 |
| Zdeněk Lenz – pedagog |
18.6.2018 PrvníZprávy
Jarní zkušební období maturitních zkoušek skončilo a tak nebude na škodu připomenout si několik momentů, které se současnou monstrózní podobou maturity, ale i se školstvím obecně, souvisejí.
O tom, že situace v našem školství není právě růžová jsem psal před necelým rokem, v létě roku 2017 v článku, který vyšel pod názvy Prázdninové zamyšlení nebo Smutná zpráva o stavu našeho školství. Psal jsem o školství obecně, ale především o školství středním a s ním souvisejícím společenském fenoménu – maturitě.
V současné době sklízíme „shnilé“ plody práce řady politiků, práce založené na falešné a zhoubné představě o tom, že téměř všichni budou mít maturitu. Začalo to již v dobách zavádění učebních oborů s maturitou a do současnosti to nabylo nezvladatelných rozměrů.
Kromě několika prestižních gymnázií a některých odborných škol vybraných oborů, kde poptávka převyšuje nabídku, velké množství středních škol „bojuje“ s nedostatkem žáků. A když už stav naplní, pak zčásti žáky, kteří na studium střední školy nestačí.
Firmám pak chybějí kvalifikovaní pracovníci dělnických profesí. Tedy ti s výučním listem bez nutnosti mít ke své odborné řemeslné práci maturitu.
Již na základní škole se žáci učí o dělbě práce. A ještě než základní školu opustí vědí, že hrobník kope hroby, popelář odváží popelnice, metař zametá ulice, kuchařka vaří jídlo, švadlena šije šaty, zedník zdí zdi, automechanik opravuje auta, uklízečka uklízí, učitel učí, ředitel řídí, lékař léčí, architekt navrhuje budovy, stavbyvedoucí řídí stavby, mistr řídí dělníky, ministr řídí celé resorty a prezident republiky vykonává nejvyšší ústavní funkci.
S přibývajícím rozumem zjistí, že každou z těchto činností lze vykonávat jen za určitých předpokladů. Na některé práce stačí být zaučen nebo vyučen, na jiné musí být středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. Ale na každou práci musí mít člověk určité vlohy. Jinak v ní většinou nebývá úspěšný.
To ale nechápou světoví, evropští a čeští pokrokáři, kteří si myslí, a ostatním své myšlenky vnucují, že téměř celá populace musí mít maturitu. Že i děti ke studiu absolutně nezpůsobilé mohou studovat. Dokonce i na vysokých školách.
A podle toho naše školství vypadá.
V úterý 29.5.2018 zařadila ČT v pořadu Události Komentáře rozhovor s právě odvolaným (s účinností od 31.5.2018) ředitelem CERMATu Jiřím Zíkou.
„Odvolání z funkce jako důsledek dvou chyb během dvou měsíců“, tak zněl úvodní komentář k následujícímu rozhovoru. Ale ať už to byl důvod skutečný nebo jen zástupný, některé myšlenky a názory pana ředitele Zíky k maturitám, ale i obecně ke školství, stojí zato si připomenout.
redaktor Borek: „… čili platí ta teze, že je v této zemi moc maturantů …“
ředitel Zíka: „… z mého pohledu ano, 76% populace u maturitní zkoušky porovnáno
s Gausovou křivkou je podle mého soudu příliš …“
redaktor Borek: „… to že v Česku v rámci mezinárodního srovnání je docela vysoký počet lidí
co studují bakalářský obor a nedokončí to, jsou neúspěšní, to je vizitka
inflace maturit? …“
ředitel Zíka: „… ano, to je podle mého názoru inflace vzdělání obecně …“
redaktor Borek: „… je to i vizitka CERMATu? …“
ředitel Zíka: „… ano, možná jsme jich měli pustit méně …“
redaktor Borek: „… prostě větší podíl propadnuvších by vlastně podle vás byl ku prospěch …“
ředitel Zíka: „… odpovídalo by to tomu, čeho jsou nakonec schopni dosáhnout. Jak je vidět, tak tohle je důkaz, že maturita je nastaven příliš nízko …“
……………………………………………………………………………………………………
redaktor Borek? „… proč jste neinicioval základním způsobem zpřísnit maturity? …“
ředitel Zíka: „… v roce 2012 ještě existovaly dvě úrovně maturity, pak rozhodnutím ministra
se jedna úroveň odstřihla a zůstala ta základní, … My jsme říkali, je potřeba
zvednout náročnost maturitní zkoušky, ale to nejde udělat ze dne na den
z roku na rok bez politického konsenzu nebo bez sociálního konsenzu
vůbec …“
redaktor Borek: „… protože voliči nechtějí, aby jejich děti propadávaly masivně při
maturitách? …“
ředitel Zíka: „ … ale určitě by to ten dopad mělo, to je nesporné …….. Je vidět, že je to
citlivé téma a asi by to bylo velmi obtížné jen tak ze dne na den říct
změňme to, spíš změňme průchodnost systému …“
V rozhovoru opakovaně zaznělo jedno zásadní sdělení.
Je potřeba změnit prostupnost nebo průchodnost vzdělávacího systému!
Sdělení skutečnosti, o které se všeobecně ví, ale o které se veřejně raději moc nemluví. Asi jako o provaze v domě oběšencově.
Ale jak té změny docílit?
Společenská vůle k tomu v tuto chvíli zjevně není.
Jediná varianta je, aby to úplně padlo „na hubu“.
