 |
| M. Albrightová při polibku s vůdcem albánských teroristů Hašimem Tačim |
Tomáš Vyoral
15.3.2019 iPrima
Prominentní členka klubu „humanitárních bombarďáků“ Madeleine Albrightová zavítala v rámci dvacetiletého výročí vstupu ČR do NATO do svého rodiště. A bývalé americké ministryně zahraničních věcí je (relativně pochopitelně) všude plno. Většina médií jde staré paní galantně na ruku a málokdo se odváží zmínit její „zásluhy“ na bombardování Srbska, privatizaci Kosova nebo její výrok, že půl milionu dětských obětí jí stálo za sankce proti Iráku. Tak to připomenu alespoň já.
Ze „studijních“ důvodů jsem prošel několik jejích aktuálních rozhovorů a taky si poslechl její projev na konferenci k výročí vstupu ČR do NATO. Všechny se prakticky točily neustále kolem toho stejného: NATO (vzhledem k výročí pochopitelné), demokracie, Havel, Clinton, hodnoty, USA, 2% výdaje na zbrojení, Putin, Rusko, moje kniha, nacionalismus… a stále dokolečka dokola.
Pro začátek bych vypíchl jednu citaci z rozhovoru pro Český rozhlas, v němž – jako prakticky v každém – nezapomene vyzdvihnout Václava Havla: „Já musím říct upřímně, že je pro mě hrozně smutný, že lidi tady si nevážej dost toho, co dělal Václav Havel. Protože když on se stal prezidentem, najednou to byla zase zlatá země a lidi si opravdu vážili toho, co on říkal a co on dělal. A když jsem se tak na to dívala, tak lidi nemluvěj dost o tom, co on přinesl Český republice. A tak proto jsem o tom psala. Protože tomu dobře nerozumím, jak je země, která měla někoho jako Havla jako prezidenta, co se to vlastně děje, co se to stalo, kdo jsou vlastně ti vůdci tady.“
Češi na mytizování a kult osobnosti moc nejsou, víme?
Víte, milá Madlenko, je to velmi prosté. Češi (možná na rozdíl od Američanů) nejsou zvědaví na zbožšťování, mytizování a kult osobnosti… A vzhledem k předraženým Havlovým byznys lavičkám, letišti, náměstíčku, zvonu, knihovně a medvědí službě Havlových bezmezných obdivovatelů jim už tak trochu leze krkem. Což, a to zdůrazňuji, v tomto případě není jeho chyba.
Nezaznamenal jsem v našich médiích v souvislosti s výročím vstupu naší země do aliance prakticky žádnou zmínku o „humanitárním bombardování“ Bělehradu, kdy NATO bez mandátu OSN bombardovalo mimo jiné srbskou infrastrukturu, elektrárny, systém rozvodu vody či vyloženě civilní cíle (státní televize, nemocnice, čínské velvyslanectví, vlak, autobus…) a v němž se Albrightová angažovala. Přičemž toto bombardování započalo 12! dní po našem vstupu do NATO. Jistě jen náhodičkou bylo následné povolení přeletů útočných, pardon obranných, letounů NATO na Srbsko přes naše území…
Teta skrblice Albrightová a doláče z privatizace Kosova
Vzhledem k podpoře a slabosti Albrightové ke Kosovské osvobozenecké armádě (separatistům a teroristům z UÇK v čele s Hashimem Thaçim – vůbec prvním premiérem a současným prezidentem Kosova, s nímž měla svého času nejprve tajně a později oficiálně vyjednávat) pak tato mírumilovná stará dáma měla možnost natřískat si kosovskou privatizací kapsy.
V roce 2012 o pletichách Albrightové psala dokonce Česká televize, což je ze současného pohledu až nemyslitelné.
„Společnost Albright Capital Management, jejímž vlastníkem je Albrightová, se s dalšími osmi společnostmi účastní privatizace kosovského Telekomu. Podle zákulisních informací je prý výběrové řízení ušité na míru právě firmě Albrightové, která se v řešení otázky nezávislosti Kosova výrazně angažovala…“
„Albrightová už loni vydělala 20 milionů eur (485 milionů korun) díky prodeji vlastnického podílu v kosovské telekomunikační firmě Ipko slovinskému Telekomu…“
„Například generál NATO Wesley Clark, který velel spojeneckým operacím při kosovské krizi v roce 1999, se chystá koupit hnědouhelné lignitové doly a zabývat se výrobou kapalného paliva z tohoto méně kvalitního uhlí. Kosovo je páté ve světovém žebříčku nalezišť lignitu…“
Půl milionu mrtvých dětí za sankce proti Iráku? Stálo to za to
A rád bych tedy znovu připomněl některé okamžiky spojené s touto ryzí demokratkou, humanistkou a prominentní členkou klubu „humanitárních bombarďáků“ (autorův vyfabulovaný klub).
V roce 1996 moderátorka pořadu CBS 60 minut vznesla dotaz ohledně devastujícího vlivu sankcí uvalených USA na Irák po válce v Perském zálivu (1990-1991).
Reportérka: „Slyšeli jsme, že tam zemřelo půl milionu dětí. Mám na mysli, to je více dětí, než umřelo v Hirošimě. A víte, stálo to za takovou cenu?“
Albrightová: „Myslím, že jde o velmi náročnou volbu, ale ta cena – myslíme, že ta cena za to stála.“
Posouzení ponechávám na vás.
Tož tak o Madeleine Albrightové „Válečné lady“ alias „Balkánské řeznici“, jak ji nazývají její odpůrci, taky trochu z jiného politicky nekorektního pohledu.
