Přemysl Votava 
17. 11. 2018
V Praze je rušno, od včerejška slyšíme vzletná hesla o demokracii a o boji proti totalitě. Všude kolem nás planoucí oči, bojová nálada, k revoluci je blízko. V davu vidíme i šibenice… Schází již jen křižník Aurora na Vltavě a pak na signál z Aurory vyrazit na Pražský hrad a zúčtovat s totalitou. Tedy nejspíše s tou polistopadovou. Novodobí kádrováci si uzurpovali moc těch, co kádrují politiky i věnce. Rozhodují, kdo může, či kdo nesmí, uctít památku 17.listopadu, rozhodují co je správné a co není správné.
Nové pojetí demokracie. Na Václavském náměstí vévodí transparenty „Demise“, „Stop totalitě“. Nepíše se rok 1948, ani 1989. Píše se rok 2018. Uklidňuje mě, že je to jen Praha, která se vydává za pupek světa. Lidé mimo Prahu mají jiné starosti. Ty všední….
Nedávno jsme si připomenuli 100.výročí republiky. Slavili jsme v každém městě, v každé vesnici. Připomínali jsme si, jak naše republika vzkvétá, jak doháníme vyspělé západní sousedy. Naše výdělky v posledních letech výrazně rostou, starobní důchody již nejsou almužnou. Naše nezaměstnanost je nejnižší v celé EU. Supermarkety nestačí náporu kupujících. Dovolené místo u českých rybníků trávíme někde daleko u moře. Také volby jsou konečně demokratické, vítězí vůle občanů ! EU nás chválí, plácá nás po ramenou. V rámci NATO naši vojáci bojují i umírají v boji proti terorismu. Pomáháme ve světě prosadit lidská práva… Naše pojetí demokracie je vzorem pro ostatní.
Ty včerejší či dnešní demonstrující v ulicích Prahy vyvolávají pocit, že je něco špatně. Uklidňuje mě, že k nepokojům burcují stále ti stejní politici, často jen ti bývalí. Ti mnohdy již zapomenutí volají zase po šturmu proti prezidentovi, premiérovi…. Skandují „stop totalitě “ a zároveň odmítají uznat výsledky voleb, jak těch prezidentských, tak i poslanecké sněmovny. Jak úsměvné a trapné. TGM, ale i Václav Havel, by se dnes nejspíše řekli: „demokracie není anarchie“.
Těm nespokojeným připomínám události roku 1948, kdy nastoupila skutečná totalita. Prahu zaplavili také mladí, měli planoucí oči a vznešená hesla o demokracii, byli naivní, s nimi přišlo tažení „ pracujícího lidu“, prezident Dr. Edvard Beneš musel odejít z Pražského hradu, demokratičtí politici prchali před „hněvem lidu“ na západ. Praha jásala…. Strana rozhodovala, co je správné a co není !
I dnes se hraje o osud naší vlasti. Pod falešnými prapory a hesly o demokracii, jde především o změnu politiky České republiky. O omezení suverenity, v konečném důsledku pak ke ztrátě samostatnosti.
autor je členem Nár.Soc.
