 |
| Poručík Radul Milkov na svém stroji Albatros Dopeltaube. |
Je tomu 106 let, kdy spojenecká bulharská a srbská vojska pod vedením generála Nikoly Ivanova dobyla město Drinopol, dnes turecké Ederne. Stalo se tak 26. března 1913.
V této válce bylo poprvé na evropském bojišti nasazeno letectvo. Účinek tehdejší aviatiky byl spíše psychologický – Bulhaři měli letku o pěti strojích Albatros Dopeltaube, z nichž bomby metali ručně. Přesto způsobili v řadách muslimů paniku, protože nevěřící se dostali až vysoko nad minarety velké mešity Sultána Selima. Rachot leteckých motorů plašil koně, takže Anatolská jízda, nejobávanější část osmanské armády, byla zničehonic dezorganizovaná a neschopná boje.
„Letěli jsme nad tureckými okopy ve výšce 400 metrů, otočili jsme prudce vpravo a z nakloněné gondoly ukázali těm dole sevřené pěsti“, píše ve svých pamětech pilot Radul Milkov. Vedle 1. a 2. bulharské armády do boje zasáhly po vítězné bitvě u Kumanova (dnes Severní Makedonie) také dvě srbské divize – Timocká a Dunajská pod velením Spety Stepanoviće. Srbové přinesli těžkou artilerii a významně pomohli při obléhání města. Celkem bylo před branami Drinopole 126 000 Bulharů a 47 000 Srbů.
Toto velké vítězství se ale nakonec obrátilo v prach. Je škoda, že spojenectví mezi Srby a Bulhary nevydrželo, Drinopol bylo poslední velké město před Cařihradem. Obě země v rivalitě o vedoucí úlohu mezi Jižními Slovany (ale i sporech s Řeky a Rumuny) se nedlouho poté servaly o oblast Makedonie. Tomáš Garrique Masaryk, který v té době pobýval v Bělehradě, se snažil srbskou generalitu od bratrovražedného boje odradit, jak píše ve své knize Slovanské problémy, ale jeho diplomacie byla přes urputnou snahu neúspěšná.
Výsledek těchto dějů je určující i pro dnešní události. Slované díky své tvrdohlavosti vyměnili Cařihrad za Skopje, ale ze samotné Makedonie získali jen tu nejméně atraktivní hornatou část, navíc přišli o deltu Dunaje, přímou hranici s Ruskem, strategicky nesmírně důležitý bod. Krátce na to Rakousko – Uhersko pomohlo ke vzniku albánské státnosti (Albánci svůj stát do té doby historicky neměli) a zanedlouho dochází ke konečnému řešení všech sporů v podobě první světové války. Srbové sice tuto strašnou řež nakonec vyhráli, ale zaplatili za to neúměrnou cenu, úhrnem ztratili čtvrtinu obyvatelstva, na 60 % mužské populace. Následný vznik Jugoslávie byl pro ně ve výsledku danajským darem, ve čtyřicátých i devadesátých letech ostatní národy Srbům otočily záda, nakonec zůstali sami, jako na začátku, opět bez Makedonie. Ani Bulhaři nedopadli o moc lépe, od nešťastné války se spojenci v roce 1912 už nikdy nezvedli hlavu, status regionální mocnosti, který do té doby drželi, je pro ně jen mlhavým snem. Bitva o Drinopol v letech 1912-13 byla pro všechny nejvíce promarněnou šancí v dějinách, bylo na dohled obnovení Byzance.
