Petr Hájek
3. 6. 2019 ProtiProud
To, co jsme v posledních dnech nuceni konzumovat, je ze své podstaty nejen nechutné a nestravitelné, ale také symptomatické: Podivná občanská válka nabírá na intenzitě. Hon v ulicích na relativně úspěšného premiéra střídá jeho permanentní mediální lynč v podání médií služby, která rozhodně není veřejná, ač si tak nechává říkat. Veřejnost je totiž ve své valné většině z produkce České televize a rozhlasu (které nedobrovolně „bruselsky luxusně“ platí) znechucena, neboť ji ve svých prackách drží zástupci valné menšiny. Ta je zase dlouhodobě frustrována z nemožnosti uspět ve volbách, a tak se pokouší provést státní převrat.
Spiklence právě neslýchaným způsobem podpořila cizí moc, která vládne (nejen) naší zemi přesmyčkou z Bruselu. A protože v posledních volbách rovněž nevyhrála, ač má v rukou všechny mocenské páky a oficiální média, začala konat. Když je televizní radní zvolený parlamentem z politických příčin fyzicky lynčován v metru a napaden v hotelu, média ne-veřejné služby se o tom ani nezmíní, ne jen pro to, že jsou objektivní, pravdivá a pokroková, ale hlavně ani nemají kdy. Co má ruce a nohy pomáhá organizovat puč proti premiérovi zvolenému s obrovskou převahou
Případ Babiš
V rozhovoru pro sobotní Právo řekl Andrej Babiš, že neodstoupí ani v případě, že bude obžalován. Rozumí se v kauze Čapí hnízdo. To je ta velmi chatrná příhoda s údajně neprávem přijatou bruselskou dotací (mezitím již vrácenou) na stavbu areálu pro veřejnost v jižních Čechách. V celkových nákladech zanedbatelnou. Není třeba ji složitě objasňovat. Ačkoli mystifikace o ní plní vysílací prostor Českého rozhlasu a televize a všech ostatních mainstreamových médií již po několik let, běžný občan jí v podstatě rozumí: jde v tom o něco jiného. Babiš nic neukradl – a pokud se mu navíc podařilo nějak napálit Brusel, budiž mu to spíše připočteno k dobrému.
Doplňme, co širší veřejnost naopak netuší. Ani v případě, pokud si Kavárna a její média nátlakem na státní zástupce vymůžou vznesení obžaloby, Babiš nemůže být odsouzen, nemluvě o tom, že soudy by se táhly po mnoho let. Případ je právně víc než chatrný a trestně stíhaný premiér má dost prostředků na dobré právníky. Jistě, v totalitě zvané liberální demokracie právní stát neexistuje, a tak nelze nic tvrdit s jistotou. Kdokoli může být trestně stíhán na objednávku, jak konstatovala nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ale také na objednávku (nejen tu „společenskou“) odsouzen, jak známe z mnoha politických procesů posledních let.
Ale povšimněme si, že Čapí hnízdo úplně zmizelo z obrazovky ČT, ačkoli proti Babišovi pořádají „Bruselané“ v ulicích rozpačité kabarety Nenávisti. Nevědí totiž, co mu pověsit na krk tak závažného, aby to strhlo davy – a bez toho to nejde. Jenže lid žije většinově v blahobytu, jaký zatím nepoznal. Nemluvě o tom, že nejcitlivější bezpečnostní malér – import muslimských imigrantů – Babiš zatím bravurně zastavil. Přesto Chvilky nenávisti dále demonstrují, protože jim jaksi nic jiného nezbývá. Už vědí, že prostřednictvím voleb to nepůjde.
Shromáždění nejaktivnějších antibabišovců jsou poměrně dobře organizovaná a se silným finančním zázemím. Mají svá centra v krajích, na pokyn se sjíždějí do Prahy – a pak zase produkují svá vystoupení „doma“, aby měla Česká televize co točit, a vytvářet dojem, že to není jen Pražská kavárna. Jde o nový dramaturgický prvek, ale zbytečně složitý, a proto neúčinný. Primárním cíl bylo ovlivnit „druhořadé“ volby do europarlamentu, což se ovšem opět nezdařilo – a ani zdařit nemohlo. Mediální lynčování premiéra se totiž zcela míjí s jeho elektorátem – pokud tento naopak spíš nemobilizuje. Jenže tentokrát s volebním dnem operace neskončila. Kavárna má vyšší ambice.
Korupce jako metoda (o)vládnutí
Vzápětí po volbách byl dvěma ministerstvům doručen „náčrt“ závěrů bruselské kontroly v gubernii, na udání Transparency International (TI) a místních Pirátů. Sorosova „neziskovka“ a strana, kterou v Bruselu americký oligarcha a politický podnikatel v pozadí založil, vytvořila rámec. Novou metodu k odstranění Babiše z politiky. Je sama o sobě tak snová, že za normálních poměrů by musela skutečné „strážce demokracie“ přivést do ulic na Babišovu podporu:
Cizí moc (zosobněná odcházejícím předsedou EK Junckerem) předběžně konstatuje, že český premiér je prý ve střetu zájmů. Změnila tak své předchozí stanovisko podle textu, který jí dodali TI a Piráti. Bolševici mu společně vytýkají, že vlastní velké průmyslové podniky, které (jako všechny ostatní v EU) pobírají takzvané dotace. Ty samy jsou systémem nejšílenější otevřené korupce na mezinárodní úrovni, jaký byl kdy realizován. Vybrané podniky (a jejich majitelé), které chce Brusel korumpovat, dostávají obrovské částky z daní občanů ovládaných zemí. Je to skoro stejné (jenže v obřím) jako daň odváděná České televizi: lidé platit musejí (jinak jdou do tepláků), majitelé klíčů se pak rozhodnou, koho budou z jejich peněz ve svůj prospěch uplácet.
Novinka
Jenže nyní se v ČR jeden z významnějších uplácených (a proto “hodných“) přesunul do politiky – kde hodný být přestal. Na dosavadní zlobivé politiky (bez velkého soukromého jmění) měli dosud majitelé klíčů jednoduché páky: jednu takovou zažil Petr Nečas. Jenže Babiš měl dost peněz na to, aby se začal účinně bránit. Proto na něj vytvořili (v létě 2018) speciální zákon. Vylepšený proti speciálnímu zákonu proti Babišovi, který předtím vytvořili jejich prodloužené paže v českém parlamentu. Babiš ovšem „lex Babiš“ dodržel – a všechno své jmění odevzdal takzvanému svěřeneckému fondu. Tím ovšem nenaplnil následně vytvořený bruselský „lex Babiš“, který mu v podstatě zakazuje být v politice a mít větší majetky vůbec. A dokonce to platí retroaktivně (zpětně)!
Jinými slovy: kdo je bohatý, do politiky nesmí. Rovnost občanů podle arbitrů „liberální demokracie“ v praxi. V politice nadále mohou být pouze ti, kteří tam jdou za účelem zisku – a jsou tedy korumpovatelní. A v případě „zlobení“ zlikvidovatelní – až do hrdel a (mini)statků. Klement Gottwald dostal zadostiučinění: Kulaky rozkulačíme jako třídu! I kdyby Babiš všechny své podniky nakrásně prodal (což není možné dříve než v řádu let), dostal by nový zákon: Kdo má víc než XY peněz, do politiky nesmí. Byl by totiž ve střetu zájmů, protože peníze (jak pravil velký Yankee) plodí peníze: měl by je v bance – a mohl by třeba ovlivňovat úrokové sazby, což by při desítkách miliard byly stamilióny ročně!
Dvojitě slepá ulice
Z tohohle „gottwaldovského zákona“ není úniku. Babiš musí buď odejít z politiky – základní požadavek zdejší bruselské Páté kolony (TOP, Piráti, ODS, lidovci a spol.) od chvíle kdy poprvé kandidoval a zvítězil – nebo bojovat. Je ve dvojitě slepé ulici: na jejím jednom konci mu připraví úzký průchod zákonem „Lex Babiš“ Kalouskové, Fialové, Bartošové a spol. Pokud se jím řídí a projde, narazí do opačně postavené zdi. Má jedinou možnost, chce-li jít dál: musí zbořit jak průchod, tak zeď. To je ovšem kyklopský úkol – a může ho stát (zatím jen politický) život.
Na domácí scéně proti němu stojí nově utvořená Národní fronta, do níž vstoupili nyní nejen komunisté, ale dokonce i Okamura. Pán Bůh zaplať, že se tak stalo až po eurovolbách. Stát se to o pár dnů dříve, hodil bych to tam Babišovi – a asi bych nebyl sám. Tomio O. si kromě jiného totiž tak nalíčil svou vlastní past: Pokud Babiš prohraje, od Okamury si kavárenský pes stejně ani kůrku nevezme. Vyhraje-li, už ho Babiš vůbec nebude potřebovat.
Horší než zločin
Pokud Okamura nepochopil, že Babiš nyní na domácí půdě hraje významnou protibruselskou operaci, pak nebojuje proti Bruselu, ale jen sám za sebe. A to je o mnoho větší zklamání než třeba u komunistů, kteří ve skutečnosti (ve shodě se svou unijní Internacionálou) jsou velmi bruselští. Jen to – tu lépe, tu hůře – jejich současné vedení skrývá za velmi pofidérní „české zájmy“ typu dvojí kvalita potravin. Nebyla by, kdybychom nebyli protektorátem. To velmi falešně hraje i jejich jinak sympatická (Kateřina) Konečná, která se jediná k bruselskému platu opět Bruselu dostala, s vědomím, že to bude její konečná (výslužka).
Obrovská šance, která se Okamurovi naskytla, byla promarněna. Ne snad, že by mu za „odvážnou loajalitu“ byl Andrej Babiš v budoucnu vděčen (takovou vlastnost postrádá). Tomio ale dostal neopakovatelnou příležitost dát najevo, že není ve stádu „bačovaném“ Bruselem. Současně by podnítil milión spekulací, co udělá, pokud padne vláda. Byl by (mediálně) ve „velké trojce“ s prezidentem a premiérem. Mohl dokonce Babiše připravit o část elektorátu. Takhle je jen nezajímavý (a opovrhovaný) člen (nad)národní fronty. Je to horší, než zločin, je to chyba.
Projekt revoluce
Není vyloučeno, že po dalších demonstracích, případném Babišově „obvinění“ a podobných srandapodnicích v režii Bruselu, Kavárny, ČT a Bakaly, socialisté z vlády odejdou. Bude to sice jejich smrt, ale stejně už dýchají jen na přístrojích, takže si pouze vytáhnou hadičky, které je formálně udržují při životě – a nikdo nic nepozná. Dokonají tak velké Sobotkovo dílo i bez Sobotky, takže žádná škoda. Co se bude dít pak? Dost možná opravdová revoluce, nebo alespoň její projekt. Nikoli na straně „majdanistů“, ale právě naopak. Moc bych se divil, kdyby ho už Andrej neměl zhruba napsaný. Přesně řečeno „opsaný“, protože jeho autorem bude ve skutečnosti prezident Zeman, který nepotřebuje snít, když náhodou spí, protože je zvyklý přemýšlet:
Hordy protibabišovského komparzu se mohou dál rozrůst. Určitě si párkrát zatrénují ještě do začátku prázdnin, ale to hlavní Krysař Soros směřuje – jako obvykle – k listopadovému výročí státního převratu. Díkůvzdání CIA a KGB, že nám posadily na Hrad posvátného Václava Havla. Tentokrát se budou, řvouce, modlit už potřicáté. Bolševici nic nemilují více než „kulaté“ oslavy státních převratů, při nichž propaganda má ještě větší příležitost pád do totality a ztrátu státní suverenity interpretovat jako získání svobody a nastolení demokracie – tentokrát už opravdu „na věčné časy“. Představují si, že tohle už bude „poslední tečka“. Jenže za čím?
Kladivo předčasných voleb
Popularita „otloukánka“ Babiše bude dál růst – a zdaleka ještě nekulminuje. Sáhne-li k předčasným volbám, možná po nich už nebude ani potřebovat koaličního partnera. Pokud by takové volby proběhly jako referendum o Babišovi (s prezidentovou podporou v zádech), mohlo by k nim přijít až nějakých sedmdesát procent voličů. V takové chvíli by definitivně zničil všechny TOPky, STANy, patrně i lidovce (o socialistech nemluvě) – a parlament by se zásadně překreslil.
Kdo ví, jakou roli by v něm (pokud vůbec) měla třeba ODS, protože do voleb by šel s novou stranou už také Václav Klaus junior (odpálí to 10. června). A kde by zbyli Piráti po svých podvodech na pražském magistrátu a přisátí se k Zeleným v europarlamentu? Zdejší voliči by se jistě dozvěděli, že „evropští“ Zelení kromě jiného plánují přesun celých vesnic migrantů do států V4. To proto, aby se také u nás vytvořila muslimská diaspora, k níž by pak mířili noví imigranti, jejichž přesun do Evropy pokládají za jeden z hlavních „programových“ cílů. Tohle nám samozřejmě ČT neřekne – ale Babiš by to rozšířit dokázal.
Kavárenští političtí trpaslíci mají samozřejmě z předčasných voleb hrůzu. Babiš by proto neměl váhat. Ve spolupráci s prezidentem se k předčasným volbám lze dostat relativně brzy. Třeba tak, že padne vláda, prezident znovu jmenuje Babiše premiérem – a ten si za týden (nikoli za třicet dnů) půjde říci do sněmovny o důvěru. Nedostane ji, prezident ho pět jmenuje a za týden předstoupí premiér před sněmovnu znovu. Potřetí jej jmenuje předseda sněmovny Radek Vondráček – a kolečko se zopakuje. Na podzim bychom mohli jít k volbám. Ze zamýšleného „listopadového Majdanu“ havlistické Kavárny by se mohla stát Babišova (kontra)revoluce.
Měl bych sám hodně těžké rozhodování, zda „to hodit“ mladému Klausovi, nebo Babišovi. Ale „proměnných“ by bylo daleko víc. Jedna konstanta však jistá: nejdůležitější hráč, prezident, by stál na naší straně. Na straně několika miliónů „chvilek“ pro republiku. Tím by mohla „občanská válka“ skončit.
Nebo by právě tím začala? V liberální demokracii nikdy nevíte, co liberální euro-bolševici udělají, když musejí s pravdou ven. A teď už s ní jsou v ulicích.¨
