Michail Morozov
7. 1. 2018 economy
Za 40 let Peking ve svém unikátním boji proti chudobě navždy předběhl Rusko. Koncem roku 2018 Čína oslavila 40. výročí politiky “reforem a otevřenosti”. Výsledky čtyřicetiletí jsou ohromující a zjevují světu fenomén čínského velkého skoku ke světovému vůdcovství.
Jak to všechno začínalo
18.-22. prosince 1978 proběhlo v Pekingu, jak se mnohým zdálo, běžné plénum Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Třetí plenární zasedání jedenáctého volebního období bylo údajně rutinní stranickou událostí na pozadí šedivého každodenního života v zemi, která se nacházela v obtížné situaci. Jak vzpomínají sovětští diplomaté, kteří tehdy pracovali v Čínské lidové republice a měli v popisu práce sledovat všechny alespoň trochu významnější události v této zemi, si pamatují, že nikdo na velvyslanectví SSSR a na ministerstvu zahraničí nejprve nepochopil historický význam události. Teprve po několika měsících si v Kremlu uvědomili všechnu hloubku změn, ke kterým se Teng Siao-pching se svými spolupracovníky, později nazývaný “architektem čínských reforem”, rozhodl. Ale z pohledu Moskvy se stalo něco strašného: po opravě základů teorie socialismu se Čína rozhodla zavádět do ekonomiky Říše středu prvky kapitalismu a zároveň zachovat nedotknutelným politický a ideologický základ socialistického státu. Teoreticky to bylo zformulováno takto: odmítnutí “pokračovat v revoluci s diktaturou proletariátu” a “třídním bojem” jako hlavního úkolu, přenesení těžiště stranické práce na uskutečnění modernizace. Následně byla tato linie nazvána politikou “reforem a otevřenosti” a budováním “socialismu s čínskými zvláštnostmi”.
Základem praktického rozvoje reformních myšlenek Teng Siao-pchinga byl v polovině sedmdesátých let schválený kurz “čtyř modernizací”, transformace ve čtyřech oblastech: v zemědělství, průmyslu, armádě, vědě a technice. To je, tak říkajíc, materiální obsah reformy. A ideový spočíval ve “čtyřech základních principech”: v socialistické cestě rozvoje, demokratické diktatuře lidu, ve vedení komunistické strany, v marxismu-leninismu a myšlenkách Mao Ce-tunga. Několik slov o “velkém vůdci”. Jeho činnost byla stranicky ohodnocena, což je zakotveno v dokumentech: více pozitivně, než negativně. A tečka. Nehledě na ničivé experimenty, které pořádal Mao, Čína se nezabývala sypáním si popela na hlavu a ničením památek. Namísto rýpání se ve své nedávné smutné historii se země dravě vrhla do budoucnosti.
Přednosti socialistického zřízení se ve výsledku projevují právě tím, že výrobní síly se vyvíjejí rychlejšími tempy, než je tomu za kapitalismu, a na základě jejich vývoje se neustále zlepšuje materiální a kulturní život lidu. Socialismus má skoncovat s chudobou”, prohlásil Teng. Snadno se to řekne, ale jak to udělat?
Na III. plénu ÚV KS Číny bylo rozhodnuto, že počáteční fáze reforem bude trvat do poloviny 21. století, kdy se země připojí k řadám vyspělých mocností a úplně skoncuje s chudobu. Tyto plány jsou nyní splněny a překročeny.
Teng považoval za hlavní úkol modernizače ČLR nárůst výrobních sil s přihlédnutím k hmotným zájmům různých vrstev společnosti. Ale v praxi začalo čínské vedení tím, že od “komun lidu” na vesnici přešli k rodinné smlouvě, když pracujícím na venkově byl vydán hlavní výrobní prostředek – půda. Místo rovnostářství nastoupilo rozdělování podle práce. Byly povoleny různé formy vlastnictví, včetně soukromého. Hlavní hnací silou reforem se stala věda a technický pokrok. Začaly se vytvářet zvláštní ekonomické zóny (ZEZ), kam se doslova hrnul cizí kapitál, který s sebou přinášel moderní technologie a metody řízení. Peking ustoupil od přehnané centralizace moci, delegoval pravomoci na místa a posiloval demokratické socialistické instituce samosprávy. Dříve neslýchaná novota.
Kapitalismus v jednotlivých provinciích
Za těmito strohými formulacemi je osobní odvaha Teng Siao-pchinga a jeho spolupracovníků, kteří se rozhodli přerušit totalitní tradice, jít proti socialistickým dogmatům a riskovat nejen své životy, ale také stabilitu v gigantické zemi, která byla drásana sociálními protiklady.
Nezáleží na tom, zda je kočka černá nebo bílá. Dobrá je kočka, která loví myši”, tak jednoduše vysvětlil Teng Číňanům nový obrat ve vývoji Číny. Tato fráze se stala okřídlenou a stala se symbolem nejúspěšnějších reforem v dějinách lidstva.
Cílem politiky “otevřenosti” bylo zapojit Čínu do procesu globalizace, přilákat zahraniční kapitál, využít úspěchy vědy a techniky, zkušenosti s řízením, aby se předešlo sociálně-ekonomické katastrofě, která ohrožovala zemi v důsledku experimentů, jako byl “velký skok” a “kulturní revoluce”, a dále vést zemi na cestu ke stabilnímu rozvoji. A Čína začala rychle vzkvétat.
Myšlenka Teng Siao-pchinga spočívala v tom, aby se bez podstatné změny ekonomického řádu a tím spíš sociálně-politického zřízení otevřela brána pro vstup země do tržní ekonomiky a mezinárodní dělby práce. Za tímto účelem byly v Číně vyčleněny zvláštní oblasti, zvláštní ekonomické zóny (poblíž námořních obchodních cest), v nichž byl zaveden zvláštní hospodářský režim. Zahrnoval různé výhody pro investory: osvobození od daní, povolení k vývozu kapitálu, zvláštní právní status podniků a další.
Ve skutečnosti se v ZEZ zaváděl tržní kapitalismus, ale pod kontrolou Státní rady a KS Číny, stejně jako místních úřadů. ZEZ se staly hybnou silou hospodářského růstu v Číně, platformou pro zaběhnutí ekonomických modelů, zdrojem zahraničních investic a technologií.
Šen-čen je výkladní skříň čínského hospodářského zázraku. Vývojové ukazatele této ZEZ jsou ohromující. Roční obrat vzrostl z 18 milionů juanů na půl miliardy. HDP je 1,2 bilionu juanů za rok. Ale i další zóny jsou příkladem fantastického růstu. Obchodní obrat v Chaj-nanu rostl o 16,8% ročně a za 25 let (od roku 1988, od okamžiku vzniku) se zvýšil 49krát, finanční výnos se zvýšil 50krát, čistý příjem občanů 11krát, čistý příjem obyvatel na venkově 7krát. Takže v praxi byly realizovány myšlenky architekta čínských reforem a jeho spolupracovníků. Mimochodem, jednu ze ZEZ vytvářel a rozvíjel vedoucí výboru Komunistické strany Číny v provincii Kuang-tung Xi Zhongxun. Reformní úsilí Xi udělalo nezapomenutelný dojem na jeho syna Si Ťin-pchinga, současného vůdce ČLR.
A co teď
Od roku 1978 do roku 2017 byl průměrný roční nominální růst HDP 14,5%, což je bezprecedentní ukazatel ve světové historii. V důsledku toho se podíl ČLR na celosvětovém objemu HDP zvýšil z 1, 8% v roce 1978 na 16% v roce 2017. Za tak krátkou dobu se ČLR dostala na druhé místo na světě v nominálu HDP a před ní jsou pouze USA. Podle údajů Světové banky však HDP Číny v paritě kupní síly překračuje americký HDP přibližně o 3 biliony dolarů. V roce 2017 připadalo na Čínu 27,8% světového hospodářského růstu, což je více než podíl USA a Japonska dohromady.
V roce 1978 činil obrat zahraničního obchodu Číny 35,5 miliard juanů. Za 39 let se toto číslo zvýšilo 782krát a v roce 2017 dosáhlo 27,79 bilionů juanů. Čína se stala největším světovým dodavatelem a spotřebitelem zboží a služeb. Už nyní Čína kupuje víc než prodává (dovoz 15,33 bilionu juanů v roce 2017, vývoz 12,46 bilionů juanů). Přičemž se ČLR zaměřila na ještě větší spotřebu. V roce 2018 se v Šanghaji konala velká mezinárodní výstava, věnovaná výhradně dovozu.
V Číně byl vytvořen nejsilnější průmysl na světě, který produkuje téměř čtvrtinu světového objemu. 6 z deseti největších společností na světě jsou čínské.
Největší a nejefektivnější stavební průmysl na světě je v Číně. Čína vytvořila gigantickou infrastrukturu a nadále ji rozvíjí, a to nejen ve své zemi, ale také v zahraničí jako součást globální iniciativy “Jeden pás, jedna cesta”. V ČLR je vybudována nejdelší na světě síť vysokorychlostní železnice. V délce silnic Čínu předčí pouze USA.
Čína se z agrární země stala lídrem ve vědeckém a technologickém pokroku. V ČLR byly vytvořeny nejsilnější a nejrychlejší počítače, které nepodléhají zachycení kvantovými komunikačními systémy. Čínský program zkoumání vesmíru je srovnatelný s americkým a ruským, včetně výstavby orbitální obyvatelné stanice, měsíčních expedic, letů na vzdálené planety.
Ale to všechno je globální ekonomika, která ukazuje klíčovou úlohu Číny jako hnací síly světového hospodářského rozvoje. Ale co tím získává téměř půldruhé miliardy obyvatel země?
Před zahájením reforem bylo 250 milionů obyvatel ČLR schopno se uživit a ošatit se. Ale již 25 roků po historickém plenárním zasedání v prosinci 1978 počet Číňanů pod hranicí chudoby klesl z 25 na 3 procenta obyvatelstva. Objevilo se 250 milionů lidí, schopných nakupovat zboží dlouhodobé spotřeby, střední třída.
Pokud v roce 1978 HDP na jednoho obyvatele činil 381 juanů, 2/3 HDP na obyvatele Indie, v roce 2017 se tento ukazatel v Číně zvýšil na 59 660 juanů (8 800 dolarů). Během 40 let uvádění reforem do života a otevření se dostalo z chudoby více než 700 milionů Číňanů.
Rychlý růst čínské ekonomiky umožnil zemi, aby dosáhla vynikajících výsledků v oblasti energetiky, dopravy, telekomunikací, vědy, vzdělávání, kultury, zdravotnictví a budování infrastruktury.
Nyní Čína směřuje k novému cíli – budování společnosti průměrného blahobytu. Podle některých údajů průměrná čínská mzda překročila v roce 2016 ruský ukazatel. Podle počtu dolarových miliardářů ČLR výrazně převyšuje Rusko a je hned za USA. Je pozoruhodné, že většina největších majetků byla vytvořena od nuly, především v oblasti nových technologií a IT. Číňané nakupují nejvíc na světě auta, elektromobily, počítače, telefony, domácí spotřebiče.
Prakticky každý Číňan si může dovolit cestovat po celé zemi. Jízdenka na vysokorychlostní vlaky, které jezdí mezi největšími městy a regiony, stojí v průměru 500 juanů (5 tisíc rublů). 120 milionů Číňanů každý rok cestuje do zahraničí, kde utratí 100 miliard dolarů ročně.
Vyčíslení čínských úspěchů v různých sférách života by zabralo příliš mnoho prostoru a nezpůsobilo by radost té ruské veřejnosti, která je nostalgická po dobách SSSR. Na setkání, věnovaném 40. výročí politiky reforem a otevřenosti, předseda ČLR Si Ťin-pching nazval změny, které proběhly, “velkou revolucí v dějinách čínského národa”. “Úspěchy, dosažené za 40 let, nespadly z nebe, nebyly darovány z milosrdenství někoho jiného, je to zásluha celé strany, všeho multietnického lidu naší země, který jim dal sílu, rozum a odvahu. Za několik desetiletí jsme uskutečnili industrializaci, která ostatním rozvinutým zemím trvala několik století. Rukami čínského lidu se nemožné stalo možným. Jsme v každém ohledu hrdí na čínský lid, který uskutečnil opravdový zázrak”.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
