Olga Samofalová
10. 4. 2019 vz.ru/news
“Aktivní bojové akce jsou nebezpečné, protože myšlenka obnovení libyjské státnosti bude pohřbena. Namísto jediného státu mohou vzniknout enklávy, živené jednotlivými západními zeměmi”, komentoval pro noviny Vzgljad zhoršení situace v Libyi Vjačeslav Matuzov, prezident Společnosti pro přátelství a obchodní spolupráci s arabskými zeměmi.
“Když se podíváte na rovnováhu sil na bojišti, pak s podporou arabského světa má Haftar více šancí na vítězství než Sarrádž, který se spoléhá na roztříštěné skupiny islámských fundamentalistů, jež jsou soustředěni v Misurátě, a který má podporu Západu”, soudí prezident Společnosti pro přátelství a obchodní spolupráce s arabskými zeměmi Vjačeslav Matuzov.
Ve čtvrtek vydal polní maršál Libyjské národní armády (LNA) Chalífa Haftar rozkaz k útoku na Tripolis. V pátek se jeho jednotky přiblížily k okraji libyjského hlavního města a převzaly kontrolu nad mezinárodním letištěm. V neděli oznámily ozbrojené formace vlády národní jednoty Fáize Sarrádže zahájení vojenské kampaně Vulkán hněvu proti LNA Haftara. O něco dříve vzdušné síly vlády národní jednoty zasadily řadu úderů na pozice Haftara na území letiště Tripolis, poté Libyjská národní armáda také zahájila vojenskou operaci na obloze nad libyjským hlavním městem. Podle nejnovějších údajů zemřelo v bojích o přístupy k Tripolisu více než 20 osob.
Haftar spoléhá na aktivní podporu zemí Perského zálivu (s výjimkou Kataru) a Egypta. “Vždyť tento útok na Tripolis podnikl po schůzce s králem Saúdské Arábie Salmanem. Ze strategického hlediska jsou jeho týly plně zabezpečeny, což jeho oponenti nemají”, řekl besedující.
“Z politického hlediska je pozice Haftara mnohem pevnější. Má více legitimity, protože se opírá o podporu parlamentu, což je jediná autorita, která má zákonný status a je volena lidem. Hlavní nevýhodou Sarrádže je právě absence legitimity. Třikrát předkládal parlamentu ke schválení seznam členů vlády a třikrát jej parlament zamítl. Osobně proti Sarrádžovi parlament nic nemá, ale složení vlády, které se snažil prosadit, vyvolalo kategorické námitky. Sarrádž se snažil vytvořit vládu na základě islámských skupin, které jsou spojeny s DAEŠ (teroristická organizace je v Rusku zakázaná) a s Muslimským bratrstvem (teroristická organizace je v Rusku zakázaná) a s lidmi, kteří jsou tak či onak spojeni s americkými zpravodajskými službami”, poznamenal expert.
“Problém s letectvem není tak složitý. Zničí se všechny startovací a přistávací dráhy a žádná letadla nebudou schopna létat. Problém budou muset vyřešit ozbrojené síly na zemi, území dobývá pěchota”, říká Vjačeslav Matuzov.
“Západ, pokud chce něco udělat, bude muset přivést vlastní vojska, ale to jsou bitvy a ztráty. V USA se k tomu podle ústavy vyžaduje rozhodnutí Kongresu, ne prezidenta.
Nevidím žádné možnosti pro přímou účast NATO, protože evropské země nemají jednotnou pozici. Itálie a Francie mají zcela opačné názory.
Francouzi koordinují svou činnost s Haftarem, zatímco Italové a Britové mají tendenci spolupracovat více se Sarrádžem. NATO nemá jednotnou pozici, nemluvě už o Americe”, říká Matuzov.
Na pozadí zhoršující se krize v Libyi by Velká Británie a NATO měly jednat, protože to byly jejich armády, které se podílely na operacích, jež vedly ke svržení Muammara Kaddáfího, což vedlo k chaosu v zemi, píše Sky News. Nestabilní Libye je otevřená brána, kterou mohou migranti pronikat do Evropy.
“Poslat vlastní vojska do tak nestabilní oblasti, kde je obrovské množství zbraní v rukou obyvatelstva a ozbrojených skupin, by bylo šílenstvím s pohledu jakékoli armády. Proto si myslím, že budou i nadále používány místní zdroje, místní skupiny. To je nebezpečné, protože myšlenka obnovení libyjské státnosti bude pohřbena. Namísto jediného státu mohou vzniknout enklávy, živené jednotlivými západními zeměmi, uvedl zdroj.
Video z dočasného přesunu vojenského personálu USA v Libyi se již objevilo na internetu. Toto rozhodnutí učinily americké úřady kvůli “bezpečnostním obavám”. Na záběrech šířených libyjskými médii jsou vidět lodě s americkou vlajkou, které se pohybují u břehů země.
“Západ chtěl vnutit své vedení nezávislému státu. Toho by bylo možné dosáhnout, kdyby se spolu se Sarrádžem jako premiérem nepokusil vnutit také celý kabinet ministrů, složený z “daešáků” a muslimských bratrů, to znamená z lidí, které ani parlament ani Haftar nemohou přijmout, jsou to jejich nepřátelé na život a na smrt”, uzavírá Matuzov.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
