Ivan David
10. 6. 2019
Martin Hekrdla kdysi býval oblíbený komentátor deníku Rudé právo a později nerudého Práva. Pak chvíli v týdeníku Týden, nyní je asistentem europoslance Jana Kellera, který se však bez svého asistenta obejde. Už asi před třemi lety mi někdo přeposlal Hekrdlovo vyjádření na facebooku, že jsem “nahnědlý”. Překvapilo mě to a mrzelo mě to. Občas jsme spolu chodili na pivo, ale hlavně na kus řeči. Někdy mě překvapil dobrými postřehy, jindy podivným názorem. Například, když hájil “stávkující” při “televizní krizi”. Vývoj mu nedal za pravdu.
Včera mi přítel poslal Hekrdlův článek z A2larm. Nechci se zabývat ani Hekrdlou, ani sebou, zajímá mě stav duše intelektuálů “sluníčkářů”. Podtitul části článku, který mi věnoval zní “Případ pro psychiatra?” Originální! Připomíná, že jsem “drsně hájil práci proti kapitálu“, avšak “nyní stanul v čele kandidátky Strany přímé demokracie Tomia Okamury, nefalšovaného kapitalisty”. Dále pak uvádí: “Kapitalistické nadnárodní korporace už nejsou ohavné kvůli svému kapitálu, nýbrž pro svoji drzou nadnárodnost. U mohovitých vlastenců se v SPD nezjišťuje, jak svým kapitálem dřou bez nože námezdní našince, ale zda snad nepatří – Davidův slovník – k vítačům imigrantů, užitečným idiotům, blbcům a kolaborantům islamizace. Parazit není v jeho očích vlastenecký finančník, jehož jmění na burzách roste i ve spánku. Parazity jsou ti, „kteří kvůli drogám nemají jaksi čas na práci“. Davidovy výzvy jsou pořád „revolučně“ mobilizační: „Pokud se nevzchopíme k odporu, pak kdo se nepodvolí, přijde o hlavu, kdo se podvolí, bude plodit muslimy,“ řekl. Jestli tohle není implicitní fašismus, pak je to už jen takříkajíc na psychiatra.”
Je zvláštní, že Martinu Hekrdlovi nějak uniklo, že je zde 30 let západoevropský kapitalismus se středoevropskými rysy, a hlavně, že se původní levice nevzchopila téměř k ničemu. Přišla o možnost něco korigovat. Ztratila iniciativu a páky a dál nemá co nabídnout. Komunisté zůstali v mezeře mezi přežilými dogmaty a bezbřehým pragmatismem, sociální demokraté se “pragmaticky posunuli doprava” a dále pak k “nové levici” kašlající na většinu a budoucnost národní komunity a deklarující péči o menšiny a imigranty (po nárazu se od podpory imigrantů pragmaticky distancují) a světlou budoucnost vidí v beznárodní Evropě hyperburžoazie, otroků a úředníků.
Zajímavé je, že levicový Hekrdla psal pro kapitalistické Rudé právo kapitalisty Porybného (dříve KSČ) a kapitalistický Týden, ale na Tomio Okamurovi mu vadí, že je soukromý podnikatel. Avšak pokud je mi známo, Tomio Okamura se nezmocnil žádného dříve “celospolečenského vlastnictví”, ani nerestituoval fabriku či pozemky, ale vybudoval si firmy sám a od nuly. Kdyby to neudělal, těžko by mohl někoho zaměstnat (a podle Hekrdly dřít z kůže). Vytvořil pracovní místa, platí daně. Minulý režim nerealisticky počítal s trvalou a masovou iniciativou ve veřejném zájmu, ale žádného “nového člověka”, který by se takto choval, nevytvořil, nedokázal využít potenciálu soukromé iniciativy, která může podporovat veřejný zájem.
Levice je pro mne maximální rovnost příležitostí. Nejen proto, že je to spravedlivé, ale zejména proto, že to přiblíží maximální možné uplatnění pro každého a tím maximalizaci prospěchu celé komunity. Společnost, která brání vzestupu z vlastní iniciativy při nerovnosti příležitostí, nutně stagnuje, ať už si říká socialistická nebo kapitalistická.
Ano, kdo kvůli drogám nemá čas na práci, je pro mne parazit. K hypotetickým “vlasteneckým finančníkům” jsem se nikdy nevyjadřoval, to je Hekrdlův argumentační faul. Pokud je vlastenectví a obrana vlastní komunity pro Hekrdlu “implicitním fašismem”, tedy nutně předpokládající fašismus, pak to má Martin Hekrdla zase jednou hodně popletené. Mohu mu kvalifikovaně sdělit, že tady psychiatr nepomůže.
Označování názorových oponentů jako fašistů je ubohost, pokud chybí schopnost explicitně vyložit, v čem fašismus konkrétně spočívá. Ve vlastenectví “implicitně” asi sotva.
Přesvědčení, že se nemáme starat o vlastní komunitu, ale o trpící menšiny z celého lidstva bez ohledu na to, proč trpí, a zda není lépe jim pomoci, aby si pomohli sami, je přesvědčení nesmyslné, které se opírá o zhoubnou bizarní byť i rozšířenou ideologii. Poněkud to připomíná některé přesvědčené komunisty v sovětské armádě, kteří věřili, že útočící Němci jsou přece také dělníci a rolníci, a proto je dobrý nápad na ně nestřílet, ale nechat je přijít blíž a soudružsky se s nimi dohodnout. Islámští fundamentalisté také nejsou lidé jako my a dohodnout se také nechtějí. Mírní souvěrci se k nim ze strachu přidají. Jestli se to Martinu Hekrdlovi nezdá při veškerém jeho vzdělání, není mu pomoci. Určitě ví, kde všude už vládne islám, a jak se mu to podařilo. Ano, nositelé této ideologie nesmyslně zvané “neomarxistická” jsou užiteční idioti sloužící globalistům. V čem se mýlím?
