Ivan David
7. 10. 2018
Dočítám se takové věci, jako že “levice utrpěla debakl”. Je to nesmysl, protože tu dávno žádná levice není. Vojtěch Filip se dlouhodobě stará především o to, aby se udržel ve funkci. Zvolil pro to obvyklou metodu, podporuje ty, kteří ho podporují a naopak. Jelikož je to nejen priorita, ale současně 90% zájmu, nedá se počítat s tím, že by voliči nadšeně jeho prioritu sdíleli. Vedení KSČM za jakési mlhavé přísliby podpořilo vládu ANO s ČSSD, jejíž vedení postupuje stejně jako Vojtěch Filip, stará se o dosazování vlivných milců do tučných úřadů.
Andrej Babiš věnoval ve svém televizním vystoupení během voleb velké úsilí, aby diváky přesvědčil, že ANO je pravicová strana, a zřejmě jako důkaz k tomu dodal, že on má “sociální cítění”. To se projevuje asi tím, že zvýšil důchody a snížil jízdné pro důchodce. Koblihy ho něco stály, důchody zvýšil a jízdné nechává doplatit ze státního rozpočtu, který není jeho.
Označení “levice” je dávno mlhavé, má vágní koncept, a byla mu dodána negativní konotace, takže se používá jako nadávka či dehonestující nálepka. Hrdí pravičáci nadávají do levičáků kde komu včetně vedení Evropské komise v čele s Junckerem. Je to bizardní, neboť levice (podle mne) má usilovat o emancipaci znevýhodněných občanů a o rovnost příležitostí a to v zájmu optimálního fungování komunity. Vedení Evropské komise jsou dobře placení pohůnci nadnárodních korporací usilujících o své zvýhodnění v neprospěch ostatních včetně podměrečné “buržoazie”.
Pokud se podaří nahradit Vojtěcha Filipa a hlavně jeho priorit v KSČM, brzo se ukáže, zda k tomu došlo za pět minut dvanáct, nebo už po dvanácté. Myslím si, že v ČSSD je změna už nemožná. Jak mi kdysi řekl Vladimír Špidla, “generály lze dělat jen z plukovníků”. Do hodnosti plukovníků byli vybráni a povýšeni ti, kteří nejsou schopni fungovat jako generálové. Úspěšná vzpoura poddůstojníků je nepravděpodobná. ČSSD při svém postupně dovršeném “taktickém posunu doprava”, o který od roku 1993 usiloval sekretariátový myslitel Ota Novotný, učinila vše, aby už nikomu z občanů neměla co nabídnout. Místo toho pomáhala rozebrat to, co jí nepatřilo. Jaroslav Foldyna ani nikdo jiný to zachránit nemůže, protože by se musel zbavit těch, kteří jediní by ho mohli úspěšně podpořit.
Levicí nelze nazývat ani kavárenské myslitele například kolem “Deníku referendům” odtržené od ostatní společnosti i od reality při sdílení ideologie tzv. “neomarxismu”, jejíž teorie se neopírá o Marxe, ale o pokračovatele Frankfurtské školy. Nenechme se mýlit tím, že Akciová společnost Vodňanská drůbež podala trestní oznámení na redaktory DR kvůli obsahu čtvrté kapitoly knihy “Žlutý baron” popisující “otřesné pracovní poměry v podniku z holdingu Agrofert” ZDE “sociálně cítícího” Andreje Babiše.
Současně však se DR důrazně vyslovuje pro ochranu “liberální demokracie” tedy ochranu svobodné zvůle proti demokracii bez přívlastků a “extrémistům”, proti těm, kteří k mají k praxi “liberální demokracie” zásadní výhrady. DR se distancuje od “proruských desinformačních webů” a ohrazuje se proti zařazení DR Jakubem Jandou mezi média s nevyhraněným postojem k Ruské federaci. Jakub Janda napsal: “Deník Referendum se na jednu stranu „zastává Pussy Riot“, případně „píše o politickém procesu Nadji Savčenkové“ a celkově zastává liberální hodnoty třeba v otázce „pro-choice“, ale na druhou stranu „kritizuje válku v Iráku“ a „válku s terorem“. ZDE
Levicí není ani k politické akci se hlásící parazitní lumpenproletariát typu Antifa, Kolektiv 115 a různí “anarchisté”. Ti fakticky podporují “Českou pirátskou stranu”, která je zase jedna ruka (jak patrno z hlasování ve Sněmovně) s liberální pravicí z ODS, TOP09, STAN, atd. proti “extrémistům” z SPD. Předseda Ivan Bartoš správně sám sebe označuje jako liberála. Z mého pohledu je ultraliberál, tedy extrémista.
K anarchismu se hlásil i můj praděd, který proto vystoupil ze sociální demokracie skoro sto let přede mnou. Byl ovšem velmi úspěšný živnostník obuvník dokud ho R-U monarchie neposlala do světové války, když mu před tím zrekvírovala “pro armádu” všechny kůže a zničila mu živnost dřív, než by to dokázal Baťa. Levice se vždy distancovala od lumpenproletariátu, který diskreditoval její snahu o emancipaci chudých, ale pracujících, nebo upřímně se snažících práci najít.
Stále existují jednotlivci uvažující levicově, tedy o možnostech dosažení rovnosti příležitostí. Nemohou než uvažovat, protože k prosazování je třeba organizované akce. K ní chybí organizace.
Ano, kandidoval jsem za SPD Tomia Okamury, která levicová není, ale není ani pravicová. Angažuje se v jiné dimenzi veřejného zájmu. Dnes totiž jde zejména o zachování samotné demokracie, kterou ohrožuje nejen dosud jen částečně úspěšná snaha o ovládání informačních toků ve společnosti, a také o přežití národní komunity, tedy pospolitosti všech, kteří jsou ochotni spolupracovat na ochraně společných zájmů v rámci “národního státu”.
