31. 3. 2019
Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn na vlnách slovenského Slobodného vysielače si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval Jana Campbella. Navzdory svému skotskému příjmení – jak sám uvedl, získal jej díky „části rodinného stromu“ – mluví tento německý občan české národnosti, analytik, teritoriální odborník na státy střední Asie a státy bývalého SSSR a bývalý šéf pomocného programu EU na podporu technického rozvoje států bývalého SSSR a Mongolska Tacis či poradce premiérů Kyrgyzstánu, jenž působil i v Itálii, Velké Británii, Kazachstánu, Švýcarsku, Rusku, Německu, Malajsii či Číně, perfektně česky.
Život pana Campbella byl tak dobrodružný a pestrý, že mu připadal jako „surfing na velkých mořských vlnách“. „Když člověk umí balancovat, vyrovnat své síly, může dojet daleko i bez motoru a stává se zajímavým objektem pro mnohé pozorovatele na pobřeží,“ poznamenal i ke svým nevšedním profesím muž, který vystudoval architekturu, stavební inženýrství, filozofii, kybernetiku a věnoval se i islámskému bankovnictví a pojištění.
„Všem vždycky říkám, čtěte Jana Campbella, protože vždycky naleznete, i když nebudete souhlasit, zajímavé spojení, novou informaci, nový zdroj, inspiruje vás k jinému pohledu na problémy tohoto světa…“ řekl posluchačům moderátor Stanislav Novotný v úvodu pořadu.
A skutečně, jeho analýza dnešní geopolitické situace je pozoruhodná. Zároveň také odpovídá na otázku, jak zmínil i Stanislav Novotný, proč Jana Campbella ignorují média hlavního proudu. Kdyby tento expert s rozhledem promluvil třeba v České televizi, musel by se dát takový Tomáš Halík na modlení… A pan Pehe by s brekem utekl.
„Můj vztah k médiím je velice pragmatický. Moje příspěvky jsou i podle hodnocení čtenářů a odezvy založeny na faktech, pojednání je konceptuální, tedy v souvislostech, a tudíž to není pro běžného čtenáře úplně snadné, klade to nároky na koncentraci a vidění věcí v souvislostech. Nejde mi ani tak o kvantitu, jako o kvalitu příspěvků a obsahu, který má čtenáře obohatit. A těch čtenářů je více, než jsem kdy myslel. Spousta z nich je se mnou v kontaktu,“ okomentoval to diplomaticky pan Campbell.
Pak už oba pánové přešli k napjaté geopolitické situaci v Evropě i ve světě. „Co se teď děje a jaké to bude mít pro nás důsledky?“ zeptal se Stanislav Novotný. Jeho host se okamžitě rozpovídal a hned zkraje přišla řeč na ústředního hráče geopolitických hrátek „Američané se považují za vyvolené a dávají to každému znát. Protože je však jejich vyvolenost omezená, neuškodí se zeptat: Mohou USA zůstat globální velmocí do konce transformačního procesu od monopolarity k multipolaritě? Odpověď zní: Ano, mohou. To dokazuje historie 20. století. Druhá otázka: Budou a mohou USA být schopny si uchovat roli hegemona a současně roli globální velmoci? Tady již odpověď není jednoznačná. Teoreticky mohou, ve skutečnosti, v pravděpodobnosti hraničící s jistotou, však ne, především v současných realitách světa. Podíváme-li se na USA, je možno říci, že před několika roky měly USA možnost kvalitního kompromisu. Ten by představovala role globální velmoci a odchod z jednopolarity. Kvalitu tohoto kompromisu by demonstrovalo rozdělení planety na různé sféry vlivu se svými potenciálními partnery.“
Tuto možnost však podle Jana Campbella USA ignorovaly a rozhodly se vyvíjet tlak na celý svět. A to jak na své konkurenty, tak na své „asymetrické spojence, jako jsou státy Evropská unie a státy NATO včetně toho našeho“. Asymetričtí spojenci znamená spíš sluhové a vazalové, tedy „partneři“ v nerovnovážném postavení. „Tlak je prováděn s cílem udržet za každou cenu jednopolární svět. Proto nikdo nezohledňoval a nezohledňuje metody vyvíjení tlaku a potírání nepřátel. Proto se setkáváme s nehumánními procesy a následky,“ řekl Jan Campbell, podle nějž se USA dostaly v roce 2016 do slepé uličky – boj sice neztratil na síle, ale očekávané výsledky se nedostavují. Jaká je důvod toho, že se přestává dařit jako dřív?
„Způsobilo to znovuobrození Ruska, zvýšení vlivu a váhy Číny a vznik vnitřního boje elit. Tímto způsobem se USA dostaly do situace, která je nutí se buď přizpůsobit novým realitám, nebo se ještě tvrdšími metodami pokusit zachránit jednopolaritu. Pokud by se USA rozhodly přizpůsobit, mohly by zůstat globální velmocí a působit v rámci svých hranic a národních zájmů. Protože se ale rozhodly jinak, vystavily se nebezpečí, které představuje hospodářský úpadek, riziko dedolarizace a rostoucí vojenské výdaje a vznik nových konfliktů.“
Tím, kdo za tímto nešťastným rozhodnutím stojí, není podle pana Campbella nikdo jiný než mýty opředený deep state – globální stínová vláda, která celé tohle divadlo z pozadí řídí, a, jeho slovy, „ovládá svět a globalizační procesy od 70. let minulého století“.
Součástí řízení nadnárodní stínové vlády jsou kromě vyvolávání převratů a revolucí po celém světě i jiné taktiky, například „taktické a operativní prostředky, ke kterým se řadí nevýhodné obchodní dohody, nepokoje včetně terorismu v místech s nerostnými surovinami, korupce zabalená v umělé sleposti orgánů a udržovaná vědomě pomocí Mezinárodního měnového fond a podobných institucí“. „Elity včetně vnitroamerických doposud mohly být spokojeny, ale žádný strom neroste do nebe. Konec této spokojenosti přineslo angažmá Ruské federace v Sýrii. Války nebývají jen horké, ale i studené, obě jsou velmi nepříjemné,“ dodává Jan Campbell v rozhovoru.
V další části se Stanislav Novotný a Jan Campbell dotkli boje mezi jednotlivými skupinami elit, nadnárodními a národními. „Transnacionální elity nemají zájem o budoucnost jakéhokoli státu, a to platí i pro USA,“ myslí si pan Campbell a jejich řádění popisuje slovy „homeopatická menšina bohatla, ostatní chudli“. A nastínil rozdíl mezi vnímáním jednotlivých skupin. „Čínu nadnárodní elity chápaly celou dobu jako korporaci světa. Národní elity ji hodnotí jako konkurenci, a to i v kontextu budoucnosti USA.“
Host se ještě pozastavil u rozhodnutí Spojených států o snahu udržet svoji vedoucí úlohu za každou cenu. Čína a Rusko se podle něj budou Američany snažit dotlačit k nějaké „trojdohodě“. „Než dojde k dohodě, nacionální elity USA se budou snažit držet Rusko v neutrální pozici. Transnacionální elity a jejich slouhové včetně českých a evropských to ale budou sabotovat, včetně dohod mezi USA a Čínou. Že si tím kopou sami pro sebe hrob, je jiná věc.“
Stanislav Novotný poznamenal, že „oni v té své vyprázdněnosti jedou ve stále stejné politice, podle stejných předpisů a nejsou schopni se chovat ani trošku kreativně“. „Karty jsou rozdány a čas nejede zastavit. Čína a Rusko teď pokračují v realizaci svých rozhodnutí bez USA, ale s ohledem na ně,“ odpověděl Jan Campbell, jenž v závěrečné části vyprášil kožich i Evropské unii.
„Vést válku proti nacionalismu, kterou zmiňuje Macron, je mnohem pohodlnější pro současné pokrytecké vůdce než vést válku proti chudobě a sociální nespravedlnosti, která je v podstatě příčinou nepokojů žlutých vest a podobně. Recept je přitom jednoduchý: boj s chudobou a sociální nespravedlností, kterou trpí většina lidí. Je třeba mít fungující hospodářství, takové EU ani my nemáme. Proto se koncentrují na hrozby, strašení a pokrytecké tvrzení, že válku nechtějí. Přitom kdyby si ji EU a NATO mohly dovolit, dávno už by ji vedli.“
Úměrně s naštvaností lidí, patrné je to třeba ve Francii, se zvětšuje nebezpečí války občanské. „Proto jsem přesvědčen, že ideály moderního světa se nedožijí dospělosti. Když se na to podívám, co řekl třeba Juncker, který označil zacházení Brity v budoucnosti jako s dezertéry… To je varování všem.“
Jan Campbell také zmínil, že nikdy nebyly vyřešeny příčiny finanční a ekonomické krize, a to je též obrovský problém: „Evropské unii věří jenom ti, kteří ji neznají. EU se stává nehumánní, protože se vytrácí měkká síla jako dříve, a nabírá na intenzitě tvrdá síla. Snaží se aplikovat věci, i když nemá mandát ani demokratickou způsobilost. Je vedena sebeklamem, že za úspěch může ona a za neúspěch národní vlády.“
Pořad Na prahu změn, který si můžete poslechnout zde, každý týden poslouchá a shrnuje Milan Vidlák, šéfredaktor, vydavatel a jediný autor časopisu Šifra. Nezávislý měsíčník vychází v tištěné i digitální podobě, www.casopis-sifra.cz
