rozhovor s Terezou Spencerovou
20.12.2018 ParlamentníListy
ParlamentníListy.cz plánovaly rozebrat s analytičkou Terezou Spencerovou rok 2018 a požádat jí o geopolitický výhled na rok 2019. To se podařilo, nicméně Spencerová hned na úvod nejnovějšího vydání své pravidelné rubriky čtenářům osvětluje zásadní aktualitu: Oficiální odchod USA ze Sýrie.
USA oznámily odchod vojáků ze Sýrie. Co to podle vás znamená?
Je to samozřejmě významný zlom ve vývoji situace, i když ani ne tak vojenský jako politický. Pentagon má v Sýrii jen asi dva tisíce mužů, což není nijak významná vojenská síla, ale už jen fakt, že proti nim žádný oficiální „hráč“ v konfliktu nechtěl přímo zasahovat, aby nevyvolal větší konflikt s USA, umožňoval Američanům působit v roli svébytných „lidských štítů“ pro okupaci značné části syrského území. Na severovýchodě Sýrie tak američtí vojáci svou přítomností zajišťovali bezpečí levicovým kurdským Lidovým obranným jednotkám, na jihu, u jordánských hranic, pak svým „umírněným džihádistům“. To asi nyní skončí, nebo lépe, mělo by to skončit prý do 60 až 100 dnů, kdy by měl být odsun dokončen.
Pro Kurdy je to samozřejmě tvrdá rána, protože kalkulovali s Američany a přepočítali se. Znovu. Nezbude jim, než se obrátit na Damašek, a už ne z pozice suverénních vládců třetiny země, ale reálně, tedy spíš s prosíkem. Zatím totiž víme jen to, že se na odsunu amerických jednotek dohodl Trump s Erdoganem (a přes něj nepřímo jistě také s Putinem a íránským Róháním a syrským Asadem), což značí, že se Washington ve svém vlastním „střetu zájmů“, kdy musel volit mezi Tureckem a Kurdy, rozhodl pro Turky. A Turecko dál hrozí „okamžitou“ ofenzívou proti syrským Kurdům u svých hranic a je logické, že Kurdy před touto ofenzívou nyní už ochrání jen ten Damašek. Čili na obzoru je obnovení územní celistvosti Sýrie a konec halucinogenních vizí o syrském Kurdistánu coby nějakém nezávislém území.
Přitom ale stále platí, že volbou Turecka vyřešil Trump jen jeden ze svých „syrských“ problémů, protože jsou tu stále ještě další a další střety mezi americkými spojenci. Namátkou, Emiráty a Saúdové se stavějí za Asada, v němž najednou vidí protiváhu Turecku a jeho politice politického islámu, a když jsou proti Turecku, jsou i proti Kataru, který rovněž podporuje Muslimské bratrstvo. A to jsou samí „američtí spojenci“. A když jsou proti Turecku a současně i proti Íránu, jen tím zpevňují „sebevědomou osu odporu“ Ankara–Teherán, což je ovšem další problém pro USA. Zapomínat nelze ani na Izrael, který oznámil, že začne americký odsun „studovat“ z hlediska vlastní bezpečnosti, jako kdyby byl oznámením o odchodu amerických vojáků zaskočený. Další problém. Zkrátka, region se dává do pohybu a USA v něm, podle mého dost chaoticky, hledají způsoby, jak zklidnit své rozhádané spojence – ještě donedávna to bylo stádo vazalů, kteří nábožně poslouchali, co jim z Ameriky nařídí, dnes je to parta čím dál sebevědomějších států, které se o Ameriku sice opírat mohou, ale pokud to nebude v jejich zájmu, tak také nemusejí. Bude zajímavé sledovat vývoj.
Nicméně, pro Sýrii jako takovou je odsud amerických jednotek samozřejmě jednoznačně pozitivní. Bude ale zajímavé sledovat také to, zda shoda Trumpa s Erdoganem na dalším osudu syrských Kurdů nějak oba politiky (a jejich země) sblíží, čímž třeba i skončí „líbánky“ mezi Erdoganem a Putinem, nebo jestli je to jen další Trumpův tah, jímž se zbavuje zbytečné zahraničněpolitické zátěže na své cestě za „Amerikou především“…
Jemen, v zásadě zapomenutá válka. Letos jsme viděli mnoho smutných obrázků a v zásadě se už přestali počítat mrtví civilisté. Lze považovat relativní mlčení o jemenské krizi za hřích Západu? K čemu směřují náznaky mírových rozhovorů?
Mrtví civilisté se ve skutečnosti přestali počítat už po prvním roce saúdské agrese proti Jemenu. Tak silný je finanční vliv Saúdů na OSN a přidružené organizace. A tak se po dva roky neustále omílalo poslední odhadované číslo obětí, tedy 10 tisíc. Dnes už se ale – naštěstí veřejně – mluví o 60 tisících obětí bojů, o dalších 85 tisících dětech, které zemřely kvůli hladu nebo na léčitelné nemoci, další desítky tisíc lidských životů si vyžádaly epidemie cholery… Kdyby se to spočítalo dohromady, bude ta „zamlčovaná“ jemenská válka mnohem tragičtější než třeba ta široce medializovaná v Sýrii. Ne nadarmo ji OSN označuje za nejhorší humanitární katastrofu současnosti.
Jistě, Západ mlčí, protože se na oné válce sám podílí, ať už je řeč o prodeji zbraní Saúdům za stovky miliard, nebo rovnou o účasti amerických, britských a francouzských sil v konfliktu, samozřejmě po boku útočících Saúdů. Západní politici jsou v tom svinstvu až po uši, a tak pokrytecky mlčí. Řešení se sice rýsuje prostřednictvím mírových rozhovorů, které začaly ve Švédsku, ale zatím nemá smysl jejich význam jakkoli hodnotit. Už jen samotný fakt že obě strany alespoň formálně vyjadřují ochotu zastavit boje, ale určitou naději přece jen dává.
Pravidelně probíráme ,,ruskou kauzu” kolem amerického prezidenta Donalda J. Trumpa. Jeho právník Manafort byl usvědčen z daňových podvodů, generál Flynn se zřejmě přizná ke lhaní o schůzce s ruským velvyslancem. Soukromé pátrací firmy líčí řádění ruských trollů, kteří „rozdělovali“ americkou společnost. Na druhou stranu, americké ekonomice se daří a Trump nedostal vyloženě „přes ústa“ v letošních kongresových a senátních volbách. Čeká ho příští rok sesazení, nebo nakročení k obhajobě prezidentského mandátu?
Nevím, nechci být falešným prorokem. Máte pravdu, že ono dlouhé vyšetřování „ruského vměšování“ sice poslalo pár významných lidí „do tepláků“, ale kvůli všemu možnému, jen ne „ruskému vměšování“. Čili pořád v něm chybí to nejpodstatnější, tedy ten kýžený a hledaný „zločin“. Podle amerických médií zkusí „zvláštní vyšetřovatel“ Mueller dostat Trumpa nově přes lobbistické miliony z Blízkého východu, konkrétně od Saúdů, Emiráťanů a Izraelců. To bude fakt legrace, protože miliony z Blízkého východu míří do kapes celého amerického establishmentu a odpreparovat z toho všeho jen Trumpa bude fakt složité. Pokud se mu to nepovede a sáhne vedle, může Mueller skončit sám hodně špatně.
Zatím se mi ale zdá, že je Trump pevný v kramflících, a tak si osobně tipnu, že spíš než k impíčmentu míří za znovuzvolením. Ale kdoví, co všechno se v té Americe ještě může stát.
Rusko i nadále žije pod ekonomickými sankcemi a čelí hospodářským těžkostem, na druhou stranu na svržení Vladimira Putina to tedy nevypadá. V jaké pozici končí z mezinárodního hlediska rok Vladimir Putin? V jakém stavu jsou jeho pokusy o aliance s Číňany, Indy a Tureckem?
To je otázek na tlustou knihu! Ano, sankce stále platí a platit budou, protože Krym zůstane ruský a Západ přece nemůže ztratit tvář, aby najednou řekl, že mu to nevadí. To se raději všichni zúčastnění … … ….
