7. 1. 2016 Agentura EXANPRO
Sotva byla publikována veřejná část výroční zprávy Bezpečnostní informační služby* (BIS), byl vydán její doplněk v podobě vyjádření ředitele BIS. Mezi oběma dokumenty uplynuly pouhé čtyři dny (3. a 7. prosince) Nutno dodat, že ředitel BIS svým doplňkem nekvalifikovaně reagoval na kritiku ze strany prezidenta ČR vyřčenou 6. prosince v pořadu „Týden s prezidentem“ na TV Barrandov. Doplňující výstup BIS je dostupný na webu této služby pod názvem „Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby“.
Prohlášení ředitele BIS bychom mohli ironicky nazvat „co věta, to perla.“ Samotný text se skládá pouze z 352 slov (≈ jedna strana listu papíru), avšak obsahuje hned 13 vážných nedostatků či přímo dezinformací – také bychom je mohli nazvat čirými výmysly či nesmysly. Prohlášení ředitele BIS má vychloubačný a domýšlivý charakter, jelikož uvedená tvrzení se neopírají o žádná zpravodajská fakta* (přesný rozbor je součástí analytické úlohy, která začíná zadáním v produktu 31013).
Pro lidi obeznámené s činností zpravodajských služeb by neměl být problém odhalit vážné a početné nedostatky v tomto doplňku ředitele BIS ukazující zároveň na nedostatečnou praktickou činnost služby (a to stále ještě nerozebíráme tragickou výroční zprávu). K těmto obeznámeným lidem by měli patřit hlavně politici, a to především členové vládního kabinetu a poslanci, kteří jsou členy komisí pro kontrolu jednotlivých zpravodajských služeb (Stálá komise pro kontrolu činnosti BIS*/ VZ*/ÚZSI*), případně členové Výboru pro bezpečnost.
Avšak jak vidíme na situaci české politické scény, tak se vůbec nic neděje. Česká vláda mlčí a členové Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS taktéž. Přitom jak výroční zpráva (úvodní hodnocení viz produkt 12054), tak doplňující prohlášení ředitele BIS naprosto obnažily českou bezpečnostní službu* a ukázaly její nízkou pracovní úroveň a nedostatečnou odbornou způsobilost.
Naopak senátoři, kteří jsou členy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, práci BIS ocenili. Stalo se tak 18. prosince 2018. V tento den členové zmíněného výboru navštívili ústředí BIS, načež oznámili, že práce příslušníků této kontrazpravodajské služby* je profesionální. Senátoři však neupřesnili, z čeho při svém hodnocení vycházeli. Z chvilkové návštěvy budovy BIS, kde personál ukázal návštěvníkům pouze to, co jim ukázat chtěl, není možné ihned vyvodit závěr o úrovni práce této služby. BIS navíc ze zákona nepodléhá kontrole Senátu, ale kontrole vlády, Poslanecké sněmovny a Orgánu nezávislé kontroly – ONK (tento orgán nebyl dosud ustanoven).
Práce a vystupování vedoucích funkcionářů BIS jsou základními věcmi, jež nejsou v pořádku. Ředitel zpravodajské služby* není sám sobě advokátem a nemůže zabředávat do veřejných názorových sporů. To už pak přestává být zpravodajským ředitelem a stává se „obyčejným rebelantem“. Ředitel zpravodajské služby musí být ukázkou pevného sebeovládání pro své podřízené a musí se soustředěně věnovat své práci, a nikoli oponovat vrcholným politikům a ještě k tomu veřejně. Přece stále platí, že ke zpravodajským službám se přijímají jen psychicky vyrovnaní a pevní jedinci, anebo je to v „nové“ České republice už jinak?
Odpovědí na kritiku své osoby – přesněji kritiku vlastní práce, neb se nejedná o nic osobního – je zase jenom práce, jejímž prostřednictvím může kritizovaný dokázat, že se nadřízení zmýlili. A pokud má dotčený ředitel i přesto k tomu co říci, tak jedině na uzavřeném setkání s příslušnými výkonnými politiky.
Ředitel BIS Michal Koudelka se dopustil dvojího pochybení: nedokázal se ovládnout a jako ředitel zpravodajské služby se obnažil před veřejností, přičemž svým prohlášením taktéž odhalil zásadní nedostatky v pracovní činnosti BIS a její odborné způsobilosti. Odborné pochybení dokladujeme následujícími otázkami, které se vztahují k obsahu prohlášení ředitele BIS (a potažmo také k části obsahu výroční zprávy BIS). Jedná se o otázky, na které by skuteční profesionálové měli znát jednoznačné odpovědi. Jednotlivé odpovědi, které nelze pozměnit, jsou zároveň důkazy o zmíněném pochybení.
Odborné otázky, jejichž odpovědi rozkrývají četná odborná pochybení BIS:
- Co je nejdůležitější na informačních zprávách předaných zákonným adresátům?
- Co znamená zamezit cizím zpravodajským důstojníkům v jejich činnosti?
- Jaký je rozdíl mezi zpravodajskou činností a špionáží?
- Je hlavním úkolem zpravodajského důstojníka vyslaného do zahraničí vždy provádět špionáž?
- Proč nelze cizího zpravodajského důstojníka ihned považovat za špiona/vyzvědače?
- Kdo tvoří zpravodajskou síť?
- Jaký je rozdíl mezi zpravodajskou sítí, špionážní sítí a agenturní sítí?
- Pokud někdo tvoří zpravodajskou síť, musí nutně provádět špionáž?
- Kolik je cizích zpravodajských sítí v České republice?
- Co znamená, když někdo řekne, že rozbil cizí zpravodajskou síť?
- Proč je termín „nedeklarovaný zpravodajský důstojník” zavádějící a v některých případech dokonce až komický?
- Může vůbec člen vojenského diplomatického sboru používat diplomatické krytí?
- Jaká konkrétní fakta je nutné kvůli věrohodnosti uvést do veřejné výroční zprávy (když už je vydávána) o zahraničních vyzvědačích (špionech) a místních agentech (spolupracujících osobách)?
- Kolik je v ČR cizích zpravodajských důstojníků, špionů a agentů?
- V jakém poměru musí být výstup zpravodajské služby ohledně domněnek vůči faktickým údajům?
- Co znamená a o čem vypovídá, když zpravodajská služba ve svém veřejném výstupu uvede, že podle izraelských a amerických kolegů patří mezi nejefektivnější v Evropě?
- Jaký význam má ocenění zpravodajské služby od orgánů Poslanecké sněmovny?
- Jak je to s denním nasazováním životů u kontrazpravodajské služby, která navíc není orgánem činným v trestním řízení?
Za odpověďmi se skrývá objasnění odborného i morálního úpadku BIS, což zahrnuje odbornou neznalost a záměrné šíření dezinformací* (zpravodajských fabulací* a posunování významu jednotlivých faktů). Obsah odpovědí (nabídnutých nesprávných i správných možností) je součástí produktu 23006, který je vytvořen jako test pro přípravu a vzdělávání zpravodajských analytiků. Správné odpovědi s jejich odůvodněním pak začínají v produktu 22032.
Pokud bychom to měli odborně shrnout, tak nezbývá nic jiného, než vyřknout závěr, že je nutné provést výměnu vedoucích funkcionářů BIS a provést reformu této služby – pokud ovšem chce být ČR svrchovanou zemí s maximálním využitím vlastních a odborně způsobilých státních služeb bez jejich suplování západními zahraničními službami, jejichž závěry se česká vláda včetně BIS v poslední době řídí. Zpravodajské služby nemohou podléhat cizímu politickému trendu, což nyní předvádí BIS, ale uplatňovat pouze svůj odborný a nestranný přístup. Pokud nebudou přijata opatření, bude BIS i nadále upevňovat svůj politický a předpojatý přístup, přičemž bude s postupem času stále složitější cokoli u BIS napravovat. Tím nezbude nic jiného, než celou službu zrušit a znovu vybudovat (pouhá reforma již nepomůže).
Jenže odpovědní politici se tváří spokojeně. A proč by taky ne. Sami výkonní politici už totiž několikrát prokázali, že vlastně neví, jak mají zpravodajské služby řídit, a jak je využít ve prospěch svého rozhodovacího procesu*. To je fakt, k němuž se písemně přiznal sám premiér Babiš (viz produkt 12032). Tento fakt potvrdila svým výstupem ministryně Maláčová (ČSSD), která v pořadu „Otázky Václava Moravce“ (9. prosince 2018) uvedla, že BIS spadá do kompetence ministra vnitra. To je samozřejmě hluboká nevědomost členky vládního kabinetu, protože BIS nespadá pod žádné ministerstvo, ale přímo pod národní vládu v čele s premiérem, jenž by měl v rámci vlády vést tuto službu ve své agendě.
Úkoly zpravodajským službám ukládá vláda jako celek (případně prezident s vědomím vlády), přičemž ministryně Maláčová prozradila, že vláda se tímto nezabývá a vše nechává na samotných službách. Ty se sice snaží řídit literou zákona, ale jako státní instituce postrádají vedení ze strany státu. Jana Maláčová předvedla, že členové vládního kabinetu si myslí, že zpravodajské služby si řeší a řídí jednotliví vládní úředníci: premiér – BIS, ministr vnitra – ÚZSI a ministr obrany – VZ. Tak to ale samozřejmě není a nemůže být (viz dokument 12032).
K čemu má tedy Česká republika zpravodajské služby, když je vláda neumí a vzhledem k jakémusi „ukotvení“ k západním strukturám je ani nechce řádně využívat? Proč vláda neřídí, nekontroluje a nehodnotí zpravodajské služby? Ze zákona podléhá činnost zpravodajských služeb kontrole vlády, ale žádná kontrola neexistuje a vláda jen pasivně přijímá jakési jejich výstupy.
Činnost zpravodajských služeb podléhá rovněž kontrole Poslanecké sněmovny. Jenže odpovědní poslanci napomáhají nežádoucímu stavu, protože ani neví, kde by měli při kontrole zpravodajských služeb začít a co vlastně kontrolovat (viz produkt 12026).
Také tato skutečnost s nevyužíváním vlastních státních služeb ukazuje na míru svrchovanosti České republiky, kdy se výkonní politici skrývají za jakousi sounáležitost k Západu a kdy se bez rozpaků podřizují požadavkům západních mocností: např. jaké sankce a proti komu přijmout, jaké diplomaty a kolik jich vyhostit, do jakých misí poslat vojáky apod. Na druhou stranu nebyly západní země za své několikanásobné porušení mezinárodního práva a několikanásobné zločiny proti lidskosti nikdy sankcionovány (viz bombardování Srbska – 1999, agrese a okupace Iráku – od 2003 do 2011, civilní ztráty v Afghánistánu – od 2001 do současnosti, destabilizace Libye a Jemenu, neoprávněné vyslání amerických sil do Sýrie atd.). Avšak o těchto faktech se čeští politici nechtějí bavit a ani nevyžadují po vlastních zpravodajských službách pravdivé závěry. Namísto toho dál hrají falešnou hru se šířením vlastních dezinformací ve prospěch bláhově adorovaných západních mocností v čele s USA.
* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze“.
Zpravodajský produkt 12057
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
