Velká starost deníku referendum: Ministerstvo vnitra trvá na změně pohlaví transexuálních osob, které chtějí změnit pohlaví


Ivan David
15. 8. 2019
Deník referendum ZDE bojuje za možnost “úřední změny pohlaví bez chirurgického zákroku” u transexuálních osob. Argumentuje, že “povinné sterilizace jsou zcela nepřijatelné“, a dále: “Ze sedmačtyřiceti států Rady Evropy šestadvacet nepožaduje sterilizaci jako podmínku pro změnu pohlaví.” Konstatuje: “Novelu občanského zákoníku, kterou připravilo Ministerstvo spravedlnosti s cílem usnadnit úřední změnu pohlaví a odstranit stávající podmínku sterilizace, se od podzimu loňského roku nepohnuly. Příčinou je zásadní nesouhlas Ministerstva vnitra vedeného vicepremiérem Janem Hamáčkem (ČSSD). To tvrdí, že pokud by trans* lidé s lékařským potvrzením mohli změnit zapsané pohlaví prohlášením před matričním úřadem, vypukl by administrativní zmatek.


Ministerstvo spravedlnosti totiž pokládá za velmi pokrokové, že ke změně pohlaví by mohlo stačit pouhé prohlášení. Jak jsem byl informován odborníky, kteří se jednání na MS opakovaně zúčastnili, aktivisté, kteří tyto změny prosazují je pokládají za “pokrok” a boj proti diskriminaci. Do budoucna se počítá s tím, že pohlaví nebude v dokumentech vůbec uváděno.

Na vysvětlenou uvádím, že transexuální osoby se zpravidla od dětství cítí být podvedeny přírodou, neboť jejich zevnějšek a pohlavní žlázy neodpovídají jejich cítění. Transexuál v mužském těle touží žít s mužem, ale na rozdíl od homosexuální osoby, jako žena (a obráceně). Touží po tom, aby jejich zevnějšek byl uveden do souladu s jejich cítěním. Pro transexuální osoby není rozpor mezi jejich zevnějškem a jejich cítěním okrajová záležitost, stejně jako pro ženy není nepodstatné jejich ženství a pro muže jejich mužství. Pohlavnost je důležitější než jsou si lidé obvykle ochotni přiznat.

Ne každý, kdo usiluje o změnu pohlaví je nutně transexuál. Doposud změně pohlaví musí předcházet odborné posouzení, zda žadatel je opravdu transexuální. Je to tak správné nejen proto, že chirurgická a hormonální úprava s psychologickou podporou je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Lehkovážný přístup ke změně pohlaví pokládám za nepřípustný. Je plodem bizarní ideologie, podle níž je vše, po čem kdokoli zatouží, “lidským právem”. Je odklonem od odpovědného přístupu k životu a příklonem k “cochcárně”, která rozkládá společnost.

Co je komu do toho, když se někdo rozhodně “úředně” změnit pohlaví? Jsme prý vázáni mezinárodními dohodami. „Jedná se o nešťastnou situaci. Jednoznačně totiž stále porušujeme mezinárodní závazky týkající se lidských práv. Je třeba něco dělat, ale postup návrhu ukazuje, že jakékoli řešení potrvá ještě delší dobu,“ řekl Deníku Referendum spoluzakladatel spolku Trans*parent Viktor Heumann.” Takový “pokrok” prosazuje Ministerstvo spravedlnosti. Nejsme povinni přistupovat na všechny nesmysly, které vyplodily věrozvěsti bizarní ideologie. Naopak, jsme povinni hájit zdravý rozum proti ideologické zaslepenosti.

Deník referendum referuje o Ministerstvu vnitra jako o “Hamáčkově ministerstvu”. Ministerstvo vnitra bylo před Hamáčkem a bude i po něm. Ministerstvo vnitra výslovně nesouhlasilo s tím, aby administrativa spojená s  úřední změnou pohlaví byla ponechána na matričních úřadech. Úředník by zapsal, co si žadatel přeje. Ministerstvo vnitra trvá na rozhodování před soudem. Soudy by si musely vyžádat odborný posudek – totiž, zda jde skutečně o transexuální osobu. Bez skutečné změny by se muž mohl stát matkou, žena otcem. Například. Ministerstvo vnitra se odvolává na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z konce května, které trvá na chirurgické změně jako podmínce úřední změny pohlaví trvá s tím, že česká společnost přikládá zásadní význam dualitě muž-žena.

Aktivista z neziskovky Heumann ale tvrdí: “Podobné námitky postrádají věcnost. Rétorika ministerstva vnitra je spíše ideologická či ideová, než aby řešila konkrétní aspekty a problémy. Vedení rezortu v  podstatě ignorovalo snahu Trans*parentu o jednání. Ministerstvem zmiňovaný problém mužského mateřství by mohlo vyřešit zavedení výjimky, která by i po úřední změně pohlaví částečně zachovala původní status trans* osoby.”

Je nutné odmítnout, že je “lidským právem” být “úředně mužem”, ale fakticky zůstat ženou.  Pohlaví není úřední záležitost, ale biologická a psychologická – se společenskými a právními důsledky. Jestliže “Evropa” zblbla, nemusíme se cítit nápady ideologů a neziskovkářů vázáni. Od “Evropy blbých nápadů” je nutno v zájmu sebezáchovy držet se co nejdále, a pokud bude nadále blbnout a škodit, tak mimo ni – v Evropě národů, které si zachovaly zdravý rozum navzdory šílení ideologů a snaživých úředníků.