Ivo Rušák
15. 6. 2019
Nedávno mi po netu přišel text s názvem „Lidstvo je nepoučitelné. Zapomíná na dějiny – kdo zradil Čechy…“. Nebudu se zabývat obsahem, koluje to už delší dobu, takže většinou víte, o čem se tam píše. Jenže jak pár myšlenek z jeho obsahu, tak zejména sám nadpis jaksi zapadnul do toku myšlenek, jež se mi honí hlavou asi tak od loňského roku, zejména pak od vydání článku uvedeného níže ve druhém pořadí. A ozub zapadnul do ozubu a kolečka stroje na vyvozování závěrů se roztáčejí dál a dál. Jeden z řady možných závěrů vám tedy předkládám.
Zda je to hloupost, či reálná alternativa, nechávám na posouzení každého laskavého čtenáře. Ostatně, pod článkem se nejspíš rozvine nějaká diskuse, která nás snad posune blíže k realitě. Snad. A nebo taky dál od ní… Kdoví…
V tom uváděném článku se mluví o jednom uchvatitelském evropském státu a jeho nejznámějším představiteli, který měl realizovat totální vyčištění východních teritorií od původních obyvatel, aby pak teritoria mohla být osídlena rasou vyvolenou. Dnes ale jednak nelze Evropu uchvátit individuálně, jediným státem, na to žádný z nich nemá dost vlastních sil; v tom se onen stát od té doby poučil. Navíc Evropě vládnou prostřednictvím EU nadnárodní zájmové skupiny, které nejsou omezené na jediný, byť sebevětší stát, které nejsou omezené hranicemi národních států. Nicméně nejvýznamnější korporace z těchto zájmových skupin v těch největších státech mají sídla a také tyto regionální mocnosti využívají jako prostředky k realizaci svých cílů. A to podobně jako globální zájmové skupiny používají k realizaci svých cílů USA.
Snad právě z těchto důvodů došlo již počátkem 90. let k trojdohodě o možném budoucím rozdělení Evropy na vlivové sféry těchto stávajících či potenciálních regionálních mocností. Tato dohoda sice zdánlivě připomíná dělení sfér vlivu v Evropě, jak se na něm dohodli představitelé 3 mocností v Jaltě. Nicméně účastníky této nové dohody nebyla Británie, SSSR a USA, ale Francie, Německo a Polsko. Základní informace viz Wikipedie, Výmarský trojúhelník wikipedia:
Tři stávající či potenciální regionální mocnosti, které r. 1991 uzavřely dohodu o spolupráci ve Výmaru. Tento „trojspolek“ se zmiňuje jako „Výmarský trojúhelník“ (Wikimedia Commons).
Tento projekt pak ovšem zjevně na čas „usnul“, ale dnes situace v Evropě jeví známky jeho oživení. Politikové, a tedy mainstreamová média, o tom však zcela mlčí. A jak známo, co není v TV, to „neexistuje“. To ovšem vůbec neznamená, že takový jev, který „neexistuje“ ve virtuálním světě mediálním, neexistuje ani ve světě reálném!!!
A tak loni v dubnu vyšel tento článek v internetovém časopisu Armádní noviny (to je odborný časopis referující o dění v AČR, v armádách jiných států, o trendech ve vývoji zbraní, vyzbrojování, o velkých zbrojních obchodech, o souvisejících vojenskopolitických událostech atp.):
Možné (nebo již existující?) sféry vlivu účastníků trojdohody známé pod pojmem
výmarský trojúhelník (Armádní noviny).armadninoviny-unii3f.html
V článku je zejména důležitý 2. obrázek (viz výše), který znázorňuje, které státy mají spadat do které „sféry vlivu“ tří evropských lokálních mocností. My máme připadnout do sféry německé. Nicméně to by znamenalo rozbití V4, která je ale politicky velmi jednotná a spolupracuje i ekonomicky a vojensky. Letos např. V4 ohlásila vznik společné jednotky rychlé reakce, která má reálně existovat již od července(!!!). A je to skupina států v té větší skupině „B9“ nejvyspělejších.
Nicméně značně aktivní skupina V4 se nekryje s hranicemi těch vlivových sfér dohodnutých ve Výmarském trojúhelníku. A bylo by nanejvýš nelogické, aby se sousední regionální mocnosti o ten sporný stát z V4, který se tak nějak „přelévá“ z jedné sféry do druhé a zpět, prostě nehandrkovaly, když by se hodil té i oné straně. No a jak toho zdárného přetažení na „svou“ stranu dosáhnout? Prostředky jsou celkem známé a osvědčené. A pomocí těchto známých a osvědčených prostředků je potřeba vyměnit vládu (ev. i prezidenta), nakloněnou jedné z těch mocností, za vládu (ev. i prezidenta) nakloněnou a do budoucna oddaně služící té mocnosti druhé.
Takže ve světle výše uvedeného je docela možné, že na Václavském náměstí teď právě probíhá boj o to, ve které sféře vlivu ČR bude. Pokud zůstane u moci vláda A. Babiše a na Hradě prezident M. Zeman, zjevně zůstaneme ve V4, a tedy ve sféře polské. Pokud se převrat postupným nárůstem protestů podaří a do vlády budou dosazení naivní, politicky nezkušení, leč nadšení aktivisté (z vrozené slušnosti nechci říkat, že v roli užitečných idiotů) z Pirátské strany, z organizace „Milion chvilek…“ a do čela státu se dostane nějaký ten typ „Drahoš“, čili člověk sice reprezentativně vyhlížející, leč bez názorů a bez svědomí, s nějakým tím škraloupkem, a tedy dobře ovladatelný, tak budeme okamžitě součástí sféry německé. Vše je k tomu nastartováno. Pokud se to nepovede nyní, tak nejpozději po příštích parlamentních a pak prezidentských volbách.
Při pohledu na mapu je však naše situace nezáviděníhodná. Budeme-li vytrženi z „B9“ a polské sféry, budeme jediným slovanským státem v německé sféře, a tedy budeme časem chtě nechtě postupně germanizováni a islamizováni.
Současně je naše situace ale nezáviděníhodná i v případě začlenění do sféry polské, protože pak budeme tou „jitrnicí vraženou do břicha Německa“ (jak prohlásil před Mnichovem A. Hitler), úplně stejně jako v r. 1938(!). V případě součásti německé sféry bychom ovšem obdobně byli „jitrnicí vraženou do břicha“ polské sféry vlivu, i když ne tak výrazně.
Čili v případě možného budoucího konfliktu mezi německo-islámskou a polsko-slovanskou sférou bychom opět byli obětováni nějakou „Mnichovskou dohodou“ či jiným aktem o „transferu území“, protože naše hranice s Německem (do jehož sféry spadá Rakousko!) je tak dlouhá, že ani koalicí států neubránitelná. A obráceně, i v případě našeho spojení s německou sférou je naše hranice s polskou sféru velmi dlouhá a tvoří nepříjemný výběžek.
Každý vojenský velitel na jakékoli úrovni ví, že „čára dotyku“ s protivníkem musí být co nejpřímější, tedy co nejkratší, aby na ní mohla být co největší koncentrace vojáků a techniky. Každý výběžek je nebezpečný, protože jeho udržení vyžaduje buď enormní množství vojáků a techniky, nebo fatálně nebezpečné „zředění“ vojsk, a je třeba jej vyrovnat buď ústupem z jeho nitra, nebo „klešťovou“ útočnou operací zvnějšku (viz Kursk 1943 v SSSR, Falaise 1944 ve Francii apod.).
Pokud by tedy k nějakému rozkolu mezi těmito dvěma sférami došlo, budeme obětováni v každém případě, protože obě strany by tím dosáhly strategického zkrácení „čáry dotyku“.
Jenže pokud budeme součástí polské sféry, tak bychom byli tentokrát obětováni východními spojenci(!!!), Slovany a vůdčí mocností této sféry, tedy Polskem, což by mělo ve vztahu ke slovanským a historicky blízkým zemím v myšlení obyvatel ČR stejně fatální, ba možná fatálnější důsledky než „dočasný pobyt sovětských vojsk v ČSSR“. To jasně vyplývá z logiky věci a z pohledu do mapy.
Nicméně v posledních 2 letech dochází k zajímavým náznakům možného budoucího kompromisu:
Německo už před několika lety, a loni znovu, vyhlásilo, že bude stavět vysokorychlostní trať (VRT) z Drážďan do Prahy. V. Orbán letos při návštěvě ČR v rozhovoru s J.Soukupem upozornil, že v rámci V4 je nedostatečná dopravní síť ve směru sever – jih. A před několika týdny se představitelé V4 dohodli, že společně postaví VRT Budapešť – Bratislava – Brno – Ostrava – Varšava.
Obě zmiňované VRT jsou z hlediska dopravního, stavebního i politického logické. Možná ale naznačují i případný kompromis v té nynější tahanici o ČR. Totiž „Země moravskoslezská“ (či „Markrabství moravské“) by mohla být odtržena od Čech, čímž by se hranice obou sfér významně zkrátila. Krom toho Německo má významnější investice v Čechách. Siemens má sice podniky např. v Brně či v Zábřehu a třeba namátkou Hartmann pak u Brna, ale Škoda Auto a banky v Praze jsou důležitější. Naopak polský PKN Orlen by asi postupně přišel o chemičky a čerpačky v Čechách, ale největší strategické zásoby PHM má Unipetrol/PKN Orlen v Hostýnských vrších(!!!). Takže by takový „transfer území“ obě mocnosti vyšel takříkajíc „šul nul“ čili fifty – fifty, nemluvě o tom, že menší a nikoli rozhodující podíl na trhu protivníka se vždy v historii toleroval.
Uvidíme tedy, jak se bude dále vyvíjet situace v ČR, tedy politická, a odvozeně i hospodářská, vojenská, a tedy i naše příslušnost k možným novým evropským blokům.
I z výše uvedeného je tedy zjevné, že historické paralely s dnešní dobou existují, čili – jak se říká – historie se vyvíjí ve spirále (ale někdy sakramentsky sešlápnuté, jak to úsloví iniciativně doplnil náš dějepisec na gymnáziu už za hlubokého socializmu!). A který národ nezná svou historii… Však tu poučku znáte.
A tak nadšeně skandujeme hesla na Václavském náměstí, usilujeme o svržení M. Benešové či A. Babiše, přestože to jsou třeba jen „cíle“ zcela zástupné a ve skutečnosti tu jde dost možná o něco lautr úplně jiného. Ve skutečnosti se nejspíš jen chystáme prožít znovu svou zapomenutou a dnes již pro mnohé neznámou historii, byť v bledě modrém. A tak hurááá, příští úterý znovu do toho, ať splníme zadání, které nám sice jaksi zapomněli sdělit, ale to nevadí, že je neznáme, hlavně se vrhnout vpřed s revolučním nadšením, čili jak za mých dětských let zpívávaly pionýrské agitky: „S puškou v ruce, s ohněm v srdci…“
