Syndication Bureau: EU stojí před důležitou volbou v oblasti obrany


Maxim Isajev
4. 8. 2019 regnum
Řešení krize v Perském zálivu je pro nové evropské vůdce velkou šancí ukázat svou vizi budoucnosti evropských ozbrojených sil. Pouhé připojení se k misi v Perském zálivu pod vedením Spojených států by bylo chybou. Pokud má EU zájem na zachování svých vlastních priorit a politiky, musí si zachovat schopnost razit svůj vlastní vojenský kurz.


Vlny, způsobené krizí v Perském zálivu, se rozšířily po celém evropském kontinentu. Na pozadí útoků na ropné tankery v Perském zálivu a obsazení lodi, plující pod britskou vlajkou, se rozpoutaly debaty o tom, jak by bylo možné co nejlépe vyřešit eskalující krizi. Americký přístup spočívá v navyšování vojenské přítomnosti na pozadí kampaně “maximálního tlaku” proti Íránu. V EU se názory rozdělily mezi příznivce vojenských a diplomatických přístupů, píše Faisal al Yafai v článku pro Syndication Bureau.

Nejedná se však pouze o čistě taktickou otázku, jak se vypořádat s touto konkrétní krizí. Krize v Perském zálivu způsobila širší debatu mezi evropskými zeměmi v oblasti obrany. Vzhledem k tomu, že se EU v současné době připravuje na změnu vedení, mohou akce nové generace politiků ohledně krize v Perském zálivu předurčit vojenskou budoucnost jednotlivých zemí a, možná, dokonce i celé Evropské unie jako celku.

Neshody ohledně toho, co přesně by se mělo v Perském zálivu podniknout, vyvstaly jak mezi evropskými zeměmi, tak v nich. Minulý týden bývalý ministr zahraničí Velké Británie Jeremy Hunt navrhl, že EU by měla vést vlastní vojenskou námořní misi v Perském zálivu, odděleně od americké operace Sentinel. V EU, a zejména v Německu, jsou znepokojeni, že USA mohou evropské země vtáhnout do války, vyprovokované Washingtonem. Pouze v rámci samostatné evropské mise by se EU mohla uchýlit k jiné taktice.

Již tento týden vyjádřil nástupce Hunta Dominic Raab zcela odlišnou pozici, když prohlásil, že výlučně evropská operace bude “životaneschopná”. Na změně pozice Velké Británie můžeme vidět zobrazení širší pozice Londýna, kterou může zaujmout po odchodu z EU. Pokud přístup Hunta znamená zachování EU jako partnera, Raab ukázal zřeknutí se kontinentu a následování Spojených států.

V Německu se postoj vlády také rozdělil. V úterý 30. července jsme se dozvěděli, že USA oficiálně požádaly SRN o připojení se k americké námořní misi. Rozhodnutí o tom, zda se Německo připojí k americké misi nebo ne, přijme nová ministryně obrany Německa a nástupkyně německé kancléřky Angely Merkelové na postu vůdkyně Křesťanskodemokratické unie (CDU) Annegret Kramp-Karrenbauerová, která možnost účasti Německa nevyloučila.

CDU je v koalici se Sociálně demokratickou stranou (SPD), která je mnohem chladnější k návrhu Američanů. Ministr zahraničí Německa Heiko Maas, který je členem SPD, veřejně prohlásil, že Německo “nepodporuje politiku maximálního tlaku USA”. Tento konkrétní rozpor je odrazem širších sporů o budoucí úloze německých ozbrojených sil. Během několika dní, kdy je ministryní obrany, již prokázala Kramp-Karrenbauerová rozhodnější vojenskou pozici než Merkelová, když slíbila zvýšení vojenského rozpočtu země na 2% HDP, což výrazně překračuje loňských 1,23% HDP. Ministr zahraničí SRN dříve uvedl, že země zvýší vojenský rozpočet, ale až za pět let, počínaje rokem 2024. Nesliboval však, že vojenský rozpočet ve výsledku dosáhne 2% HDP. Tyto neshody jsou důležité, protože EU se připravuje na střídání vedení, složení Evropského parlamentu se změnilo, Velká Británie se chystá opustit EU a Merkelová se chystá opustit politickou scénu.

Raab je v úřadu asi týden a Kramp-Karrenbauerová pouze dva, ale jejich aktivity mohou předurčit politickou budoucnost jejich zemí. Raab zastupuje příznivce tvrdé linie v britské Konzervativní straně, kteří po volbách mohou snadno dostat Velkou Británii pod kontrolu na dalších pět let. Kramp-Karrenbauerová je již považována za další německou kancléřku.

Evropští vůdci potřebují vypracovat nový přístup k Perskému zálivu. Jinak by to znamenalo využití evropských vojenských aktiv výhradně v rámci americké taktiky. V tomto případě Blízký východ nic nevyhraje. Americký přístup, nepodpořený diplomatickými prostředky k ukončení konfrontace, může jen destabilizovat arabské země, zejména Irák, protože Írán by v těchto zemích mohl zapojit vlastní páky vlivu k vyvíjení tlaku na USA a jejich spojence.

EU by měla věnovat pozornost svým zkušenostem s bojem proti hrozbám v Baltském moři, které by evropské země mohly zapojit v boji proti hrozbám v Perském zálivu. Německo, které bylo znepokojeno možnými hrozbami Ruska v Baltském moři, rozšířilo v roce 2018 svou vojenskou přítomnost v regionu, organizovalo také rozsáhlá vojenská cvičení a zahájilo budování stálého vojenského štábu v německém přístavním městě Rostock.

V květnu vytvořila Velká Británie novou obrannou organizaci s názvem Spojený expediční sbor (JEF), která zahrnuje osm evropských zemí, hraničících s Baltským mořem. Nová organizace má zajistit hlídkování v regionu. Jak uvedl zástupce britské flotily, struktura JEF, vytvořená odděleně od NATO a Spojených států, by měla “uzavřít mezeru v architektuře bezpečnosti severní Evropy, která vznikla mezi národními silami a silami NATO”.

V Perském zálivu by mohlo být zorganizováno něco podobného: námořní síly, které doplňují USA, ale zachovávají si právo zvolit si nezávislou taktiku v evropské doméně. Podstata spočívá v oddělení vojenského a politického tlaku. Nezávislé evropské a americké námořní skupiny v Perském zálivu podpoří vojenský tlak na Írán, přičemž si zachovají právo na volbu politických partnerů. Tím bude zaručeno, že evropská politika nebude přímo závislá na americké politice řinčení zbraněmi.

Taková politika může najít podporu v Londýně a Berlíně: Kramp-Karrenbauerová usiluje o zlepšení postavení německé armády a obranná organizace JEF je dítětem Konzervativní strany Velké Británie. Podobný přístup může nalézt podporu také v Bruselu. Konec konců to byla nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Lyayenová, která vyslala válečné lodě do Baltského moře, když byla ministryní obrany Německa.

Řešení krize v Perském zálivu je pro nové evropské vůdce velkou šancí ukázat svou vizi budoucnosti evropských ozbrojených sil. Pouhé připojení se k misi v Perském zálivu pod vedením Spojených států by bylo chybou. Pokud má EU zájem na zachování svých vlastních priorit a politiky, musí si zachovat schopnost razit svůj vlastní vojenský kurz.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová