Petr Vít
21.7.2019 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Vlkův úvod:
Už dlouho jsem se chystal napsat něco k fenomenu letošního pozdního jara a léta – suchu. Nebo respektive něco o vodě. Ale pořád mne nic nenapadalo. Uchopitelného. Věci spojené se životním prostředím prostě nejsou můj obor a já se nerad pouštím do terénu, kde bych mohl snadno zabloudit. Vím, e ani zlomkem nemám encyklopedické znalosti a sebevědomí univerzálních všeználků rád přenechám jiným. A že jich tady běhá! V podhradí i na Hradech.
Proto jsem z potěšením přečetl mail, který jsem onehdá objevil ve své poště a po krátké výměně dalších mailů s autorem jej převzal k otištění na Kose.
Věřím, že se bude líbit i vám.
Hydrologická situace ČR se horší, za to extrémní pojetí ochrany ŽP trvale posiluje.
Ještě před několika lety si protagonisté radikální ochrany ŽP netroufli otevřeně tvrdit, že nebojují proti vodní dopravě v ČR. Tak alespoň před veřejností proklamativně odkazovali tento nejekologičtější dopravní mód na „opatření nízkoponorových lodí, které je vhodnější přizpůsobit řece, než řeku lodím“. Např. na webu „Přátel přírody“ jsou dodnes tyto „rady“ – neřešící potřebnou plavební praxi a odkazující navíc na typy pro ČR nejen nedosažitelné, ale dokonce nesplňující jimi doporučovanou nízkoponorovost, která by platila pro místní úseky Labe.
Dnes, po dalších několika letech cíleného likvidování vnitrozemské vodní dopravy, mají její odpůrci nejspíš dojem, že odborníci z plavebního oboru, kterých už ani není moc, nemohou nic zvrátit. Tato jejich úvaha nemusí být daleko pravdy. Navíc se jim podařilo na svou stranu strhnout i mnoho přírodovědců, kdy s pomocí hlubokého zaměření na jejich odbornosti, podtrhují tendenční hesla, vytrhnuté jednotlivosti apod. kterými šíří fóbii veřejnosti. Ovlivňované veřejnosti – médiím, občanům i jejich politickým zástupcům pak podsouvají
- paradoxní otázky typu „Co má mít v případě Labe přednost? Lodě, či příroda?“
- i surové nepravdy – „vybetonují koryto řeky, znásilní její charakter“ apod.
- časté módní stylizace stranící přírodě blízkým opatřením
Příklady prohlášení některých politiků, kteří ač zjevně nemají s ne zase tak dávno ještě fungující vodní dopravou v ČSSR a po té ještě krátce v ČR žádné zkušenosti, svědčí o úspěšnosti propagandistické práce a zdatnosti extrémních „ochranářů“.
„Iluze kvalitní říční dopravy na Labi je stejně fantazmagorická jako plány na kanál Dunaj-Odra-Labe,“ míní předseda výboru pro životní prostředí Robin Böhnisch (ČSSD).
„Kvalitní říční doprava v Česku? To nejde. Česko nepotřebuje říční dopravu, která nemůže být nikdy kvalitní. Můžeme tak v klidu vyhlásit EVL,“ přidává se poslanec Jiří Junek (KDU-ČSL)
„Je to další velký průšvih vlády. Vodní doprava je zanedbatelnou částí převozu zboží a surovin a je v ČR marginální. Proto si to nešťastné rozhodnutí vláda mohla odpustit.“ František Laudát TOP 09.
Velice nepochopitelná, smutná a pro vývoj ČR nebezpečná jsou slova dokonce ministra ŽP, p. Brabce:
„Krajinným rázem a zachovalou přírodou je údolí Labe pod Děčínem v porovnání s uměle regulovanými řekami západní Evropy naprosto unikátní místo. Možná poslední kousek Labe, který není přetrasovaný či člověkem stavebně upravený.“ A nepochybuje, že právě ochrana ojedinělé krajiny s množstvím vzácných živočichů i rostlin je tím nejzásadnějším zájmem.“
Jakoby vodní stavba a zdrž, pokračující v intravilánu Děčína a dále proti proudu, měla ublížit na opačnou stranu začínajícímu údolí Labe. I ta řeka je zde po celá staletí přetvářena, její břehy jsou např. upraveny pro někdejší potřebu potahových stezek, prohrábky dna v plavební dráze vytvořily dnes tolik oplakávané – bahnité náplavy. Symbol obrovského sucha – drobnokvět pobřežní by se zde prý nemohl objevovat. To ale logicky vyplyne i z případu, že by se v ČR již neobjevovala ničivá sucha – cíl boje proti suchu. Jelikož je drobnokvět pěkná rostlina, osobně bych ji rád viděl prospívat na jinde pro ni vytvořených místech. Prý je to naivní, myslet si, že by se ta vzácnost jinde uchytila. Konstruktivita nadávkou.
Je to celé nefér a nebezpečné, odvádějící společnost ČR k úpadku, dlážděnému suchými infrastrukturami pro auta a vlaky.
Co by asi objevili eurokomisaři, kdyby si „posvítili“ na tato místa, jak je dnes neustále veřejnosti předhazováno?
A ty rádoby odborné úvahy o plavbě v ČR, vycházející od jejích odpůrců – hlavním akcionářem dodnes největší české rejdařské firmy – ČSPL, a.s. je jeden z největších logistických subjektů Německa – firma RHENUS. Někým vysmívané lodě se zařadily do nového provozu právě pro jejich schopnosti a české posádky, dodnes v Evropě ceněné pro svou odbornost, mají uplatnění „jinde“. Právě dobrý zvuk českého lodníka i kapitána přitahuje každoročně hned několik zástupců velkých rejdařských firem ze Západní Evropy k lodní škole v Děčíně. Ta je ostatně členem EDINNA – asociace evropských lodních škol a vyučenci nemají ani v nejmenším nouzi o pracovní příležitosti.
Labsko-vltavská vodní cesta je spolehlivá díky kaskádě plavebních stupňů v délce cca 260 km, za to 40 km ji nedokonalým splavněním odděluje od státní hranice a následných, plavebně snazších úseků v Sasku. Zde německá vláda garantuje po letech obnovenou údržbu. Je jen na naší vládě, aby v jednáních s „Němci“ nepolevila – potřeba hospodaření s vodou v tamním Labi (samozřejmě i jinde) je brzy přivede k rozvinutí úvah o ještě důmyslnějším zadržování a zpomalování odtoku. (Už jsem od plavby zase u hydrologie, vodních poměrů).
My vodě, voda nám, v roce 2019 ještě více!
Za Spolek Aquarius-Vodnář, SAV
Ing. Petr Vít, předseda
Vlkův dodatek:
Když jsem tenhle článeček redigoval, vzpomněl jsem si na rozhovor, který jsem vedl s jedním ze svých prominentních klientů. Je to už dost dávno. On tehdy hledal zdroje na projekt splavnění Vltavy až do Českých Budějovic. Nikoli pro těžkou nákladní dopravu,nýbrž pro tu lehkou – turistickou. Bylo to hrozně obtížné takovýhle projekt komerčně financovat. Naštěstí pro něj se do toho vložil stát a na neštěstí přišla následně sucha. Ale o tom psát nechci. Chci jen vypíchnout část našeho rozhovoru, kdy jsem se podivoval, že nelze stále splavnit dolní úsek Labe, jak o tom píše pan Vít.
Můj klient na mne tehdy jen tak pokukoval a smutně se usmíval. Nevěděl jsem proč a také mu to řekl. Povzdechl si a řekl – tak dobrá.
A začal vyprávět jeden dost dlouhý a smutný příběh. Jehož pointou byla dvě sdělení:
1- dolní úsek Labe nebude, podle něj splavněn nikdy
2- nebude, protože tomu brání jistá organizace, jejímž vývěsním štítem je ekologie. Ta podle informací, sdělených mým tehdejším klientem je tvořena pár lidmi. Ovšem na činnost dostávají relativně obrovské dotace. Ta největší má přicházet, jestli se dobře pamatuji, ve výši 2 milionů eur ročně od jistého velkého evropského železničního /nikoli českého/ cargo přepravce. Který vyplácení své podpory má vázat právě na zablokování celoročního splavnění Labe na českém území.
Netuším, jestli je to pravda nebo ne. Ale co se týče mého zdroje téhle informace, pak jde o velmi úspěšného podnikatele, který vždycky, alespoň o sobě a svých firmách a jejich aktivitách dodával spolehlivé údaje. Na splavnění Labe neměl žádný zájem. Na zachování současného stavu také ne.
Celé vyprávění ozdobil historkou o tom, jak tehdy / v dobách před Babišem a Zemanovým prezidentováním/ byl instalován nový ministr dopravy, který o splavnění uvažoval. Prý se k němu představitelé oné ekoiniciativy objednali a měli s ním vést zajímavý rozhovor ve smyslu – pane ministře, jestli chcete být nějaký delší čas ministrem tak… tak na Labe zapomenete.
