Patrick Ungermann
17. 6. 2019
„Krev není voda, jsme si rodem blízcí,“ říkával T. G. Masaryk. Pevně věřím, že krev bychom neměli prolévat, ale hromadit, naplavovat, rýžovat jako zlato a darovat jako obzvláštní cennost. Krev je živou vodou a každý jsme u pramene. Je zosobněním existence z masa a krve. Je zosobněním dědičnosti v pokrevních svazcích. Úžasným způsobem nás usvědčuje ze souvislostí s vezdejším světem, jelikož nás usvědčuje ze života nyní a zde. Jak krásně zní Kiplingovo: „Jsme jedné krve, ty i já.“
Je také úsloví: „Z cizího krev neteče.“ Úsloví blízké i mnoha vlivným lidem. My ale víme, že z cizího krev teče. Co s darebáctvím ve jménu krve? Totéž, co s darebáctvím ve jménu chleba a Boha. Darebáctví se k těmto veličinám nevztahuje. Vztahuje se k darebákům a basta.
Zažil jsem lidi, co říkali (a vlastně se tím vyrovnávali s údivem nad rozličnými temperamenty), že krev je krev. Pronášeli ta slova s rozvahou, moudře. Byli moudří. Byli staří a ohleduplní, jednou nohou už nakročení kamsi dál, do zcela jiných možností. Zažil jsem lidi, co říkali, že krev se ředit nemá. Ani alkoholem, ani Babylonem, zvaným svět. Neředil jsem. Vím ale, že jsou chvíle, kdy napít se je třeba, a jsou lidé, jejichž způsob života je dovede k lásce za sedmerem hor a řek, a my jim proto nepálíme cesty domů. Ostatně, leckdo si je spálí sám, a to, aniž by se toulal světa kraj. Prostě se odrodí. Z jablka, spadlého daleko od stromu, vyraší dubová palice, nebo „přechytralá“ kopřiva. I ona nakonec nějak rozkvete.
Jsem z duše rád, že se mi krev nevylila. O to radši, že vím, jak snadno by se ve mně krve dořezal. Je vůbec někdo, kdo nám stojí za prolití krve? Určitě ano! I já bych ty tvory (a nejen z řad lidí) mohl jmenovat. Byla by to nádherná přehlídka křestních jmen. A byly by to mezní a strašné situace, ve kterých bych neváhal pro ně cedit krev. Jsem spokojený s tím, že nacházím svou krev. Že v mém případě platí, že doma je mi nejlépe. A že si kolovrat mé krve, jazyka a mysli hraje do noty. A přesto nejsem, z pohledu biologie, čistokrevný Čech. Ovšem existuje také duchovní, obecně lidská čistokrevnost, podle jejíchž měřítek má zajímavou krev ten, kdo má v těle jiskru, kdo má ducha. Ale toho musíte mít, jak povídám, v krvi. Koupit si ho nelze.
