Bratříčkování s Landsmanšaftem: Znepokojivé aktivity ministra a velvyslance. Za zády české vlády i prezidenta, přesto prý jejich jménem. Bude příští sjezd zde? Které strany si s nimi notují? Lieber Freund Berndt

Originální grafika ProtiProudu

Jiří Kobza

19.87.2019 ParlamentníListy
Jiří Kobza a Tomáš Doležal podrobněji sledují podivné aktivity ministra zahraničních věcí Petříčka a velvyslance Podivínského na nedávném sjezdu Sudetoněmeckého Landsmanšaftu

Témata spojená s konáním posledního sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení, a zejména s vystoupením českého velvyslance tamtéž, rezonují ve veřejném politickém prostoru i nyní, více než měsíc po jeho konání.

Snad nejdiskutovanější záležitostí je v tomto kontextu důvod i obsah vystoupení českého velvyslance v Německu na této akci.

Europoslankyně Konečná (KSČM) se na toto dotázala ministra Petříčka a poslanec Kobza (SPD) v této věci písemně interpeloval premiéra Babiše.

Nyní, když máme k dispozici jak oficiální text vystoupení velvyslance a původní videonahrávku jeho vystoupení, tak i oficiální písemné reakce ministra zahraničních věcí Petříčka a premiéra Babiše na na tuto událost, můžeme se na tuto diplomatickou (přinejmenším) podivnost podívat již i z mírného odstupu a pojmenovat některé její hlavní aspekty a odkrýt další okolnosti pochybného vedení české zahraniční politiky:

Kdo vůbec pana Podivínského na sudetskou akci vyslal?

Nyní je jasné, že nešlo ani o záležitost, kterou by nařídil nebo schválil premiér, schválila vláda (jejímž – a prezidentovým – zástupcem je velvyslanec 24 hodin denně), ani o soukromou aktivitu pana velvyslance Podivínského, nýbrž o výsostnou iniciativu ministra Petříčka (cituji z odpovědi na dotaz Kateřiny Konečné: “Pan velvyslanec byl o účast na sněmu v roli zástupce České republiky požádán mým jménem… Účast pana velvyslance navazovala na dosavadní vládní linii sousedského sbližování České republiky se Svobodným státem Bavorsko… Vláda ČR velvyslancovu účast v konkrétní podobě neprojednávala.”).

Takže co vlastně nejvyšší zástupce české vlády v Německu a reprezentant české zahraniční politiky u všech všudy bez mandátu vlády pohledával na sjezdu obskurního spolku revizionistů?

Velmi zajímavé je i to, že pan ministr nepovažuje za nutné jednu z klíčových otázek zahraniční (i vnitřní) politiky se stále živými historickými reminiscencemi v návaznosti na samotnou podstatu české státnosti řešit na úrovni vlády a rozhoduje o ní sám “od stolu”.

Novinkou je i obdiv sociálnědemokratického ministra k zahraniční politice Nečasovy vlády, na které dosud ČSSD nenechávala nit suchou.

Podivná je i zmínka o prioritě sbližování ČR a Bavorska. Spolková země přece není samostatným státem a není tedy z institucionálního, právního a diplomatického hlediska žádným plnohodnotným partnerem vlády našeho státu – tím je výhradně Spolková republika Německo. Z těchto důvodů není vystoupení českého velvyslance na sudetské akci standardní diplomatickou záležitostí, ale nezpochybnitelným faktickým povýšením sudetské organizace na partnera české vlády. Co k tomu ministra Petříčka vedlo?

Kolaboranti znovu na scéně: Vracení majetku a lokajské zdravice. Co by na to řekli Kubiš s Gabčíkem? Dějepis je třeba stále opakovat. Nejdůležitější Benešův čin. Posseltovo kodrcání

Samotný obsah řeči českého velvyslance si rovněž zaslouží pozornost

Když vyšla najevo skutečnost, že Podivínský na sudetském sněmu vystoupil s projevem, začaly zainteresované úřady (hlavně MZV) zlehčovat tuto událost poukazem na to, že obsah vystoupení byl v pořádku a prakticky neškodný. Skutečně? Kdo tomu má věřit? Když pomineme rozdíl mezi německým originálem a českým „překladem“ vystoupení, velvyslanec řekl mj. toto:

V úvodu oslovil sudetského vůdce Posselta jako „Mein lieber Freund Berndt“ (Můj milý příteli Berndte“), což oficiální překlad, zveřejněný MZV, jaksi „opomněl“ uvést.

A pokračoval:

“Nelze jinak než začít s nejbolestivější zkušeností dějin, druhou světovou válkou, která způsobila také dlouhotrvající následek v rozštěpení a rozdělení mezi lidmi a národy, v rozdělení Evropy a světa. Na dlouhá desetiletí vytvořila tato válka mezi námi hluboké příkopy, které byly dále prohlubovány také systematicky podporovaným a často masově organizovaným nepřátelstvím mezi lidmi a zeměmi. Teprve po sametové revoluci – pádu Berlínské zdi – před 30 lety – vznikla historicky vůbec první možnost začít s procesem překonávání těchto následků jak horké tak později i studené války, který byl s jistotou na obou stranách náročný a mnohdy též osobně značně bolestivý.”

Toto má být politické stanovisko české vlády a České republiky? Toto je pohled české vlády na naše moderní dějiny, na události spojené s vyprovokováním druhé světové války, na zásadní podíl viny nacistů, včetně těch sudetských? Kde je zmínka o příčinné souvislosti? Kde je 350.000 Čechoslováků, vyhnaných ordnery z jejich domovů? Viník a oběť jsou stavěni na stejnou úroveň? Mají stejnou odpovědnost? Neuvěřitelné…

A toto vše je korunováno tím, že Bernd Posselt prezentuje Podivínského vystoupení jako oficiální zdravici vlády České republiky? Z jakého titulu? A proč nenásleduje odpovídající reakce iniciátora akce Petříčka?

Premiér Babiš píše v odpovědi

na Kobzovu interpelaci, že velvyslanec Podivínský na předmětné akci vystoupil bez vědomí a souhlasu vlády a jejího předsedy (premiérův dopis). A zde už narážíme na docela podstatný rozpor, dejme tomu z hlediska kompetencí ústavních a exekutivních orgánů. Protože Podivínský na sněmu hovořil jako reprezentant české vlády (kterým z pozice velvyslance je) a jejím jménem, aniž by k tomu měl její pověření. Pokyn ministra Petříčka nelze za stanovisko vlády považovat v žádném případě. Spíše za jeho dlouho skrývanou individuální akci, o jejímž záměru a cíli se lze jen dohadovat. Rozhodně jím nebyla a není obhajoba českých národních zájmů.

Skandální Petříčkova návštěva na Ukrajině: Ani slovo k výročí masakrů. Oslava vrahů a jejich ochránců? Zákon o banderovcích jako výsměch českým a polským obětem. Vlajka Ukrajiny nad Pražským hradem?

Pozoruhodné – v negativním slova smyslu – je i Petříčkovo vyjádření

k touze sudetských Němců uspořádat v budoucnu sjezd v České republice. Ministr uvádí, že se k této věci nebude vůbec vyjadřovat, jelikož nejde o konkrétní plán, ale pouhé přání Bernda Posselta. Což není pravda, protože tento záměr výslovně podpořil i spolkový ministr vnitra Seehofer – ale také někteří čeští politici, mj. Marek Výborný, Daniel Herman a Jan Lipavský. A proto je tolerující mlčení našeho sociálnědemokratického ministra zahraničí nemístné a nepochopitelné. Stejně tak jako mlčení premiéra Babiše k “sudetoněmeckým” partyzánským aktivitám ministra Peříčka.

Když to celé shrneme,

dostaneme pozoruhodný koktejl jasných i podivných zájmů stejně podivných skupin na obou stranách hranic. Zvláštní také je, jak si ve vztahu k sudetoněmeckému Landsmanschaftu notují ČSSD, KDU-ČSL a Piráti, kterým sekundují ODS a TOP 09. Ukazuje se také hluboký rozpor mezi premiérem, vládou a ČSSD, toho času stále ještě koaliční stranou vládnoucího hnutí ANO. Ukazuje na odtrženost zahraniční politiky ministra Petříčka od formální linie vlády, je zde patrný silný vliv politických neziskovek se zahraničním napojením a liberálních socialistů, kteří se snaží zahraniční politiku vést proti zájmům ČR, proti zájmům českého národa, v duchu revize výsledků 2. světové války a přepisování dějin – a důsledně ve směru chaosu, do kterého nás vede EU.

Někdo si zde zahrává s velice nebezpečným tématem, ale současně se snaží bagatelizovat dalekosáhlé důsledky, které tato hra s ohněm může v budoucnosti mít (zpochybnění a následné prolomení Benešových dekretů).

Celou “sudetoněmeckou otázku” a aktivity jak ministra zahraničních věcí, tak i různých aktivistických sdružení a politických stran „demobloku“ ve vztahu k sudetským spolkům tak opravdu stojí za to bedlivě sledovat.