně stává snadno manipulovatelným. Odříznout národ od matematiky tak znamená ve svých důsledcích podlomit i jeho morálku a současně si pěstovat omezené kolaboranty s cizí mocí.

Tak oslavujte, že se maturity z matematiky zase podařilo odložit na neurčito z důvodů “nepřipravenosti”, aniž by se řeklo, jak se s tou “nepřipraveností” popereme.
A ještě poznámka na závěr. Lidé mají odlišné předpoklady pro zvládnutí matematiky na té či oné úrovni. Platí rovněž to, že schopností člověka nejsou jednorozměrné, že matematika není všechno a že to, co člověk postrádá v oblasti předpokladů pro zvládnutí matematiky, může mít bohatě vynahrazeno v jiných oblastech. To je všech nejen pravda, ale spíše samozřejmost. Právě tak je ovšem samozřejmostí, že matematika kultivuje každého. I toho, kdo v ní nevynikne, obohatí a dá vyniknout těm schopnostem, ve kterých je třeba i výjimečný. I tomu, kdo není matematický typ, osvojení základů matematické představivosti, pochopení ducha matematiky prospěje.


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7128-o-moralce-a-matematice-v-cem-se-lenin-myli.html