Sergej Latyšev
14.6.2019 Katehon, překlad Zvědavec
Po dalším volebním neúspěchu německých sociálních demokratů odstoupila šéfka SPD Andrea Nahlesová, a její kolegové ve většině evropských zemí jsou také pesimističtí. Co se děje?
Předsedkyně Sociálně demokratické strany Německa (SPD) Andrea Nahlesová oficiálně rezignovala na post šéfky nejstarší politické strany v zemi a hlavy její frakce ve Spolkovém sněmu, přičemž popřála „vše nejlepší“ členům strany, která prochází hlubokou krizí. Stalo se tak týden po dalším neúspěchu – tentokrát ve volbách do Evropského parlamentu. SPD (založená v roce 1863) se poprvé umístila na třetím místě, předběhli ji „Zelení“, kteří jsou na vzestupu. Sociální demokraté obdrželi jen 15,8% hlasů, což je skandálně málo. Oproti roku 2014 strana ztratila zhruba 12%. Stačí jen málo, a předstihne ji mladá, asystematická, národně-konzervativní „Alternativa pro Německo“ (AfD).
Kromě toho SPD poprvé za více než 70 let prohrála parlamentní volby ve spolkovém státě Brémy, kde zvítězili křesťanští demokraté.
Nejen, že se samotná strana SPD rozpadá, ale stahuje dolů také celou vládnoucí „velkou koalici“, jejíž je členem. V případě předčasných voleb by obě strany již nemohly tvořit vládu, protože by společně nezískaly přes 50% hlasů. To znamená, že budoucí vláda Spolkové republiky Německo bude slabá a nestabilní, protože bude sestávat ze stran, mezi nimiž jsou vážné rozpory.
Smutný osud rozdrcené těsné blízkosti CDU/CSU a SPD je zřejmý všem, a ostatní strany budou jen stěží chtít opakovat jejich chyby. V parlamentních volbách v roce 2013 získali sociální demokraté 25,7% hlasů. Ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2017 – 20,5%. V nedávných volbách do Evropského, jak jsme již zmínili, sociální demokraté obdrželi 15,8%. Co bude následovat?
SPD nyní zažívá dilema. Má se nadále držet u moci jako podřízený partner středopravicového bloku CDU/CSU a stále tak ztrácet důvěru svých voličů? Nebo má přejít do opozice, což požaduje levé křídlo strany, a přitom doufat, že znovu získá svou rozpoznatelnou tvář a důvěru svých voličů, i když zároveň uvrhne zemi do politické nestability? Samozřejmě, že byznys, německý a evropský establishment, nechce tu druhou variantu, protože Spolková republika Německo je jedním ze dvou pilířů (druhým je Francie) sjednocené Evropy, a je největší ekonomikou Evropské unie.
Blížící se kolaps „velké koalice“ velmi znepokojuje vedení stran CDU/CSU, které hodně obětovaly a velkoryse se dělily s SPD, když ukrajovaly z vládního koláče, aby vůbec takováto koalice vznikla.
Podle průzkumu televizních společností RTL a n-tv jsou v současné době nejoblíbenější stranou ve Spolkové republice Německo „Zelení“ (27%). Obliba CDU/CSU – 26%, SPD – pouze 12%.
Během několika měsíců se budou konat volby do státních parlamentů v Braniborsku, Sasku a Durynsku. AfD má rozhodně velkou šanci porazit nejen SPD, ale také CDU v těchto třech zemích bývalé NDR, kde mají národní konzervativci velmi silnou pozici. Pro sociální demokraty to bude naprostá katastrofa.
V Evropě je to stejné
Takováto situace není typická jen pro Německo. Sociální demokraté, nebo ti, kteří se jim co do ideologického obsahu strany podobají, neuspěli ve volbách do Evropského parlamentu ve Francii, Británii, Itálii a ve většině ostatních evropských zemí. Pouze ve dvou relativně velkých zemích – Nizozemsku a Španělsku – zvítězili socialisté.
Pokud jde o Španělsko, k vítězství socialistů došlo převážně z toho důvodu, že Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) a premiér Pedro Sánchez se staví do pozice levicově-liberální politické síly, která podporuje „moderní hodnoty“, to znamená, že je více „zelenější“, než „červenější“, díky čemuž sdílela úspěch „čistých“ „Zelených“. Jejich volební vítězství také usnadnila skutečnost, že hlasy pravicových voličů byly rozděleny mezi dvě strany, které celkově získaly více hlasů, než Španělská socialistická dělnická strana (PSOE).
Úspěch Sociálně demokratické dělnické strany v Nizozemsku, která získala 18,4% hlasů, nemá podle průzkumů veřejného mínění žádný vztah k ideologii.
Faktem je, že člen vedení strany Frans Timmermans, místopředseda Evropské komise, tvrdí, že je předsedou této strany. A praktičtí Holanďané jednoduše zvolili svého krajana, který je v čele vlády EU, neboť očekávají ústupky.
Takže vítězství sociálních demokratů jak v Nizozemsku, tak ve Španělsku, není skutečným triumfem sociální demokracie. Skutečnou výjimkou z tohoto pravidla bylo Portugalsko, kde skutečně zvítězili sociální demokraté. Ale to je výjimka, která potvrzuje pravidlo, hlavní trend. Ve většině zemí EU sociální demokraté dopadli ve volbách do Evropského parlamentu špatně, jako například v České republice, nebo v každém případě dopadli hůře, než v předchozích volbách. Proto budou mít v novém složení o 34 mandátů méně – 153 místo 187.
Proč sociální demokracie onemocněla a co očekává?
Jak vidíme, sociální demokracie je nemocná, a tato nemoc je rozšířenější, nevztahuje se jen na jednotlivé evropské země.
To je samozřejmě velmi vážný problém. Nicméně v nejobecnější formě jde o toto: Dělnické strany jsou v krizi, protože dělnictvo v Evropě rychle mizí jako organizovaná politická síla. Dělníci se rozprášili. Odborové svazy oslabují a nejsou schopny chránit dělníky před stále tvrdším kapitalistickým vykořisťováním. Rozvinuté, politicky aktivní evropské dělnictvo, které si vybojovalo svá práva, svobody a vysokou úroveň sociálního zabezpečení na barikádách a v revolucích v 19. a 20. století, což bylo záměrně živeno v éře konfrontace se SSSR, a chorobně podporováno hromadnými sdělovacími prostředky a masovou kulturou, profesionálními sporty a „moderními hodnotami“, je nyní vědomě nahrazováno multikulturní populací v rámci migrační politiky, kterou zavedli globalisté.
Ta má tři hlavní cíle. Za prvé, získat levné pracovní síly. Za druhé, rozdělit sociální základnu, aby se v budoucnu nikdy nemohli sjednotit. Za třetí, vytvořit hrozbu pro bezpečnost, mír a pořádek kvůli neochotě se přizpůsobit, kvůli radikalizovaným migrantům, kteří se přidávají k teroristům, a stejně tak kvůli jejich vášnivým odpůrcům z řad místního obyvatelstva (voliči AfD, Národní sdružení Marine Le Penové a podobné strany).
To je nezbytné k tomu, aby byla postupně eliminována demokratická práva a svobody pod záminkou boje proti radikalismu, aby byla zavedena cenzura tisku a sociálních sítí, aby byly co nejpřísněji kontrolovány myšlenky a chování lidí, aby byla vytvořena fašistická liberální kasta a zároveň globalistický stát za účelem zachování moci těch super bohatých, kteří stíhají každého, aby navždy zůstal uzavřen v nižších patrech nové Babylonské věže. A to takovým způsobem, že si to většina lidí ani nedokáže představit.
Stále více Evropanů si tuto hrozbu začíná nejasně uvědomovat. Není divu, že v této souvislosti lidé ztrácejí svou poslední naději v sociální demokratické strany, které již dávno přešly ke globálnímu establishmentu svých zemí a našly si nové „dělnictvo“ v řadách milionů migrantů z celého světa. Noví „proletáři“, kteří jsou stále hýčkáni formou sociální pomoci, jsou usídleni ve stejných domech, kde žijí staří proletáři, jimž otravují život svým divokým chováním, konkurují jim na trhu práce, jsou ochotni pracovat za méně peněz, přičemž jejich děti deptají evropské, zejména židovské, děti ve školách.
Za této situace mnoho lidí, kteří dříve volili sociální demokraty, dnes volí – na základě své povahy – buď levicovější nebo pravicovější strany, nebo dokonce ty „šmejdy“ – „Zelené“, neboť jsou v podstatě zklamaní z tradičních stran.
Proto se jedná o akutní krizi sociální demokracie, kterou zabíjí moderní ekonomika a společnost. V nadcházejících letech se tato krize jen zhorší: Migranti, s nimiž socialisté a sociální demokraté všude flirtují jako s potenciálními voliči, je brzy pošlou do pekla a budou volit čistě migrantské nebo islámské strany. Ty již byly vytvořeny v Nizozemsku, Rakousku a v několika dalších zemích EU. Z toho důvodu se bude stoupencům jakéhosi „zlatého věku“ zítra zdát, že krize sociální demokracie, kterou dnes zažíváme, stále přetrvává.
When will the European Social Democracy retire? vyšel 3. června 2019 na katehon.com. Překlad v ceně 530 Kč Zvědavec.
