 |
| Turci v roce 1683 Vídeň nedobyli |
9. 2. 2019 Outsidermedia
Žádné obavy… tentokráte se nejedná o obléhání města Turky, ti jsou už dávno všude a že je Vídeňáci chtě-nechtě musí považovat za starousedlíky svědčí skutečnost, že Kebab vytlačuje „Vienerschnitzel“ z jeho privilegované pozice už i v nejzapadlejších okrscích, nemluvě o centru města.
Ne, ne tentokráte převzal roli dobyvatele náš tyrkysový kancléř Sebastian Kurz za účinné podpory modrého vicekancléře Hans-Christiana Stracheho. Kdepak se na ně hrabe Kara Mustafa, velkovezír obléhající Vídeň v roce 1683. Tihle dva jsou totiž, coby strategové mnohem mazanější. Nenápadní. Sem-tam zašermují jatagánem, sem-tam zatroubí k útoku a než se nepřipraveni protivníci rozhodnou bránit, zatroubí na ústup. Takové to mýrnix-týrnix, kde zůstane napadená strana vyjevena a nejistá, jestli vůbec o nějaký útok na jejich pozice šlo – a druhá strana se stáhne do týlu, aby zkoncipovala rozhodující útok na nepřítele zdecimovaného, nerozhodného a používajícího strategii, která i doposud věrné spojence odpuzuje….píše naše dopisovatelka z Vídně…
Před pár týdny se odehrál menší útok na hradby města vídeňského starosty Ludwiga. Předcházející sesazený starosta Häupl označoval, stejně jako následník Ludwig, totiž Vídeň přívlastkem „mé město“ a jeho obyvatele za „své Vídeňáky“. Oba neměli tím na mysli zbytek zdecimovaných starousedlíků, ale spíše statisticky vyčíslený počet osob, o které se jako „starostliví starostové“ musí starat a jeho blahu obětovat své vlastní.
Čím byl tento útok vyvolán? Nu, po dlouhé době se vláda rozhodla upravit výši příspěvků sociální podpory. A zohlednit škemrání průměrných občanů, kteří denně do práce chodí, tam pracují a večer se unaveni vracejí domů, za což dostávají příslušnou mzdu. Tutéž částku, málokdy o něco menší a někdy dokonce vyšší (pokud jde o rodiny mnohodětné, čili migrantské), dostávají občané permanentně nezaměstnaní, žijící z tzv. „sociální podpory“. Vídeň „vede“ v počtu občanů, o které je takto postaráno a ti se za to na oplátku starají, aby to tak zůstalo.
Stačí jim k tomu, lidově řečeno, jenom „dělat děti“. Pokud jsou ve věku, kdy to už nejde, stačí „vyrábět“ nemoci, zdravotní potíže anebo se vymlouvat na nevstřícné zaměstnavatele, kteří je odmítají, přestože se ze všech sil snaží do pracovního procesu znovu zařadit. Že se jim to někdy deset i patnáct let nepovedlo, svědčí o asociálním přístupu většiny zaměstnavatelů, kteří v dochvilnosti příchodu, dodržování odpracovaných hodin a usilovnosti v práci nehodlají slevit. Po těchto trpkých zkušenostech se vyvine v člověku obranný reflex, projevující se tím, že pracovní možnosti nabízené Úřadem pro zprostředkování práce (AMS) raději předem odmítají a uspokojí se s nezaměstnaneckou podporou, která je stejně jenom o dvě, maximálně tři stovky nižší, než by dostali regulérně za měsíc vysilující práce.
Vicekanzléři Kurzovi, jinak velkému diplomatu a opatrnému řečníku, uklouzla tentokráte na adresu vysokého počtu nezaměstnaných ve Vídni věta: „Ve Vídni vstávají brzy ráno většinou jenom děti, které musí jít do školy…jejich rodiče nemusí vstávat, protože nepracují….“. No to si dal! Ve starostovi Vídně se probudil ochranný element (asi pochopil v podtónu, že se za tento stav dává vina jemu osobně) a vyvolal kampaň stylu „No pasaran“… (Tak tohle ti, milánku, neprojde…)
Celý týden jsme se těšili, rozčilovali, pohoršovali nad slovními souboji, ve kterých lítala obvinění (starosta Ludwig, který toto konstatování považoval za urážku všech poctivých otců rodin, odcházejících za prací už v pět hodin ráno, bez bližšího udání jejich počtu) a vysvětlování kancléře „jak to bylo vlastně myšleno“. Že prý určitě ne jako urážka.
Naše kanastová runda označila kancléře i vicekancléře po jejich „vysvětlování“ za zbabělce.
Franz hned objasnil, že to bylo myšleno přesně tak, jak to bylo na adresu té „líné pakáže“ vyřčeno. Nynější starosta – a ten předešlý také – obhajují lumpy, budižničemy a „přilezlou havěť“. Juki, rozená Srbka, vzala do ochrany Jugoslávce a spol. a řekla, že její krajané všichni pracují. Monarchistka Edeltraud upřesnila, že usilovnost jejich krajanů spočívá v tom, že ve skutečnosti berou nezaměstnaneckou podporu a k tomu si přivydělávají ještě i načerno. Já radši mlčela, kdoví jak bych po analýze prácechtivosti mých krajanů i sama skončila. Soustředila jsem se radši na azylanty, kteří by pracovat chtěli a nemohou, protože jsou rakouským obyvatelstvem ostrakizováni. Tito naši hosté jsou predestinovaní pro noční směny, protože ožívají až v noci. Ale jak se mohou zapojit do pracovního procesu v této době, když vláda uvažuje už v dohledné době jim zakázat vycházky do města po dvacáté hodině večerní ? Takhle to teda s tou vizí paní Merkel o přílivu kvalitních pracovních sil pro Evropu asi nijak slavně nedopadne. Z debaty jsem se stáhla poté, co ultrasocialista JUDr. Heinrich vyslovil podezření, že jsem xenofobistka.
Dopisy z Vídně: Být či nebýt…?
Přes rozdílnost názorů byla tato naše amatérská debata na mnohem větší úrovni, než o týden dříve v televizi „naživo“ vysílaná , ve které „soudruh“ Ludwig, starosta města Vídně, zaujal „k urážkám kancléře“ své stanovisko. Nejdříve si vyprosil jakékoliv útoky na údajně stoupající kriminalitu ve Vídni. Vídeň je to nejjistější místo na světě!!! V této souvislosti zažádal hned o zvýšení policejní ochrany v počtu dvou tisíc policistů, kteří by ale měli být přiděleni pod jeho osobní komando….
Ministr vnitra Kickl reagoval na to další urážkou, když oznámil, že to považuje za „fašankový žert“.
Dále starosta navrhl, aby se „na zkoušku“ zakázalo nošení zbraní ve dvou zónach: Praterstern a Lokál Flex. Kdo bude „přichycen“ v těchto zónach se zbraní, (teda s nožem) tomu bude „hrozit pokuta“. Tohle opatření by mělo platit od února, po dobu tří měsíců. Akorát když si ženy začnou oblékat letní šaty a bikini, mohou si testosteronem napumpovaní Afghánci a Čečenci vyndat konečně zase svoje nože ze šuplíků, bez toho, aby bylo ohroženo jejich kapesné.
Ministr vnitra Kickl nebyl schopen se k tomuto návrhu vyjádřit. I když je normálně na všechno připraven, tímto návrhem starosty byl převálcován. A tak otázka obyvatel dalších „ohrožených zón“ , které si afghánské a čečenské bandy „rozdělily“ pro své války: proč se „jejich mafiánům“ také nezakázalo nosit zbraně, zůstala zatím nezodpovězena.
