Zbyněk Fiala
6.8.2019 VašeVěc
Nová americká cla na čínské zboží vyvolala zděšené reakce na světových trzích. Všichni sledují oslabování čínské měny, není to odveta? Čína však stále dává najevo, že konfrontaci nechce.
Začátek týdne byl první příležitostí, kdy bylo možno nějak strávit vystupňování americko-čínské obchodní války. Akcie amerických bank letěly dolů v reakci na pohyby čínské měny. Padali také výrobci čipů, neboť ty mohou uváznout v odvetných opatřeních jako první. Agentura Bloomberg okamžitě využila příležitosti k šíření paniky důstojné novinářského stavu, když svoje zpravodajství z trhu ohlavila titulkem: Čínská odveta má hodnotu 11 na stupnici od jedné do desíti.
Dvě třetiny čínského zboží za 300 miliard dolarů, které bylo postiženo druhou vlnou cel tentokrát ve výši 10 procent, představuje spotřební zboží. Výsledkem amerických sankcí tak může být zvýšení cen pro americké spotřebitele. Ale 10 procent nemusí být konečná, prezident Trump prohlásil, že může tato cla dorovnat na 25 procent, jako u těch předchozích, nebo je hnát ještě výše. ¨
Podle analytiků americké investiční banky Morgan Stanley je tu tedy riziko eskalace obchodní války. Kdyby Spojené státy zavedly 25 procent u všech čínských dovozů, vydrželo to 4 – 6 měsíců a Čína zavedla odvetná opatření, srazí to globální hospodářský růst v prvním pololetí 2020 na 2,8 – 3 procenta, tedy nejmíň o půl procentního bodu níž je současná prognóza Světové banky. Jinými slovy, prognóza by obrátila směr, místo zrychlování by nastalo zpomalování.
Také české prognózy by musely ubrat z optimismu. Jde přitom o skutečné peníze. Letos můžeme profinancovat jen z přírůstků daní a pojistného státní výdaje o 105 miliard korun vyšší než před rokem. Pokud by tento trend pokračoval, dostaneme znovu stejně velkou porci navíc. A trend by pokračovat měl, aspoň podle čerstvé červencové makroekonomické predikce ministerstva financí. Ta dokonce nepatrně zvedla růstové vyhlídky HDP z 2,4 % na 2,5 %.
To zní hodně akademicky, ale o tato čísla se bude opírat poslední verze návrhu státního rozpočtu. Když tedy ČSSD stupňuje požadavky na sociální platby, aby trochu povzbudila své nevábné volební vyhlídky, vypadá to jako vydírání, ale při mírně zvýšeném hospodářském růstu se dá ustát. Jenže tento růst nemusí přijít. Pro radostné výhledy jsou stejně silné argumenty jako pro chmurnou skepsi. Záleží hlavně na tom, zda víc věříme modelům, nebo reálným výsledkům. Prognóza to přiznává v úžasné větě, která v sobě spojuje složitostí našeho světa:
„Ačkoliv měkké konjunkturální ukazatelé indikují výrazné zpomalení hospodářského výkonu, statisticky zjišťovaná data (např. průmyslová produkce, zahraniční obchod či maloobchodní obrat) prozatím vykazují velmi dobré výsledky.“
Jinými slovy, kdybychom se drželi vědy, je hůř, ale ono je líp. Co to znamená pro lidi, vyčteme z další pozoruhodné věty, která se nemusí v příštích letech opakovat:
„V obou uvedených letech /tj. 2019–2020/ by měl být hospodářský růst tažen výdaji domácností na spotřebu reflektující stále silnou mzdovou dynamiku, při extrémně nízké míře nezaměstnanosti, i razantní zvýšení starobních důchodů. “
Jinými slovy, mzdy a důchody nadále porostou a kdo chce pracovat, práci najde.
Nicméně strašit je stejně snadné jako vyvolávat naděje. Když se toho ujme politika, strašení lze vnímat jako násilné krocení příliš chtivých partnerů, zatímco nadějné vyhlídky jsou nabízeny jako signál ochoty k dohodě. Tolik pro ty, kdo se bojí, že padne vláda.
V minulých letech se také pilně strašilo, ale ministerstvo financí se tím dokázalo realisticky proklestit a v loňském roce s pomocí obnoveného proudu evropských peněz skončilo s přebytkem ve výši 0,9 procenta HDP. Strukturální saldo veřejných rozpočtů (kam se započítávají spolu s vládou i kraje, obce a spousta státních institucí, a pak se ještě odečte vliv hospodářského cyklu) činilo dokonce 1,1 procenta HDP. To nikdo jiný nemá. V tom jsme jedničky, zatímco v Německu a všude kolem už se zodpovědně fňuká. Buď tedy berme českou ekonomiku za vzor správného snažení, nebo jsme momentálně zaostalí a dolehne to na nás později.
Ve válce však prognózy padnou jako první. Nový konflikt na americko-čínské frontě vznikl minulý týden, když zkrachovala jednání v Šanghaji a prezident Trump okamžitě udeřil další vlnou dovozních cel na čínské zboží. Teď už je tedy cly zatíženo úplně všechno. Čína slíbila odvetná opatření, ale neřekla, jaká přesně budou. Něco však začíná být zřejmé.
Opatření první. Čínská centrální banka přestala bránit kurz jüanu a pustila jej pod hodnotu 7 jüanů za dolar. Byl čtyři setiny pod, je dvě setiny nad, zdánlivě nic. Důležitý je směr, pokud to má pokračovat. Trestná americká cla mají platit až od srpna, za tu dobu se tedy může kurz ještě hodně změnit.
Pro čínské vývozce to znamená, že stejné tržby v dolarech smění doma za víc jüanů. To jim částečně smázne Trumpovu celní zátěž. Jinou možností je změnit nový poměr mezi oběma měnami za tržní výhodu. Domácí náklady vývozců se očima slabšího kurzu snižují, mohou si tedy dovolit snižovat ceny. Tím mohou Američany aspoň strašit.
Vedle drobných soubojů na trhu je tu však i nukleární opce. Čína má vůči Spojeným státům dlouhodobě obchodní přebytek, který Američané hradí státními dluhopisy. Takže čínské banky teď mají v portfóliu 1,2 bilionu dolarů v cenných papírech federálního dluhu USA. Při poklesu kurzu čínské měny se pochopitelně přepočtená hodnota těchto rezerv zvyšuje. To by mohlo povzbudit chuť hodit něco z toho na trh a dosáhnout kurzového zisku. Byl by dvojí, protože v minulém týdnu americký Fed poprvé za deset let snižoval sazby. K měnovému zisku se tak přidá ještě kapitálový, protože dluhopisy s dřívější vyšší sazbou rostou v ceně.
Je tu však jedna komplikace. Je to pár dní, co se prezidentu Trumpovi podařilo získat od Kongresu povolení pro další zvýšení federálního dluhu, který narazil na strop stanovený zákonem. Ostrost střetu o další peníze nebyla jen pokusem opozice otřást Trumpem, ale odrážela také nejistotu vyhlídek amerických daňových příjmů. Pokud by se tedy na trhu sešly jak nové americké státní dluhopisy nezbytné pro další fungování federální vlády, tak větší porce starších dluhopisů z čínských zásob, nastane mela. Prodeje srazí cenu, což je u dluhopisů veličina, která se vyvíjí opačným směrem než výnos. Fed sazby snižoval, ale finanční trh by je zvyšoval. Kdo vyhraje? Nejspíš panika.
Ještě na konci července, kdy byla vydána makroekonomická predikce českého ministerstva financí, byla budoucnost víceméně přehledná a zvládnutelná, ale teď tedy začíná být velice nejistá. Světové i evropské trhy se v pondělí pořádně rozhoupaly. Pak přišlo uklidňující prohlášení guvernéra čínské centrální banky, že „bude držet směnný kurz jüanu zásadně stabilní na vyrovnané a rozumné úrovni“.
To však může znamenat pouze to, že zůstanou zachovány limity pro denní kurzové výkyvy, ale nemůže to být slib, že centrální banka půjde proti trhu. Prezident Trump zase hodnotí poslední vývoj jako velké narušení. Jistě se však dozvěděl, že americká sója se znovu začala nakládat na čínské lodě. Ani ta nejistota tedy není jistá…
