Xaver s Vlkovým vstupem
10. 3. 2019 KosaZostra aneb vlkovobloguje.wordpress.com
Úvodem musím sdělit, že to, o čem chci dnes psát, není žádnou exaktní analýzou daného jevu, jde o smutný výběr z mnoha případů. A také neznamená, že jsem nacionalista či dokonce šovinista; jsem pouze občan, který vnímá problémy vlastní země a občas se k nim na tomto místě i vyjadřuje.
K tomuto dnešnímu zamyšlení mě pohnula informace, že „globalisté“ od nás ročně už vyvádějí zásluhou našich šikovných „dělníků, rolníků a pracující inteligence“ přes 800 miliard korun: hlavně na dividendách, reexportech a pronájmech. Naši vyvolení k problému krčí rameny a vyjadřují se ve smyslu „s tím se bohužel nedá nic dělat“; kdyby aspoň projevili trochu verbální statečnosti slovy „pokusíme se to změnit“. Někteří vyrukovali opatrně pouze s návrhem na zdanění dividend, s kterým se bohužel asi také nedá nic dělat, a navíc výtěžnost by asi nestála za to rozvíření vod doma i v cizině.
To bylo křiku za onoho času ze strany pravověrných, když jsme dle regulí RVHP a zcela dobrovolně předali v rámci tak zvané specializace a kooperace nějakou výrobu chudším příbuzným – Bulharsku, Rumunsku či Maďarsku. Bylo to dle tehdejších i dnešních kritérií pouhých „pár drobných“. Navíc se tak dělo v rámci spíše jen proklamovaného než skutečného vyrovnávání ekonomických úrovní členských zemí. Dnes se potřebujeme zase my vyrovnávat s jinými členskými zeměmi, jiného evropského celku, avšak vývoz 800 miliard ne že k němu nepřispívá, nýbrž je vůči těmto snahám doslova výsměchem!
Doufám, že nikdo mně nezačne „otloukat o hlavu“ proti tomu tekoucí dotace z evropských fondů. Jednak představují jen zlomek vyváděných peněz a jednak se jedná o dvě naprosto různé „polohy“. Nicméně i přes tu nesouvztažnost uvedu dvě čísla: za léta 2010 – 2016 bylo na dividendách vyvezeno 2.252 miliardy korun, zatímco z fondů EU přiteklo 563 miliard. Zbývá ovšem dodat, že těch odvezených 800 miliard není samozřejmě krádež jako taková (abych nebyl stíhán!), jen dopad je stejný…
Maně přemýšlím nad příčinami této situace, resp. nad vinou osob, které to způsobily, a vychází mi následující, pokud odmyslím zpackané zákony poslanci:
– Smlouvy připravovali právníci-břídilové (nevím, jestli už fungovala Univerzita Sládkovičovo).
– Nebo naopak skvělí advokáti a notáři, avšak zkorumpovaní.
– Nebo úplní idioti z řad subalterních ministerských úředníků.
Mimochodem tato „česká trojka“ působí asi jako jakési perpetuum mobile: jinak by přece tato země nebyla popotahována na tolika arbitrážích a žalobách, v kterých se chce na nás napakovat kdejaký…(doplňte si). To není nikde na světě, aby tolik obskurních subjektů vydíralo stát.
Při pohledu do dávné historie se někdy s povzdechem ptám: není to drancování naší zemičky jakýsi osudem daný úděl? Vždyť už od počátků českého státu si sem nájezdníci jezdili pro stříbro jako do své pokladničky. Vzpomeňme třeba pět křižáckých výprav, během nichž žoldnéři drancovali a loupili vše, co se dalo unést a uvézt. Nebo příběh „Pasovských“, kteří si také odskočili napakovat truhlice. Či „návštěvy“ jejich severních krajanů za stejným účelem – výčet toho druhu by byl velice dlouhý.
Za samostatný odstavec už jenom stojí případ Švédi a 30letá válka. Ti, jak známo, s přestávkami okupovali osm roků Moravu a během té doby vyplundrovali každé větší město – od Znojma, Mikulova (odtud odvezli celou zámeckou knihovnu), přes Jihlavu, Kroměříž, Olomouc až k severní hranici. A v Čechách to probíhalo obdobně – od Českého Krumlova přes Tábor, Prahu až po Děčín.
Nejhůř ze všech dopadly samozřejmě bohaté šlechtické domy na Hradčanech a Malé Straně, odkud například navždy zmizely: strahovská a rožmberská knihovna (musí to být velcí čtenáři, ti Švédové, a znalci cizích jazyků!), poklad hraběte Šlika ve Strahovském klášteře, sbírky z Hradu a podhradí (co nestačili ukrást Habsburkové), jako obrazy, sochy, koberce, zlaté a stříbrné předměty – zkrátka všechno, co mohli naložit. Mezi tím takové skvosty, jako Codex Gigas (Ďáblova bible) nebo Codex Argentas (Stříbrná bible).
Spokojený velitel švédských vojsk Königsmark si pochvaloval, že z Prahy odvezli víc než z celé země za celou 30letou válku; údajně to mělo tehdy fantastickou hodnotu 12 miliónů zlatých.
Nicméně zanechme pitvání krádeží v dobách dávno minulých, i když to může bolet stejně, a posuňme se k časům, které ještě nezmizely v zapomnění. Totiž k německé okupaci našich zemí v průběhu 2. světové války, kdy loupení nabylo rozměrů a forem, jaké předchozí historie na tomto území nepoznala.
Nejdřív byla ukradena na základě rozhodnutí Mnichovanů cca. třetina území českých historických zemí a připojena k Říši. A brzy nato jejich zbytek i s naší svobodou a bezpočtem životů, kde si přisvojili všechno, co potřebovali k přežití a vedení války. Nejdříve pochopitelně veškerou výzbroj naší armády, v nemalém rozsahu a velmi kvalitní. A jak nazvat krádež mladých let našich občanů, nuceně nasazených na práce pro Německo? Jak nazvat jinak než krádež produkci mnoha průmyslových odvětví a zemědělské výroby, která končila rovněž v německých rukách?
Snad ani nepokračujme v tom nekonečném výčtu zvrhlých krádeží ze strany Německa (které mimochodem nebyly nikdy kompenzovány), vyjma jedné důležité položky: československé zlato. Před 2. světovou válkou obnášel náš zlatý poklad 95 tun, z nichž se před okupací stihlo vyvézt a ukrýt větší množství do Švýcarska a Anglie – zde 55 tun. Co zbylo v sejfech doma, ukradli Němci hned po obsazení a navíc Angličané, dokonce už po obsazení Čech a Moravy, převedli z uvedeného kontingentu Říši 14 tun jakožto údajný „adekvátní“ sudetský podíl…Chápete to, vážení čtenáři? Němcům, jejich nepřátelům, vydali jejich pofiderní podíl promptně, avšak nám ten zbytek vrátili až v roce 1983!
Proč tak pozdě? Až jsme přece vyrovnali „dluhy“ – za výdaje exilové vlády v Londýně, za výstroj a výzbroj našich letců, kteří v bojích zachraňovali jejich holou existenci a ve velkém počtu umírali, s trochou ironie i za ty bomby a benzin do spitfirů…A také za znárodněný majetek, patřící britským občanům.
Byla to vskutku smutná doba pro náš státní zlatý poklad, a zde nezmiňuji všechny tahanice kolem něj v poválečném období. Nicméně to, jak s ním naši finančníci naložili (normální blbci) za éry vysněné svobody a demokracie, se zdráhá zdravý mozek pochopit. Vstoupili jsme do ní s docela slušnou „hromádkou“ zlata, takže po rozdělení státu vyšlo na Českou republiku 69,5 tuny a poměrná část vzácných historických zlatých mincí.
V roce 1998 ale tehdejší guvernér ČNB Josef Tošovský rozhodl o prodeji 56 tun zlata z našeho pokladu a velké části zlatých mincí Německu (těm pravým!) za německé státní dluhopisy. Navíc za pakatel, protože za pár let vylétla cena zlata téměř na trojnásobek! Tady zbývá jen smutně konstatovat: svou blbostí jsme se okradli sami a zruinovali náš zlatý poklad na pouhou osminu jeho někdejší velikosti. Zatímco všechny státy hromadí zlato jak o život!
Článek jsem začínal upozorněním na obrovskou sumu peněz, kterými „krmíme“ bůhví koho za našimi hranicemi. A bohužel toto drancování má stoupající tendenci, před léty začínalo ještě na 300 miliardách. Někdo nás nazval dojnou krávou Evropy a nejpitomějším státem v jejím středu…A přidávají se varovné hlasy, že s těžbou lithia těch miliard bude odplývat ještě víc. Ale to bych nechal zatím stranou. Nicméně titulek úvahy by nebyl naplněn zcela, kdybych nezavadil o devadesátá léta a tak „podařenou“ privatizaci. I tehdy šlo totiž o vyvádění miliard „z konta“ dělníků, rolníků a pracující inteligence, tedy přímo nás všech! Prý se tak v hrubých odhadech rozkradlo (tady už to slovo platí) národního majetku až za ca. jeden bilion korun.
Drancování, po česku tunelování, probíhalo, jak známo, nemilosrdně až krvavě (ti zaletovaní v potopených sudech by mohli vyprávět – kdyby mohli). Tu privatizaci sui generis nazval kdosi krádeží za bílého dne a jeden tehdy ještě dosti mladý a chytrý prognostik ji označil za podvod století – k nelibosti svých kamarádů, kteří tu hru s kuponovými knížečkami vymysleli (dodnes se nemůžou shodnout, kdo byl první). Později se stal prezidentem, což mu KOSA „neodpustila“, ale za sebe bych mu za to hodnocení kliknul hvězdičku.
Vlkův vstup:
No hlavně , že mu odpustili voliči. Že místo Čistých rukou realizoval Opoziční smlouvu a její součást – generální pardon pro všechny privatizační tuneláře! Já bych mu kliknul hvězdiček celé nebe, kdyby byl dodržel to, co voličům slíbil před volbami!
Nicméně už to nikdo nezvrátí a výsledkem máme na 80 miliardářů, jejichž jmění se počítá v řádech desítek a u těch „s nejzlatějšíma ručičkama a nejchytřejšími hlavičkami“ už v řádech stovek miliard. To, co dokázali za těch pár let a prakticky „z ničeho“, bude asi světový unikát…
Musím končit dalším povzdechem, resp. nadějí. Už mně moc života nezbývá, ale aspoň ten kousek bych rád dožil ve státě, který si nikdo nedovolí nazvat pitomý a který se už nenechá tak ohavně dojit.
