Lubomír Man
30. 4. 2019
Každý u nás dnes ví, že v otázce postoje k nejzávažnějším problémům dneška, kterými jsou vztahy našeho státu vůči USA, vůči Rusku, vůči EU a vůči NATO, je naše veřejnost rozdělena na dvě početně zhruba stejné poloviny – a tento poměr zůstává už roky nezměněn vzdor zběsilému úsílí téměř všech našich oficiálních médií změnit tento poměr tak, aby všichni naši lidé proklínali Rusko, do nebes vynášeli Ameriku a byli náruživými fandy EU a NATO.
Jak je to možné? Jak je možné, že média, tak finančně mocná a tak svorná ve snaze učinit z nás názorově jednotné proamerické a protiruské stádo v této své snaze tak fatálně selhávají? Jaký to balvan jim to stojí v cestě, že nejsou s to jej překonat a z vykolíkované cesty jej prostě a jednoduše odvalit? To je ten balvan tak těžký, to má takovou váhu, že 24 hodin bubnové palby prozápadní oficiální propagandy do českých hlav každý den a prakticky už od sametu až dodneška, se od těch českých tvrdých hlav tak bezúspěšně odráží?
Co je tedy ten balvan zač? Z jakého materiálu je složen, že má tak fantastickou sílu odolat tak mocnému propagačnímu vichru a bouři, které se ho snaží rozpůlit, rozčtvrtit, rozbít a už jako sutinu jej odsunout stranou?
Odpověď je jednoduchá. Tím balvanem je pravda. To jen pravda a nic jiného na světě než právě ona, dokáže být vůči nejmocnějšímu tlaku sil opačných – čili lži – takto silná a nezdolná. Zatím se jí přes všechna protivenství proti ní drží polovina našich lidí a každý ví, že kdyby se té pravdě nemilosrdně a bez přestávky netisklo hrdlo, vyznávala by ji dnes bezesporu jejich přesvědčivá většina.
Ví se to ve Washingtonu i Bruselu, a ví se to i ve zpravodajské redakci České televize. A protože se to tam ví, neočekávejme, že se někdy od ČT dočkáme jakékoli její nestrannosti, ke které se ve svém kodexu hlásí a kterou by měla tedy praktikovat též tak, že k ožehavým problémům dneška bude zvát účastníky debat tak, aby rovnoměrně zastupovali ony dvě názorově stejně početné poloviny našich občanů. Čili jeden proti jednomu, dva proti dvěma, tři proti třem atd.
Jenže kde by pak zůstalo ono potlačování pravdy, které je dnes západním úkolem nejpřednějším? Takže vše zůstane při starém a debatéři se do budovy ČT budou i nadále svolávat nikoli tak, jak odpovídá skutečné síle obou našich názorových táborů, ale tak, jak by si Washington, Brusel a zpravodajská relace ČT přály, aby ty tábory vypadaly.
Čili tak, jak tomu při všech názorových debatách v ČT bylo dosud vždy a jak tomu bylo i včera večer v pořadu Komentáře a Události, v němž proti jedinému odpůrci EU Okamurovi zasedli hned tři její nejbujněji nadšení příznivci Petříček, Bartoš a Kučera. A takto ve svorné trojici se snažili osamoceného Okamuru kus po kuse trhat a EU zato vynášet do nebes. A to vcelku a šmahem včetně Evropskou unií znovu potvrzeného dvojího standartu potravin, horšího v někdejších socialistických zemích, a lepšího v zemích i původně kapitalistických. Protože proč by se měl člověk spravedlivý z východu zaobírat kvalitou stravy materální, když se mu v oblasti stravy duchovní a ideové nabízejí tytéž lahůdky, jaké konzumují jeho přátelé ze společenství západního? A to společenství jediného, kde se za měsíc poslancování v jeho organizaci nejčelnější, jíž je EU, dá i pro „východňara“ vydělat téměř čtvrt milionů korun? Že ano pane Kučero, pane Polčáku, pane Poche, pane Pavle Fialo a vůbec všichni vy poslanci a oslavovatelé i současné „polisabonské“ EU, která vám, jak už kdosi řekl, fakticky nikoli mzdy vyplácí, ale spíš vás jimi podplácí?
Ale nic, lepší asi je nic si z takovýchto nepříjemných věcí nepřipomínat, mít na očích i uších klapky, nedbat pravdy a pochodovat tam, kam nás současný nepoctivý svět vede. Protože to je to, oč dnes silám lži a zla běží.
