Jaroslav Tichý
2. 1. 2019
Skončily vánoční svátky, Silvestr a sváteční atmosféra prvního novoročního dne, takže se zase můžeme vrátit k práci ale též i k realističtějšímu pohledu na svět a zejména pak na situaci v ČR. Vracím se v tomto případě a souvislosti k článku J. Votavy „Jsme opravdu tak dobří….?“, který měl snad naplnit čtenáře optimismem před vstupem do Nového roku. Jeho podstatná část je totiž téměř přeplněna „našimi úspěchy“, byť jeho závěr pak lehce polemický. A ačkoliv jsem pochopil (na rozdíl od některých čtenářů) jeho lehce satirický podtext, pokusím se navázat na tento článek a jeho obsah více rozvést.
S ohledem na často prezentované oslavné tirády našich „úspěchů“ při budování kapitalismu v našem mainstreamu je to zapotřebí.
Pokusím se přitom postupovat obráceně. Tedy převážně polemizovat s jeho obsahem a teprve na závěr …… Ale nepředbíhejme.
Tak tedy nejprve k hlavním tezím tohoto článku, které jsou vyznačeny kurzívou:
1/ Dnes i ten největší škarohlíd přiznává, že naše republika vzkvétá. Bývalá šeď měst i vesnic dostává novou barevnost, také naše výdělky rostou, starobní důchody již nejsou almužnou.
Je zapotřebí si především uvědomit alespoň několik základních faktů. Podle aktuálních oficiálně zveřejněných údajů dostupných na Internetu:
a/ Státní dluh loni stoupl o 11,3 miliardy korun na 1,62 bilionu korun. Na každého Čecha tak hypoteticky připadl dluh zhruba 153 tisíc korun. A vyprávění A. Babiše o tom, že dluh klesá (ovšem jen jeho poměr vůči HDP, a to nikoliv proto, že by naše zadlužení absolutně klesalo, nýbrž proto, že rostl HDP) až na skalní příznivce premiéra již nikoho nedojme;
b/ zadlužení měst a obcí činí ke konci r. 2018 celkem 88,7 mld. Kč;
c/ české domácnosti dlužily bankám na konci roku 1,535 bilionu korun.
d/ mnohé továrny ale i nemovitosti, vodárny, banky atd. nejsou již dávno naše. V případě bank a vodáren to platí téměř na 100%.
Jinými slovy, to co kolem sebe vidíme, ze značné části již není naše, zbytek máme vesměs na dluh.
A starobní důchody? Ve Francii jsou protesty proti zdražování, byť např. PHM jsou tam lacinější zhruba o Kč 10,-/litr, a průměrné důchody na úrovni cca Kč 26 tis. Čtenář nechť porovná se situací u nás a sám si udělá příslušný obrázek. A ta zdražení k nám teprve od Nového roku dorazí.
2/ Chlubíme se nejnižší nezaměstnaností v celé EU. Supermarkety nestačí náporu kupujících.
Je otázkou, do jaké míry je to způsobeno potřebami ekonomiky samotné a do jaké míry je to způsobeno stále ještě vysokou náročností výroby u nás na lidskou práci. Výkop, který u nás bude provádět 5 snaživých kopáčů, jinde udělá 1 bagrista v košili. A to, že si dovezeme na tuto práci ještě 5 jaderných fyziků z rovníkové Afriky, nám nepomůže. Cena výkopu bude stejná, jaderní fyzici kopat nebudou, takže výkop provede opět těch 5 snaživých kopáčů, jen jejich odměna bude poloviční, neboť se budou muset o ni rozdělit se svými africkými kolegy.
Je smutnou skutečností, že se původní smysl vánočních svátků a oslav příchodu Nového roku vytratil, namísto toho převládl bezbřehý konzum. Nikoliv náhodou také dosáhl počet exekucí již cca 1 mil.. Mimo jiné i v důsledku onoho „náporu kupujících, kdy mnozí lidé často kupují i dárky na různé spotřební úvěry apod., které pak mají problém splácet….
3/ Zimní dovolenou trávíme v Alpách, v létě jsme často v exotických destinacích.
Ano, jsou u nás skupiny spoluobčanů, které si nepochybně po r. 1989 pomohly či které ještě nestačily propadnout ze střední třídy dolů. Krom toho existuje i vrstva vyloženě bohatých. Tak, jak to ale autor líčí, to v některých čtenářích vyvolává mylný dojem, že v těch Alpách či v exotických destinacích tráví dovolenou snad celý národ, což je opravdu daleko od pravdy.
4/ Nezakrýváme, že ne všechno se třpytí. Bojujeme za svoji plnou suverenitu.
Jak, když jsme ji již zcela ztratili? Do r. 1989 jsme vyráběli vše od jehel až po malé tryskáče. Exportovali jsme do více než 120 zemí celého světa, a to sami a přímo. Byli jsme zemědělsky a potravinově zcela soběstační, přebytky jsme též exportovali. Dnes je naše potravinová soběstačnost s bídou na 40 %. Byli jsme vedeni v mezinárodních statistikách jako středně rozvinutá průmyslová země. Nikoliv náhodou jsme byli v r. 2017 překlasifikováni americkou investiční bankou J.P. Morgan na rozvojovou zemi, a to jak s ohledem na druh výroby (montovny apod.), na kterou jsme přešli, na to, že nám doma již prakticky nic nepatří, s našimi přírodními či nerostnými zdroji hospodaří cizinci, tak i s ohledem na výši mezd a penzí našich občanů, které jsou hluboko pod evropským průměrem atd.
Jak bojujeme za naši suverenitu, když:
– povinně přebíráme do své legislativy sebevětší nesmysly vydané Bruselem směřující vesměs proti skutečným zájmům naší země a většiny jejích občanů? Naše legislativa v současnosti sestává již z 80 % z převzatých zákonů a nařízení z Bruselu;
– nám Brusel vnucuje ve velkém migranty z muslimských zemí zcela nepřizpůsobivých podmínkám života v Evropě?
– mají být jednotlivé členské země EU rozpuštěny do jediné Euroříše jako přestupní stanice na cestě do Evropského islámského chálifátu?
– jsme zadluženi a závislí na dalším financování ze zahraničí jakož i na zásobování potravinami?
Mimochodem, kdo za tu naši suverenitu vlastně bojuje? Občany volení představitelé a strany ve velké většině určitě ne, jestliže prosazují záměry cizí na úkor těch našich národních. Stačí pohled na počínání a hlasování politických stran v našem parlamentu.
5/ Na poli domácí ekonomiky, hledáme cestu k oživení venkova. Česká republika to není jen Praha, to je i plnohodnotný život i v té poslední podhorské obci.
Právě po r. 1989 začalo postupné vylidňování venkova a našeho pohraničí. Byla tam zničena prosperující zemědělská družstva, byly tam zastaveny a často pak i zničeny průmyslové podniky, některé existující od počátku našeho státu jiné vybudované po r. 1945 v souvislosti s osídlováním našeho pohraničí a venkova obecně. Neměli jsme tehdy podmínky pro život na venkově zničit a dnes jsme nemuseli cestu k jeho oživení hledat. Mimochodem to hledání už nám trvá nějak dlouho a zatím stále nikam nevede.
A s tím plácáním po zádech je to jinak. Ne, že bychom si to nezasloužili, když odsud ročně odtéká zahraničním firmám zisk, jehož množství každoročně vzrůstá. Za rok 2017 již představoval 8,3 % našeho HDP. Jde totiž již o částku kolem 400 mld. Kč. Vnucuje se otázka, proč máme jásat nad růstem HDP o 0,1 či 0,2 %, když ho pak 8,3 % necháme odtéci a když u nás zahraniční firmy docilují až trojnásobný zisk oproti jiným zemím. Mohli by nás v zahraničí chlácholivě plácat po zádech, co jsme to za hlupáky. O to je pak nižší náš HNP, který zůstává k užití, o němž pro jistotu u nás nikdo nemluví. V takovém Německu to mají jiné. Tam měli podle statistik z r. 2016 naopak HNP vyšší o 18 % než HDP (čili než je celková hodnota zboží a služeb u nich vyrobených). Ten rozdíl představuje příliv zisku z kolonií, mimo jiné a především pak z ČR.
Místo plácání po zádech nám ale každou chvíli vyhrožují vyloučením z EU, ze schengenského prostoru (jako by po masovém návalu migrantů ještě nějaký fakticky existoval) či zastavením dotací placených stejně z našich předcházejících odvodů do EU, a to ještě často používaných na nesmysly jako jsou předražené cyklostezky či rozhledny v údolí apod. a vždy povinně kofinancované z našeho státního rozpočtu či z rozpočtu měst a obcí.
Nikdo nás z EU (k naší škodě) nevyloučí, druhý takový krmelec by v Evropě těžko hledali. A pokud nebudou poskytovat z Bruselu dotace (které je třeba odmítat již z principu, neboť vytvářejí korupční prostředí, jemuž neodolají ani mnozí naši politici), nebudeme platit ani příspěvky do Bruselu. To je lehce řešitelné. A alespoň z takto uspořených peněz budeme moci doma financovat a realizovat to, co skutečně potřebujeme. To ovšem v případě, že naši občané začnou volit jinak než dosud. Stávající garnitura našich politiků toho totiž není schopná. Jen mnozí voliči u nás to stále ještě nepochopili.
Máme tedy po svátcích a lidé realistický pohled na naši situaci již poberou. Na satiru na závěr již prostor nezbyl.
