 |
| Bašár Asad, syrský prezident |
7. ledna 2019 TheWashingtonPost a PrvníZprávy
Pro syrského prezidenta Bašára Asada rok 2018 skončil dobře. Spolu s prezidentem Trumpem oznámil stažení amerických vojáků z východní Sýrie a několik arabských států uvedlo, že jsou ochotni se s Asadem smířit.
V prosinci se súdánský prezident Omar al-Bashir stal prvním arabským představitelem, který navštívil Sýrii od roku 2011, kdy vypuknul občanský konflikt. Spojené Arabské Emiráty, které předtím byly proti Asadovi, oznámily, že obnovují vztahy s Damaškem, s Bahrajnem a Kuvajtem. Tunisko obnovuje přímé lety do Sýrie a Jordánsko obnovuje obchodní vazby.
Saúdská Arábie, největší podporovatel povstalců proti Asadovi, se zdá čím dál víc ochotna přijmout Asada, který zůstane v Damašku, a doufá, že zmírní jeho závislost na regionálním rivalu Saúdské Arábie Íránu. Dokonce se očekává, že Arabská liga, která vyhnala Asada po brutálním zásahu proti protestujícím v roce 2011, Asada v roce 2019 opět přivítá.
Jak byl Asad izolovaný opravdu?
Samozřejmě, Asad nikdy nebyl mezinárodně izolovaný, to byl jeden z hlavních důvodů, proč přežil. Výrazná pomoc spojenců Sýrie Ruska a Íránu je dobře zdokumentována. Rusko zajistilo, že Damašek nebude čelit sankcím určených OSN, podobným těm, kterými trpěl irácký vůdce Saddám Husajn. Rusko poskytlo půjčky, aby Damašek dále fungoval.
Zbývající státy společenství BRICS (Brazílie, Indie, Čína a Jihoafrická republika), stejně jako mnoho jiných západních států, nepožadovalo, aby Asad odstoupil. Čína byla nejvíce podporující, a od roku 2011 blokovala rezoluce Rady bezpečnosti OSN šestkrát, ale také Indie udržovala vztahy s Damaškem, protože se obávala vzestupu islámistů. Brazílie vyslala svého velvyslance do Sýrie. Dokonce před nedávnými volbami prezidenta Bolsonara Brazílie oznámila své přání obnovit plné vazby a účastnit se rekonstrukce Sýrie.
Obnova Sýrie bude nákladná
BRICS a spojenci Asada pravděpodobně neposkytnou mnoho z odhadovaných 400 miliard dolarů potřebných k obnově poválečné Sýrie. Nejbohatší, Čína, se zdá být vlažná, zatímco Rusko a Írán postrádají finanční prostředky. Asad a jeho spojenci již dávno věděli, že pouze Perský záliv nebo západní pomoc mohou poskytnout potřebné miliardy na rekonstrukcí a to je skutečná hodnota jakéhokoli oteplování arabských vazeb.
Když se Asad znovu spojil s Ligou arabských států, tak přináší ekonomickou odměnu a symbolický konec pokusů Asadových nepřátel na jeho svrhnutí. Libanon a Irák se odmítly připojit k případným sankcím vedených státy v Perského zálivu, Jordánsko si zachovalo diplomatickou přítomnost v Sýrii, a to i přesto, že válka a vnější politický tlak byly přinuceny zastavit obchod mezi oběma zeměmi. Alžírsko se také postavilo proti vyloučení Sýrie z arabské ligy a poté vedlo tajná jednání, Sisiho režim v Egyptě také rozvíjel tajné vazby.
Syrská ekonomika a zejména po válce zpustošené druhé největší město, Aleppo, by výrazně podpořilo opětovné otevření tras do Turecka – v současnosti blokované jak Ankarou, tak Tureckem podporovanými povstalci, kteří kontrolují Idlib. Ačkoli Turecko upustilo od požadavků na odstoupení Asada, tři oblasti zabraňují usmíření.
Za prvé, poté, co Trump odstoupil, Ankara a Damašek by mohly zaútočit na východní Sýrii. Turecko chce vytlačit bývalé kurdské spojence Washingtonu, které považuje za teroristy, zatímco Sýrie může s nimi dosáhnout obsazení regionu. Hodně bude záviset na tom, zda Rusko může zprostředkovat jakoukoli dohodu.
Druhým je Idlib, poslední rebelská kapsa Sýrie, kterou je Asad odhodlaný znovu přijmout, ale je chráněno Tureckem, které se obává, že by bylo zaplaveno Turecko uprchlíky a militanty. Konečně jde i o část severní Sýrie mezi Afrinem a Jarabulusem, kterou v současné době drží Turecko prostřednictvím rebelů.
Na jedné straně byla Sýrie během celé své občanské války daleko od izolace a na straně druhé zůstává dlouhá cesta od usmíření se západními vládami a Tureckem.
Na jedné straně byla Sýrie v celé své občanské válce daleko od izolace a na straně druhé zůstává dlouhá cesta od usmíření se západními vládami a Tureckem. Ne že by se to příliš týkalo Damašku. Režim Asada má desetiletí zkušeností se západními a regionálními sankcemi a izolací, naposledy v polovině let 2000.
Její strategie již dávno čeká na to, aby se mezinárodní podmínky změnily ve svůj prospěch, než aby změnily své politiky. Nedávné otevření se arabských států bude tento přístup dále potvrzovat, a Asad si bude jisti, že nakonec se na Západě a v Ankaře objeví i bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá.
Na jedné straně byla Sýrie v celé své občanské válce daleko od izolace a na straně druhé zůstává dlouhá cesta od usmíření se západními vládami a Tureckem.
(rp,prvnizpravy.cz,washingtonpost,foto:arch.)
