Lubomír Man
11. 6. 2019
Odpověď je jednoduchá. Protože si hodně pamatuji. Pamatuji si na rozhlasové či televizní reportáže takových hlasatelských kapacit, jakými byli Laufer, Mašlonka, Sigmund, Zelenay, Polák, Holubec, Škorpil, Bakalář, Brábník, kteří ke své schopnosti vtáhnout diváka či posluchače do dění na sportovišti přidávali i schopnost krásné řeči a přesného jazykového vyjadření.
Byli to zkrátka nejen odporníci na fotbal, hokej atd., ale i slovutní mistři slova a části jejich přenosů, např. závěry či zahájení velkých sportovních událostí, jakými byly např. olympiády či mistrovství Evropy, byly často hotovými uměleckými díly, nad kterými zaplesalo i nejedno srdce lidí, kteří o sportu měli jen nejasné tušení.
Kdo poslouchal včerejší televizní přenos kvalifikačního fotbalového zápasu ČR – Černá Hora na ČT Sportu potvrdí, že po téhle idyle je už nás veta. Kdosi si totiž vymyslel, že vedle vyškoleného reportéra, kterým byl tentokrát Jaromír Bosák, musí stát (coby odborník a spolukomentátor), též nějaký bývalý výkonný fotbalista, jehož předpokládaným úkolem snad má být vyplnit reportáž nejvyšší možnou fotbalovou odborností. Té jsem si, bohužel, ve včerejším přenosu fotbalového utkání z Olomouce nevšiml, ale až po stařečkovo mám hlavu ještě dnes ráno plnou huhlání odborníka a jeho uši trhajících ááááá ééééé, které se co do rozsahu reportování pana Bosáka určitě vyrovnalo.
Vydržel jsem to poslouchat do prvního našeho gólu a pak jsem televizor vypnul. S tím přesvědčením, že když zápas nakonec třeba i prohrajeme, bude to – když už nedokážeme zajistit ani pořádný a lidsky stravitelný sportovní přenos – jen spravedlivé. A stane se nám tak poprávu.
