Růžena Chrasteková
2. 4. 2019 VašeVěc
V charitativním zařízení, azylovém domě svaté Máři Magdaleny v Jedlové pod Jiřetínem mají velký, ale klasický problém všech podobných zařízení – chybějí jim finance na provoz. Provozovatelem i zřizovatelem je Arcidiecézní charita Litoměřice, která je součástí Charity Česká republika a římskokatolické církve.
Hlavně, že všichni preláti církve římskokatolické, i ta církev jako taková, má plná ústa lživých doslova keců o tom, jak potřebuje peníze, víc peněz, hodně peněz, protože prý zajišťuje, mimo jiné, charitativní činnost pro potřebné.
Postupně, po roce 1989, si církev přebírala od státu různé sociální služby a začala zřizovat různé charity a podobná zařízení. Na první pohled bohulibé činnosti, takové laskavé jakoby, hlavně ovšem obrovské PR, nebo-li reklama na církev, která vzápětí začala stát vydírat, sosat z něj peníze na provoz těchto všech zařízení, což už ale jaksik opoměla veřejnosti po pravdě sdělovat.
Jenom strašlivý křik, nemravné handrkování se o takzvané církevní restituce, o miliardy neskutečné, prapodivně navíc vypočítané. Vždy a pořád ještě odůvodňované nepravdivými tvrzeními, že tyto peníze potřebují na svoji charitativní činnost především, že se starají o potřebné bla bla bla.
Tady je jasně vidět, jak upřimně a pravdivě to myslela ta církev svatá.
Preláti církevní, ověšení zlatem a ve zlatých rouchách, pobývající v honosných palácích, zcela, evidentně zřejmě potřebují ty miliardy na svůj vlastní život a provoz svých sídel.
Nějaké charitativní zařízení, které nese ve vývěsném štítu reklamu na církev, zachází na úbytě a i přestože stát (sic!) ho financuje, je to málo. Církev, jako zřizovatele (který odpovídá se vším všudy za provoz!) to nezajímá, byť má a průběžně dostává od státu (zase, jak jinak!) neuvěřitelné miliardy ročně.
Je-li toto zařízení církevní, jakože je, proč se ta církev nestará, proč dostatečně nepřispívá na jeho chod?
Chlubí-li se církev charitativní prací, proč si ji také nefinancuje? Otázek přehršel, třeba i ta, proč se chlubí konkrétně tato charita, že “DCHL také organizuje humanitární pomoc a rozvojovou pomoc pro zahraničí. Momentálně se jedná o sociální pomoc v romské osadě v Kojaticích u Prešova a širší okruh aktivit v Mongolsku”? Informace z WIKIPEDIE.
Vysvětlení, že těch pět a půl milionů ročně, co dostává od státu (loni to bylo 7 milionů) konkrétně toto charitativní zařízení, se utrácí na různé pomoci zahraničí, přičemž NAŠI potřební ostrouhají, se nabízí. Anebo je to jenom prachsprosté (opakované) vydírání státu (daňových poplatníků), aby přispíval víc a víc na církevní zařízení?
Tato úvaha není vůbec projevem nenávisti a nepřátelství vůči církvi římskokatolické, je pouze a jenom reakce, dotaz a údiv nad tím, jak jsou pokřivené a netransparentní poměry ve financování církevních charit.
Nutno dodat, že církevních charit, které financuje stát, občané, daňoví poplatníci je víc. Proč tomu tak je, proč si to nefinancuje církev svatá se vším všudy sama, když se tak holedbá dobrotou a charitou? Potažmo když už stát (daňové poplatníky) odírá o takové nehorázné miliardy? A ještě se se státem soudí o další a další majetky, už jednou započítané v náhradách.
Anebo je to také znechucený podiv nad tím, jak lze konat dobro, když to tomu konateli platíme my všichni.
