10. 6. 2019 Höppner
Kdy se řekne Three Mile Island, málokomu se vybaví jaderná elektrárna v Pensylvánii (USA) 250 km od New Yorku, jejíž výbuch zamořil okolí sedm let před havárií v Černobylu.
Mnohem známější jaderná elektrárna v Černobylu je nyní populární díky probíhajícímu americkému seriálu Černobylské deníky. Jde o nudnou, přeceňovanou a mazanou propagandu, kterou přesně vystihuje citát ruských hlavních médií: „Tam už chybí jenom medvědi a harmonika“.
Lze předpokládat, že tento seriál „o tupých Rusech“ jistě získá v USA nějakou tu cenu.
Rusko teď točí vlastní film o Černobylu (vlastně na něm začalo pracovat ještě před seriálem USA). Podle jeho verze byla příčinou havárie sabotáž řízená americkou tajnou službou CIA.
Která z těch dvou verzí příběhu je blíž realitě? Nebo má pravdu prezident Miloš Zeman, který říká:
„CIA je tak neschopná organizace, že by ani toto nedokázala (zapříčinit explozi Černobylu – red.). Vzpomeňte si, jak říkala americké vládě, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení. Ale ony tam nebyly,“ řekl Zeman.
Při hledání odpovědi na znepokojivou otázku, zda mohla mít CIA prsty v havárii v jaderné elektrárně Černobyl, je třeba se vrátit do americké elektrárny Three Mile Island do roku 1979.
Tehdy probíhala v USA masivní aktivistická kampaň proti jaderné energii a začínala prezidentská volební kampaň (Carter vs. Reagan).
 |
| Jaderná elektrárna Three Mile Island 1979 |
Hlavní roli filmu Čínský syndrom hrála aktivistka proti jaderné energii herečka Jane Fondová, které sekundoval Michael Douglas.
Aktivistické “dobrodružné” filmy jsou běžným nástrojem propagandy Demokratické strana USA, tradičně napojené na Hollywood (stejně jako tomu bylo v posledních volbách v USA, kde filmy propagovaly verzi žena-prezidentka a herci a režiséři pomlouvali Trumpa).
K výbuchu v jaderné elektrárně Three Mile Island došlo 28. března 1979. Zařízení leží jen 250 km od New Yorku (tehdy 6 milionů obyvatel) a 100 km od Philadelfie (1 milion obyvatel).
 |
| Z jaderné elektrárny TMI do New Yorku je to 250 km |
 |
| Deník The Patriot 30. března 1979 |
V Černobylu v tu dobu už běžely dva reaktory a budovalo se „Oko Moskvy“, gigantický radar proti americkým raketám.
Úřady ubezpečovaly občany, že se není důvod ničeho bát, že je vše pod kontrolou. Byla to lež. Americká vláda také tvrdila, že nedošlo k žádnému úniku radiace. Byla to lež.
 |
| Deník Daily News (New York) o havárii |
Přesné údaje o počtu obětí při havárii Three Mile Island americké úřady nikdy nezveřejnily (v Černobylu bylo oficiálně 31 mrtvých). Nikdo však nezemřel přímo na místě. Jsou známy jen statistiky, které jsou neoficiální (často sestavované tak, že místní lidé, zhrozeni situací, chodili dům od domu), nebo nepřímé.
Počet onemocnění rakovinou (leukémií) vzrostl v oblasti následujících letech dvojnásobně. Počet zemřelých dětí vzrostl o třetinu, u děti do jedno měsíce o více než polovinu ZDE. Objevovaly se záhadné onemocnění kůže s podobnými symptomy, jaké měli přeživší po americkém atomovém bombardování měst Hiroshima a Nagasaki (200 tisíc mrtvých civilistů). Není známo, jaký dopad měla radiace z Three Mile Stone na nenarozené děti.
Na konci roku 1980 se stal prezidentem USA republikán Ronald Reagan (těsně). Označil SSSR za „Říši zla“ a netajil se nezbytností masivního vyzbrojení USA, když navzdory domácím problémům hrál ve studené válce především „jadernou kartu“.
Souvislost mezi filmem Čínský syndrom, jadernou katastrofou v Three Mile a volbami v USA mohla být náhoda – stejně jako mohla být náhoda souvislost tragédie v Černobylu (roku 1986) s následným rozpadem východního bloku a Sovětského svazu. Jsme však pevně přesvědčeni, že o náhody nešlo.
Připomeňme si historické souvislosti, za jakých došlo k výbuchu v Černobylu. Dostaneme se k tomu, že dobře načasovaný Černobyl bylo to nejlepší, co si Spojené státy ve své snaze zvítězit ve studené válce mohly přát.
Především krátce po vstupu Reagana do Bílého domu začali záhadně umírat vedoucí představitelé Sovětského svazu (celkem šest, z toho polovina generálních tajemníků). Všichni měli stejného lékaře Dr. Čazova, který – když bylo po všem – dostal díky návrhu USA Nobelovu cenu za „boj proti jaderné energii“ (tomuto tématu se budeme věnovat příště).
Přenesme se přes „Pětiletku pohřbů“ (1980 – 1985) do jara roku 1985.
11. března 1985. Na hřiště vbíhá svěží Michail Gorbačov – jako hvězda amerického fotbalu v divně pomalované helmě (něco jako mapa) za nadšeného jásotu amerického davu. Volání slávy se ozývá i z vedlejší tribuny, osazené Východními Němci, Čechy, Poláky, Rumuny a dalšími fandy z východoevropského bloku. Proslýchá se, že Reagan dodal mávátka a občerstvení zdarma (hamburgery a Pilsner Urquell).
Nyní již vše míří k Černobylu. Čtyři reaktory běží na plné obrátky, pátý a šestý se staví. Značná část vyrobené energie slouží pro napájení obřího protiraketového systému, zvaného „Oko Moskvy“ (jeho stavba začala mimochodem 4. července 1976 (výročí 200 let nezávislosti USA)
17. května 1985. První krok Gorbačova ve funkci, kdy za potlesku USA vyhlašuje v Sovětském svazu prohibici – tzv. Suchý zákon.
Je známo, že prohibice nikdy a nikde nefungovala a vždy měla masivní kontraproduktivní dopady. Tím se dostává sovětská ekonomika do kytek už úplně. Sílí odpor stranických špiček a většiny obyvatelstva proti Gorbačovovi, který jako by vypadl z příručky Demokratické strany USA.
26. dubna 1986. Výbuch v Černobylu.
Vyšetřování havárie probíhalo v několika rovinách. Od selhání lidského faktoru až po sabotáž ze strany USA – podobnou té před sedmi lety v Three Mile Stone.
Ideologicky znamenal výbuch v Černobylu zásadní událost nejen pro Sovětský svaz, ale i pro celou Evropu („voni nám to tady chtěj Rusáci zamořit!“). Havárie urychlila další události možná o celou jednu generaci.
Na konci Gorbačovovy „osvícené“ vlády je přesně to, co si přály Spojené státy: 1) Rozpad východního bloku (tři roky po Černobylu a 2) Demontáž Sovětského svazu (pět let po Černobylu).
USA (prezident Reagan) tak ve studené válce slavně nezvítězily tím, že by svého soupeře „umlátily jadernými hlavicemi“, ale že ho rozložili zevnitř. Zkrátka – majstrštyk.
Možná že jde opravdu jen zdánlivý řetězec spolu nesouvisejících událostí. Havárie v Černobylu a předtím v Three Mile Stone byly jen nešťastné náhody a studená válka skončila samospádem, když sovětští vůdci umíral, protože byly zkrátka nemocní.
Každopádně: Pro vývoj ve studené válce byla kombinace Gorabčova s Černobylem to nejlepší, co si mohly Spojené státy přát.
V soudním procesu (1987) s údajnými třemi hlavní viníky havárie v Černobylu (již za Gorbačova) padly tresty, které ani zdaleka neodpovídaly odhadům obětí (podle sovětské verze 31 mrtvých, podle americké verze čtyři tisíce). Každý ze tří hlavní „viníků“ si odseděl jen cca pět let, z toho část na psychiatrii.
Která verze o Černobylu je tedy blíž pravdě? Ta americká, že to zpackal hloupý Rus (špatná konstrukce elektrárny a chyby při obsluze), nebo šlo o sabotáž CIA?
No, počkejme si na ruskou verzi filmu o Černobylu.
Pro Černobyl se nabízí srovnání s tragédií japonské jaderné elektrárny Fukušima. Výkonná atomová elektrárna byla kvůli nutnosti intenzívního chlazení postavena u moře, do reaktorového prostoru tam však “nečekaně a nekontrolovatelně” pronikla mořská voda. Stalo se tak po mohutné vlně tsunami vyvolané podmořským zemětřesením.
Japonští projektanti prý sice již od začátku počítali s podobným nebezpečím – ale podle jejich výpočtů měla bohatě stačit ochranná hráz vysoká jen něco kolem deseti metrů…Celé Japonsko přitom ovšem ví, že právě u drtivých přívalů tsunami nejsou patnácti až dvacetimetrové vlny žádnou výjimkou. Šlo jenom o šetrnost?
Důsledky této “nepředvídavosti” byly nakonec pro japonský technologický zázrak Fukušima děsivé a katastrofální. Byť se jim propagandistická tažení současného světa věnují spíše sporadicky. Na rozdíl od Černobylu.
