Den sedmý: Ljubimovka (kemp) – Sevastopol – Ljubimovka
Ljubimovka – kemp Spát jsme šli hodně po půlnoci, přesto jsem si přivstal, prošel se po kempu a pak rychle na pláž. Už jsme na Krymu zažili písečné a skalnaté pláže, ale tady má být zas něco jiného. Vzpomínám si na video blogerky Alenky Bardovské, kde říkala, že se jí nejvíc líbí oblázkové pláže a zejména ta v Ljubimovce. Po pravdě, moc jsem od toho nečekal, vlastně jsem sem přijel hlavně kvůli Sevastopolu a Balaklavě, koupání tady vůbec nebyl hlavní plán. Ale oblázková pláž mě nadchla, Alenka měla pravdu!
Oblázková pláž Ljubimovky: Kamínky, každý jiný, každý krásný!
Zaplaval jsem, poklábosil (rusky “pobaltal”) s podobnými dědky, co nemohli dospat a šli se vznášet na vlnách a běžel vzbudit holky, aby tu ranní krásu zažily taky
Pláž kempu v Ljubimovce brzy ráno. Z oblázků si lze vytvarovat pohovku libovolného tvaru. Velkolepé koupání. V pozadí je již vidět Sevastopol.
Kemp v Ljubimovce, jeho část zvanou Nostalgie (Ностальжи) navrhuji zakonzervovat a nic tam neměnit. Má kouzlo starých časů, myslím, že kdybych sem přijel třeba před padesáti lety, chyběl by jen poslední nátěr chatek a na recepci by neměli mobilní telefon. Jinak vše stejné. Naše mládež se všemu smála, já oceňoval praktičnost, trvanlivost, čistotu a svoji roli samozřejmě hrála i dávka oné nostalgie. Připadal jsem si jako klučina na dětském pionýrském táboře. A že se naše chatičková část kempu jmenuje Nostalgie jsem zjistil až teď, když jsem se podíval na jejich webové stránky. Tak to sedí!
Chatičková osada “Nostalgie”
Dolní umyvadlo slouží pro mytí nohou
Vstup na pláž kempu
Pláž kempu v Ljubimovce
Nástup po ranní rozcvičce, kde se vzal, tu se vzal, nějaký dětský tábor
Kemp je rozlehlý, s letními sprchami (“letnij duš” znamená “letní sprcha”, což znamená, že tam není teplá voda) i normálními sprchami, ale teplá teče jen odpoledne. Jsou tu pračky, v parkové “besídce” se dá dobíjet a vařit v rychlovarkách (když vyskočí pojistky, běží se do recepce a někdo to nahodí), je tu příjemná restaurace, venkovní posilovny sovětského typu (hrazdy, bradla, lavičky…), venkovní stoly s lavicemi, místa pro mytí nohou i nádobí, místa pro vlastní vaření… Vylepšil bych jen záchody, klidně ať jsou “turecké”, ale nové.
Platili jsme 200 rublů, tedy asi 70 Kč za osobu a noc. Je to nejlevnější možnost v tomto kempu (chatičky Nostalgie), ale kemp disponuje i moderními chatkami a domy s vlastními sociálkami a veškerým komfortem. Do chatiček nás nasměrovala, jak už jsem asi psal, kamarádka, krymská blogerka Alenka ze Sevastopolu. S Alenkou jsem v kontaktu už dlouho, občas dělám překlady a titulky u jejích videí. Před Krymem jsem jí z legrace napsal, že jsme “bednye učitělja” (chudí učitelé) a ona nám proto vybírala samé nejlevnější možnosti. V kempu v Ljubimovce byla pár dnů před námi, její video je stokrát lepší než moje neohrabané popisování:
S Alenkou máme rande zítra v Balaklavě, dnes nás čeká Sevastopol. Neradi opouštíme příjemnou oblázkovou pláž, sedáme do auta, klimatizace na plný výkon a vpřed.
Sevastopol – Státní muzeum hrdinné obrany a osvobození Sevastopolu (1854-1855), tzv. “Panorama”
Jedna z hlavních turistických zastávek ve městě Hrdina – Sevastopol, panoramatický obraz bitvy o Sevastopol
Zakoupil jsem vstupenky do “Panoramy“, se studentskými slevami jsem za 6 osob zaplatil 1 550 rublů (asi 600 Kč), pak jsme se chvíli chladili v klimatizované prodejně knih, pak pomocí nanuků, pak u fontány a ve stínu stromů, sedíc na “jákoru” (jákor = kotva).
Sankce nesankce, Kozel se pořád v RF prodává
Kruhový obraz “Panorama” je dobré vidět, člověk si lépe uvědomí, kolik krve už proteklo za tento veledůležitý přístav. “Kdo ovládá Sevastopol, ovládá Černé moře“, řekl už nejeden znalec.
Z Panoramy jsme sjeli dolů do města a pokusili se zaparkovat. Chvíli jsme kroužili kolem náměstí Nachimova, ale marně. Problém byl v tom, že když nejste Krymčan, je pro vás těžké využít i placená parkoviště, protože automaty neberou hotovost ani naše karty. Vysadil jsem mládež a jel jen s Verčou hledat něco dál od centra. Marně. Dvakrát nás ulice vyplivla na výpadovku, kde se nedalo otočit a to bylo veselé. V zoufalství jsem se vrátil do centra a odbočil tou nejnesmyslnější uličkou, přímo na “náberežnou”, k přístavu a centrálnímu trhu. Nevím, co mě to popadlo, tam se nedalo málem ani projet, natož zaparkovat. Ale prokličkovali jsme a stoupající silnička nás vyvedla k monumentu “Vojáka a námořníka” a tam bylo i poloprázdné “záchytné parkoviště“, tedy něco jako zázrak.
Sevastopol, parkoviště, které doporučuji! Podle monumentu “Vojáka a námořníka” se dá dobře orientovat a to ještě 300 metrů vedle je vysoký obelisk (“Bodák a plachta”), použit screen z videa burn-media.ru
Monument v Sevastopolu a Maruška pro porovnání velikosti
Sevastopol (Artbuchta), obelisk a monument “Voják a námořník”, screen z videa burn-media.ru
Sevastopol, “Pomník potopeným plachetnicím”, screen z videa burn-media.ru
Sevastopol, screen z videa burn-media.ru
Vyplouváme na prohlídku Sevastopolu z vody
Plovoucí jeřáb (opravna lodí)
Jenisej, vysloužilá loď – nemocnice, dnes už nikam nejezdí, ale slouží dál jako nemocnice
Sevastopolská zmrzlina
Využili jsme projížďku lodí, abychom viděli Sevastopol i z vody. Kapitán nám pěkně všechno vyprávěl a přidal i nějaké ty drby. Viděli jsme staré vojenské lodě, ba i ponorky. Ty nové jsou “zaparkované” jinde, turista si může vybrat ze tří tras výletní plavby: městský okruh (to jsme absolvovali my), k vojenským lodím nebo na památný Chersones. Po zakotvení jsme si ještě chvíli povídali v přístavu a řešili problémy světa (a Krymu).
Čas hodně poskočil, prošli jsme se po nábřeží, udělali “povinnou” fotku u Památníku potopeným plachetnicím (potopeným záměrně v boji o Sevastopol, aby nemohly nepřátelské lodě vplouvat do Sevastopolského zálivu, navštívili Primorskij bulvar (park), kde bylo mnoho svátečně naladěných lidí, vyhrávala muzika a spontánně tancovalo mnoho důchodců. Tak jsme se s Verčou na chvilku připojili a naše mládež se za nás styděla, prý. Ale myslím, že jsme všichni nasáli tu sváteční veselou náladu a bylo nám tam, v šeřícím se Sevastopolu, dobře. Mimochodem, tu sváteční atmosféru jako bych cítil v celém Krymu. Kde se bere? Já to tuším…
Sevastopol, Pomník potopeným plachetnicím (mému foťáku klekla baterka, proto fotíme jen na mobily)
Promenáda v Sevastopolu
Sevastopolský Pomník potopeným plachetnicím na nové bankovce
Primorskij bulvar
Pozor na všechny oslíky, žirafy, zajíce a podobnou havěť. Jsou všude na světě stejní. Vyfotí se s vámi a pak se dožadují odměny. Tohle ale byl takový osel, že peníze nechtěl a ještě si s Májou zatančil a na rukách ji nosil.
Bylo pozdě, rozloučili jsme se s Městem Hrdinou – Sevastopolem (stihli jsme ho poznat tak málo!) a jeli zpět do našeho nostalgického kempíku.
U Sevastopolu a Simferopolu byly dostavěny elektrárny (screen z videa)
Při projížďce lodí jsme viděli zakotvenou novou “Kometu”, rychlostní loď, která bude co nevidět (od 1.8.2018) zajišťovat přepravu mezi Sevastopolem a Jaltou. Cena jízdenky 500 rublů dospělý, 200 dítě, 1 000 rodinná jízdenka.
Více Více o Kometě ve videu naší Alenky a zítra se s ní potkáme osobně:
Pro zájemce ještě přidám pěkné záběry na Sevastopol:
Zde je kromě Sevastopolu i Balaklava, tam jedeme zítra:
Brzy po našem odjezdu se konala v Sevastopolu tradiční slavnostní přehlídka VMF (Vojenského námořnictva), 29. 7. 2018, koho by to zajímalo:
