Roman Malach
8. 2. 2019 PravýProstor
Včera byly zveřejněny výsledky čtvrté prověrky dodržování kodexu chování na internetu. Tento kodex vznikl v roce 2016 za spolupráce Evropské komise a několika velkých firem, jež provozují sociální sítě – mj. Facebooku, Twitteru, YouTube, Instagramu, Microsoftu a několik dalších.
Internetové společnosti kvůli dodržování tohoto kodexu musely najmout tisíce lidí, kteří se zabývají udáními a prověřují je. Ve Francii došla situace ještě dál. Dohodli se s Facebookem, že přímo v této společnosti budou působit francouzští úředníci, kteří budou monitorovat, jak FB potírá projevy nenávisti na svých platformách. Německo zase požaduje zákonem stažení závadného obsahu do 24 hodin pod pokutou až 50 milionů eur.
Výsledkem je samozřejmě skutečnost, že internetové společnosti raději mažou více než méně. Společnosti v současnosti zanalyzují 89 % označeného obsahu do 24 hodin a odstraní 72 % obsahu, který je vyhodnocen jako nezákonné nenávistné projevy online. Srovnejme to se 40 % zkontrolovaných a 28 % odstraněných v roce 2016, kdy byl kodex poprvé použit.
To samozřejmě nyní Evropská komise vydává za svoje obrovské vítězství. Dovolím si citovat evropskou komisařku pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů Věru Jourovou: „Nezákonné nenávistné projevy na internetu nejsou pouze trestným činem. Představují hrozbu pro svobodu projevu a demokratickou angažovanost. V květnu 2016 jsem iniciovala vznik kodexu chování proti nenávistným projevům online, protože bylo naléhavě nutné proti tomuto fenoménu zakročit. Dnes, po dvou a půl letech, můžeme říci, že jsme zaujali správný přístup a vytvořili v celé Evropě normu, která bude tento závažný problém řešit a zároveň bude plně chránit svobodu slova.“
Musím říct, že tomu nerozumím. Podle paní komisařky bojuje EU za svobodu projevu tím, že zařídí, aby se mazaly příspěvky? Tak nějak mi to připomíná jednu část hesla z románu 1984, a sice „nevědomost je síla“. Mimochodem, další dvě klíčové věty zněly „válka je mír“ a „svoboda je otroctví“. Výrok paní komisařky přesně na tato hesla sedí. Tím, že nám budou mazány příspěvky, budeme zřejmě svobodnější. Navíc tento postup je jen nahrávka na smeč všem těm „bojovníkům za správnou věc“, kteří se vyžívají v nahlašování příspěvků nebo rovnou celých stránek, jež nezapadají do jejich světonázoru. Stačí pár desítek udání a mají jistotu, že se jimi někdo bude zabývat. Mají zároveň velkou šanci, že dosáhnou svého a pro ně nepohodlné příspěvky budou smazány. Na tuto činnost se dá získat slušná dotace, ale spousta těchto lidí to dělá s velkou radostí i zdarma. Mimochodem už jsem viděl udělení blokace na 30 dnů za fotku ze zabíjačky, což je zřejmě také nenávistný projev.
Dnes totiž může být nenávistným projevem cokoliv – vždy se najde někdo, kdo se bude cítit uražen, a pak je už jen otázkou, zda má dost kamarádů, kteří Vás nahlásí a zařídí Vaši blokaci. Kdybych zmínil, za co všechno lze dostat ban, tak by ho tento článek zcela jistě dostal taky, a je úplně jedno, že bych to zmiňoval jen jako příklad.
Zaznívají názory, že FB a další firmy jsou soukromé a mohou si tedy stanovovat vlastní pravidla. S tím souhlasím, ale otázkou je, jak moc se jedná o svobodné rozhodnutí těchto firem a jakou roli hraje tlak EU a jejich vůdců z Německa a Francie. Jak moc dobrovolná je dobrovolnost?
Rozhodně si nepředstavuji svobodu slova stejně jako Evropská komise. Svoboda slova buď je, nebo není. Jediná hranice je pro mě výzva k přímému násilí, tedy věta: „Pojďme a zabijme tohoto občana, protože…“ Úmyslně zde uvádím tečky, abych nemohl být obviněn z šíření nenávisti. Výroky, které jsou pod touto hranicí, můžou být hloupé, mohu s nimi nesouhlasit, ale vždy budu bojovat za to, aby mohly být říkány. To si já představuji pod svobodou slova – nikoliv mazání. Je tedy patrné, že v pohledu na svobodu slova se s EU opravdu neshodnu.
Ono totiž nejde jen o FB a další platformy, ty jsou jen nejviditelnějším příkladem snahy o prosazení toho jediného „správného“ názoru. Protože si pamatuji 80. léta, kdy se něco jiného mohlo říkat doma a něco jiného jsem musel říkat ve škole, byl bych velmi nerad, aby si toto zažily i moje děti. Krásné na všech těch nařízeních, směrnicích, kodexech a zákonech je fakt, že se dají zrušit – a to jak české, tak evropské. Stačí si jen zvolit takové zástupce, kteří na to budou mít odvahu. Věřím, že po letošních volbách do Evropského parlamentu se jich najde dost …
