Ivan David
5. 8. 2018
Nechci unavovat čtenáře zjištěními, co jsem se o sobě a Nové republice zase dozvěděl, nicméně pokládám za zajímavé, jak a proč vznikají stereotypy a jaký je myšlenkový obzor dnešní takzvané “levice”. Přítel mi přeposlal článek z Britských listů od člověka píšícího pod jménem Petr Huďa ZDE, Gůglování bylo marné. Projevil se sedmi články na BL. (Zjistil jsem, že archiv BL uchovává 129 mých článků. ZDE) Článek nese název: “Exministr zdravotnictví a někdejší levicový radikál Ivan David kandiduje za krajně pravicovou a asociální SPD. Žádné překvapení.” Je příznačné, že autor ničím nedokládá ani můj údajný levicový radikalismus, ani “krajní pravicovost” a “asocialitu” SPD. Jen se svými druhy sdílí stejný stereotypní způsob nálepkování. Je zoufale povrchní. Žádné překvapení.
Autor se sám označuje za “toho, kdo pozorně sleduje široké spektrum české nestranické levice”. Podle něj Nová republika slibovala radikálně levicovou volební alternativu. Zřejmě to vyvěštil z křišťálové koule. Při čtení “Manifestu Nové republiky” na slovo “levice” nebo “levicový” vůbec nenarazíte. Nejde o to, že bychom se důrazně distancovali, jde o to, že dávno přestalo být zřejmé, co to “levice” je. Pro mne je to (měla by být) síla, která usiluje o rovnost příležitostí jako hlavní rys rovnoprávnosti. Pro tradiční radikální levici byl typický “zostřený třídní boj”, pro dnešní “levici” je to boj za práva údajně společností utlačovaných v rámci tzv. “neomarxismu”, který ovšem nemá s Marxem společného nic. Dominující představou není, že lidé mají rovná práva, ale že jsou vlastně stejní. Mentálně retardovaní jsou “stejní” jako inteligentní – šup s nimi do běžných škol, muži jsou stejní jako ženy, negramotní Afričané jsou stejní jako gramotní neafričané. O povinnostech se nemluví, práva jsou přidělena, úsilí se nevyžaduje, reálné předpoklady nesmějí být vůbec konstatovány. Různost lidí je pokládána za nepřijatelný konstrukt. Z hlediska racionality by byly teze “neomarxistů” k útrpnému pousmání. Jako vládnoucí ideologie musí děsit každého, kdo cítí svoji spoluodpovědnost za další vývoj vlastní komunity. “Neomarxismus” směřuje k úpadku a rozkladu. Tradiční společnost je více či méně nespravedlivá, ale udržuje funkčnost komunity.
Prý jsem se změnil (zradil), změnila se prý Nová republika. Petr Huďa píše: “První rok od svého vzniku web přinášel levicová témata, věnoval se sociálním otázkám a konfliktu na Ukrajině. Pod články probíhala anonymní diskuze, která byla většinou věcná a názorově pestrá. Oproti levicově zaměřeným deníkům jako A2larm nebo Deník Referendum svým obsahem a diskuzí takových kvalit nedosahovala. Spíše to byl a je mimo jiné komerčně zpravodajský web. Jeho tvůrci se inspirovali u Parlamentních listů. O seriózní zpravodajství jim nešlo. Což se časem ukázalo. Většinu článkůNová republika přebírala z jiných webů včetně levicového Alarmu a DR.”
Nová republika je prý “komerčně zpravodajský web”. Nová republika poskytuje zpravodajství jen do té míry, že zprostředkovává informace, které jsou mediálním mainstreamem potlačovány. Nevím, jak je financován A2larm, ale Deník referendum dostává peníze na svoji činnost a platí, byť mizerně redaktorům. Peníze na Novou republiku jsem na začátku dal za svého. Nikdo z lidí, kteří se na NR podílejí není nijak placen, těch pár tisíc za reklamu používáme na technické zajištění provozu a občas na pronájmy sálů a podobně. Kdo je tedy “komerční”? Tedy – Petr Huďa blábolí.
Pokud jde o kvalitu, ta je věcí názoru. Přemoudřelé výlevy produktů současných humanitních fakult často zakrývají prázdnotu obsahu, jalovost myšlenek a z prstu vycucané konstrukty. Ano, anonymové v komentářích jsou občas vulgární. Jsou to ale především ti, kteří se proti Nové republice vymezují tak jako Petr Huďa. Nová republika publikuje především komentáře bez, jak se v nové novořeči říká, “politické korektnosti”, tedy zamlčování fakt a lhaní, aby nedošlo ke konfliktu s “neomarxistickou” ideologií. S ní do konfliktu jít musíme, protože je pro zdravý vývoj společnosti nebezpečná. A2larm a Deník referendum jsou naopak přísně “politicky korektní”. Za své články v Deníku referendum jsem byl sprostě napaden v dislusi pod články – samozřejmě bez věcných argumentů, jen nálepky a důsledná “politická korektnost”. Oni diskutují jen sami se sebou, jsou jako všichni dogmatici nesnášenliví. Proto Deník referendum, A2larm i Britské listy jsou intelektuálním ghettem, přísně uzavřenou společností vedenou fanatiky.
Podle Petra Hudi: “S příchodem uprchlické krize kolem roku 2015 nastal na webu obrat. Ivan David spolu s dalšími jako politolog Oskar Krejčí, dokumentarista Václav Dvořák, místopředseda KSČM Josef Skála nebo spisovatelka Lenka Procházková začali objíždět města ČR. Pořádali semináře a veřejné besedy s občany, kteří nejsou spokojeni s polistopadovým vývojem, církevními restitucemi, fungováním EU, globalizací a cítí se kulturně a bezpečnostně ohroženi migrací neevropských národů a kultur.”
Tak to je opravdu odpudivé. Zatímco oni jsou pevnou součástí naší šťastné přítomnosti a bojují za její další rozkvět, najdou se odporné kreatury jako Krejčí, Dvořák, David, Skála nebo Procházková, kteří – považte: nejsou spokojeni! Dokonce s “polistopadovým vývojem”, církevními restitucemi a fungováním EU! Tyto evropské hodnoty pro “neomarxistickou levici” s nedotknutelné.
V tom by byl paradox, že nastolení neoliberálního režimu s privatizací veřejných služeb s návratem před Bílou horu a s Evropskou unií jako nástroje globálního kapitalizmu projevuje “levice” nejen spokojenost, ale dokonce stojí na stráži u těchto “hodnot”. Tato “levice” hájí ukrajinský oligarchát a válečný konflikt zemí NATO s Ruskem pokládá zřejmě za dobrý nápad. Je to hezké, když s vládnoucím režimem konformní stárnoucí mladíci sami sebe označují jako “Piráty” – a mají s tím úspěch. Tak velká je naivita velké části mladších voličů. Stačí jí číro a vidina legalizace marihuany. A za tím je ochotna jít.
Autor se mýlí. S příchodem “uprchlické krize” v Nové republice žádný obrat nenastal, jsme stále na stejné linii. Vymezujeme se proti tomu, co společnost rozkládá, degraduje a ohrožuje. To je přesně to, co “neomarxistům” vůbec nevadí. A už vůbec se nezajímají o rovnost příležitostí. Společnost stratifikovaná, téměř bez možnosti vertikální mobility je jim zcela po libosti. Pokud se to někomu nelíbí, označují ho jako ultrapravičáka a fašistu. Žádná analýza a diskuse, jen primitivní nálepkování.
V Nové republice nejsme “sympatizanty Le Penové, Orbána, Trumpa, Putina“, jak píše neznámý neomarxista Petr Huďa, ale dovolujeme si veřejnosti zpřístupňovat fakta, která nemusí být obdivovatelům a apologetům současného režimu po libosti. Přebíráme prý články s proruských webů. Pro správného neomarxismu je protiruskost ta správná orientace. Se Severoatlantickým paktem na věčné časy! Ať žijí dobyvačné války! Zdar americkým zbrojařským firmám! Rusko má nepřijatelně mnoho surovin! To je ta správná pozice pro současnou “levici”. Oni se války neobávají. Tak jsou blbí.
Prý jsme začali propagovat “zemanovsko – okamurovský blok”. To může opravdu napsal jen zcela desorientovaný jedinec – a jeho četní spřízněnci. Pokud je mi známo, pan prezident podporoval koalici Babiš-ČSSD. To, že si dva nejdou po krku z nich nedělá “blok”.
Ideály této “levice” jsem rozhodně nezradil. Nikdy jsem s ní neměl nic společného.
