Jaroslav Tichý
11. 1. 2019
V posledních dnech vyšel na Protiproudu článek ing. Kobzy (SPD) „Nebojme se Czexitu“, který převzaly i některé další internetové noviny (např. Nová republika). Vzhledem k tomu, že toto je jedno z ústředních témat, které jsme dlouhodobě prosazovali (ještě v době mého členství v ANS a to se značným předstihem před říjnovými volbami 2017), chtěl bych touto cestou uvedené téma více rozvést, a to v sérii tří článků, které následují:
Krátké ohlédnutí zpět
Bohužel se toto téma přes naše tehdejší výzvy nestalo ústředním volebním tématem žádné z větších politických stran či hnutí na naší politické scéně. Na rozdíl třeba od tehdejší Ligy severu o několik měsíců později v italských volbách. M. Salvini je proto dnes tam, kde je a SPD rovněž. Každý ovšem někde jinde z hlediska počtu svých poslanců, významu a vlivu v parlamentu a na politické scéně vůbec. To není kritika SPD, to je jen stručná rekapitulace dnes již nedávné historie (o stanoviscích a důvodech ostatních stranách, které tehdy tvrdily, že bez EU „to nejde“, se šířit vůbec nechci). Chci se věnovat čistě meritu věci.
Czexit – důvody pro a proti
Oproti uvedenému podtitulku začnu z praktických důvodů obráceně, tedy tím „proti Czexitu“. Těch „pro“ bude totiž daleko více. Ty budou předmětem další části této série.
Czexit – důvody proti
Pominu-li na chvíli hlavní účely založení EU a jejího postupného přetvářen podle dlouhodobých plánů světových globalistů, soustředím se na chvíli jen na nalezení některých důvodů uváděných „pro Czexit“, či přinejmenším na vyjmenování těch, která jsou za pozitivum vydávány:
1/ postupující globalizace si žádá spojování nejen firem ale i zemí do stále větších celků;
2/ vstupem do EU jsme se stali tolik kýženou součástí Západu a odtrhli jsme se tak od ruského vlivu. Můžeme tak sdílet spolu s dalšími evropskými zeměmi „euroatlantické hodnoty“.
3/ vstupem do EU jsme se stali součástí většího územního a politického celku s výrazně větším vlivem ve světě;
4/ mezistátní obchodní smlouvy dnes řeší i za nás vedení EU, my tak profitujeme na možnosti vyjednání výhodnějších podmínek s ohledem na to, že jsme součástí většího celku;
5/ naším vstupem do EU se naplnili naše požadavky na volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu.
6/ vstupem do EU jsme se tak zapojili do mezinárodní dělby práce v rámci tohoto společenství a získali tak i přístup na západní trhy, stali jsme se jeho součástí;
7/ vstup do EU nám přinese větší prosperitu.
Záměrně přitom řadím uvedené důvody od těch čistě politických a proto proklamativních směrem k těm ekonomickým a tedy praktickým. Z těch důležitějších je to zřejmě vše, ty případně další, výše neuvedené, jsou spíše pseudo důvody, ačkoliv i některé z této kategorie v článku zmiňuji.
A nyní k jednotlivým z uvedených důvodů:
ad 1/
Postupuje vlastně ještě globalizace, nebo jde vývoj jiným směrem (viz národní státy, America first atd.), a to bez ohledu na to, že světoví globalisté usilují o to, aby jejich projekt i nadále pokračoval?
A kde zejména pokračuje? V Evropě, neboť EU je ve vlastnictví globalistů, je to jejich nástroj k likvidaci evropských států a národů usilující o jejich rozpuštění v jediné Euroříši pod vedením Německa jako přestupní stanice na cestě do Evropského islámského chálifátu.
Proto ti politici u nás, kteří neustále chtějí do té západní Evropy, měli by tam odejít. Jim to snad udělá dobře, nám ostatním se bez nich zcela jistě uleví.
ad 2/
Za situace, kdy se západní Evropa rychle islamizuje, je třeba si uvědomit, že jde již o jinou západní Evropu než tu, kterou jsme znali.
Je třeba si též přiznat, že:
– se chceme tlačit někam, kde na nás jako na Slovany pohlížejí jako na méněcenné (k čemuž bohužel často přispívají svým chováním a vystupováním i někteří naši lidé vč. části naší politické reprezentace);
– na vliv ruského komunismu to svádět nelze, ten v Rusku není u moci již více než 30 let a má i tam dnes své problémy;
– netrháme se od ruského vlivu, nýbrž především od našich slovanských kořenů, k čemuž jsme cíleně manipulováni. O tom, jak dlouho na tom „Západě“ takto vydržíme, by nám mohli vyprávět potomci lužických Slovanů, pokud nějaké ještě nalezneme.
Naši politici se v argumentační nouzi často odvolávají na „euroatlantické hodnoty“ a potřebu jejich zachování. Nebylo by od věci zkusit veřejně ony „euroatlantické hodnoty“ pojmenovat, podívat se blíže na to, jak se nám v mezidobí změnily, když v některých členských zemích EU se prosazuje stále více např. právo šaríja, a říci si na rovinu, jak vlastně to s nimi nyní je a proč jsme již dávno přinejmenším nezměnili jejich označení, když jsme změnili jejich obsah. Snažíme se v Evropě např. o rasovou rovnocennost a ochranu práv odlišných skupin lidí pocházejících z jiných končin světa, s jiným náboženstvím a způsobem života, přitom však dochází k porušování práv původních obyvatel Evropy, což je vydáváno za normu. USA (zejména prostřednictvím prezidenta Trumpa přitom dávají stále více EU najevo, že není ani tak spojencem Američanů jako spíše jejich vazalem a že je nejvyšší čas k tomu, aby se každý začal zase starat o sebe). Naši politici to ke škodě své i naší zatím nereflektují.
ad 3/
Vstupem do EU jsme se opravdu stali součástí většího celku, ač tento celek již hodně ztrácí na své domnělé prestiži, aniž ji v potřebném rozsahu vůbec kdy získal. Ač se na jedné straně snažil (a zčásti ještě snaží) zasahovat do problémů některých zemí na jiných kontinentech (Afrika či Sýrie nebo Afghánistán na Blízkém a Středním východě), nezvládá očividně (ekonomickou) situaci nejen ve vztahu k některým svým členským zemím (Řecko a evropský jih obecně), nýbrž již ani ve skandinávských zemích, Francii, Německu a v samotné Belgii z pohledu migrace. Vedení EU a jejích členských zemí se tak začíná stále více vymykat z ruky i situace politická v narůstajícím počtu těchto zemí.
EU se díky svému vedení a jeho loutkovodičům dostává postupně stále více do pozice loosera. Nabízí se proto otázka, zda další účast v tomto seskupení je vůbec nějakou výhrou.
Vyprávění o nějaké vnitřní reorganizaci EU jsou sny těch, kteří strkají před narůstajícími problémy EU hlavu do písku, ať již k tomu mají jakoukoliv motivaci. Skuteční majitelé EU v zákulisí to totiž nikdy nepřipustí.
ad 4/
Ano, tento argument obstojí, ačkoliv je nutné připomenout, že ČR jako kolonie díky většině svého vývozu do metropole či jejím prostřednictvím do 3. zemí, není schopna této výhody příliš využívat. Statistiky o tom jednoznačně hovoří a snad jen redaktoři mainstreamu a někteří jim na roveň vědomostně postavení politici to vydávají za nějakou výhodu pro nás.
ad 5/
Tento výdobytek bychom docílili i jako členové hospodářského seskupení EFTA, je ale na čase zamyslet se nad tím, co nám ten volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu vlastně přináší.
Tak tedy:
– volný pohyb zboží – bezcelní dovoz zahraničního zboží a potravin (vesměs pochybné kvality) k nám, bez možnosti zásadní ochrany našeho trhu a spotřebitelů proti dovozu předraženého šmejdu, jakož i dovoz součástek pro cizí montovny, které po smontování opět bezcelně od nás odcházejí. Zisk z prodeje těchto výrobků si pak realizují cizí firmy v zahraničí;
– volný pohyb služeb – např. cizí bankovnictví, pojišťovnictví, přepravní společnosti atd., kdy opět podstatná část zisku (ne-li zisk celý) odtéká do zahraničí. O službách a dobrodiní poskytovaných našim občanům ze strany zahraničních vodárenských společnosti netřeba se ani blíže zmiňovat;
– volný pohyb osob – tedy i migrantů, kteří přicházejí (či jsou spíše naváženi) do sousedních členských zemí EU. Pokud chceme ale bránit naše hranice, tak volný pohyb osob musí skončit či musí být určitým způsobem regulován. A pokud ještě bude v blízké budoucnosti kam a proč jezdit do západní Evropy, přibrzdění u hraniční závory bude ten nejmenší problém, což se může nakonec týkat i příp. vstupních víz (na obou stranách pochopitelně);
– volný pohyb kapitálu – hlavním problémem je, že tohoto ustanovení využívá naprosto převážně jen jedna strana. Tedy ta cizí, my jsme byli od toho kapitálu vesměs již dávno totiž odstaveni. Až na výjimky, jako je Agrofert (resp. A. Babiš), mnoho dalších našich podnikatelů kapitál za účelem investic do jiných zemích EU nevyváží.
Je tedy nutné začít o těchto „výhodách“ uvažovat, co vše bude nutné změnit, nikoliv jen mechanicky opakovat tato hesla jako dávno vyčpělou mantru stále dokola.
ad 6/
Vstupem do EU jsme se sice zapojili do mezinárodní dělby práce v rámci EU, avšak v roli kolonie, laciné velké montovny, dodavatele laciné energie pro jiné, kterou doplácejí naši občané, jako země skladišť pro západní firmy s poničenými silnicemi atd. Jako země, která sama pomáhá ničit si své vlastní životní prostředí, přírodu, zemědělskou půdu, zamořovat zemi nejrůznějšími odpady. O způsobu našeho „zapojení“ do takové „dělby práce“, kdy buď montujeme a dodáváme zahraničním mateřským firmám, nebo i některé naše hotové výrobky prodáváme do světa přes překupníky v Německu a jinde, zmínka již byla. Pokud se chceme ještě někdy postavit znovu ekonomicky na nohy, je třeba s touto praxí skoncovat. Je přitom třeba připomenout, že do r. 1989 jsme sami vyváželi naše výrobky do více než 120 zemí světa, tedy i do zemí západní Evropy. Otázkou byla struktura vývozu do té či oné země. Odbyt na naše výrobky jsme si ale v minulosti zajistit uměli.
Jestli se ale dnes někdo u nás z hlouposti pyšní tím, že oproti dřívějšku jde dnes až 84 % našeho exportu do EU, z toho 34 % do Německa (buď z cizích montoven u nás formou práce ve mzdě či našich výrobků k následnému reexportu do zemí určení), tak pouze připomenu, že některé země v Africe (jako kolonie) mají svůj vývoz fixovány dokonce 100%ně na svoji metropoli v Evropě. Z tohoto pohledu máme tedy jako kolonie ještě co „dohánět“. A je třeba naléhavě si klást otázku, zda právě toto je pro ČR prospěšné a tudíž žádoucí.
ad 7/
Náš vstup do EU nám přinesl všechno možné, většině našich občanů ale prosperitu rozhodně ne. V této souvislosti stačí připomenout, že do r. 1989 jsme nebyli jako stát vůbec zadluženi, zatímco ke konci r. 2018 činí státní dluh 1,62 bilionu Kč, zadlužení měst a obcí 88,7 mld. Kč a zadlužení českých domácností vůči bankám pak dalších 1,535 bilionu Kč. Máme rozbité silnice, padají nám mosty, máme problémy ve zdravotnictví, školství, zdecimovanou armádu. Ale též 100 tis. bezdomovců a cca 1 milion našich občanů s exekucemi na krku.
Na tom nic nemění ani kladný přebytek v hospodaření našeho státu za r. 2018 ve výši 2,9 mld. Kč, ani vykazovaná výše HDP, aniž je vůbec kdy zmínka o výši HNP. Rozdíl totiž odtéká do zahraničí, přičemž již za r. 2017 zisky a dividendy činily již 8,3 % HDP (5.049,9 mld. Kč), tedy již více než 419 mld. Kč a tato částka zatím rok od roku roste. Když k tomu připočteme ještě odliv nezdaněného zisku od nás do daňových rájů v ročním objemu 100-150 mld., začíná ten skutečný obrázek dostávat konkrétní kontury. O tom, kolik ztrácíme při vývozu našich výrobků z titulu podhodnocené koruny oproti EURu či USD ani nemluvě (rozdíl směnného kurzu ČNB oproti paritě kupní síly koruny představuje umělé podhodnocení koruny min. o 30 %). Při celkovém objemu našeho vývozu za r. 2017 ve výši Kč 4.245 mld. dojdeme k přibližnému číslu další ztráty z titulu podhodnocené koruny min. ve výši 1.274 mld. Kč. K tomu přistupují další kanály odlivu zisku od nás do zahraničí, jako jsou ceny subdodávek, vnitroholdingová fakturace (nadsazené ceny fakturované k nám a vesměs jen nákladové ceny fakturované od nás do zahraničí). Jsme opravdu krmník Evropy, který nemá srovnání ani s dalšími zeměmi V4. Je to vskutku smutný primát.
Nakonec o tom, jak je to s tou prosperitou, vědí nejlépe mnozí naši občané, kteří v potu tváře při výkonu více zaměstnání (prací) souběžně splácejí své hypotéky nebo se snaží alespoň uživit své rodiny, neboť z jednoho platu to dnes často nejde. Jejich děti pak nemají někdy peníze ani na obědy ve školkách a školách. Peníze pro naše děti a mladé rodiny zatím nebyly, pro finanční zajištění migrantů (s odkazem na to, že „vymíráme“). naopak ano.
Stále více podnikatelských subjektů u nás se přitom soustřeďuje na „dobývání renty“ (především pak na participaci na různých dotacích) před klasickou hospodářskou činností a vytvářením skutečné přidané hodnoty. Tuto možnost nemá ale každý, zejména ne běžný občan, který zůstává stranou. Mnohé podnikatelské subjekty se již zabydlely v korupčním prostředí, které v členských zemích EU a tedy i u nás vytvořila EU se svými dotačními pravidly, kdy některé z nás paradoxně uplácí z našich daní, které předtím náš stát poslal ve formě členských příspěvků do Bruselu.
Žijeme v divné době, v divné zemi a na divném kontinentu. Žijeme v divném systému, který toto vše umožňuje.
K hodnocení důvodů „proti Czexitu“ bylo již řečeno asi dost, byť ne vše, příště se podíváme na důvody „pro Czexit“.
