 |
| Screenshot z Youtube |
– OP –
8.3.2018
Velké množství prošlých potravin je určeno k likvidaci, dobrovolníci je shánějí a rozdávají chudším lidem. Pomáhají jim tak k jejich trochu důstojnějšímu přežití. Jde o jedno z nejvíce diskutovaných témat posledních týdnů. Nejde o informace z MSM (jak se v Německu nazývají hlavní média – Mainstream media), ale o informace z alternativních médií. Celé to jednoznačně poukazuje na situaci, jak je německá společnost rozdělená na „vítače“ a podporovatele multikulturalismu a na konzervativní zastánce, kteří stále více pochybují o vládní politice. Kam vlastně směřuje Německo?
Dobročinná organizace Die Tafel (Tabule) vznikla s cílem pomáhat méně majetným lidem v německé „bohaté“ společnosti využíváním potravin určených k likvidaci, ačkoliv jsou ještě poživatelné resp. kvalitativně nepoškozené. Úplně první pobočka byla založena v Berlíně před 25 lety na základě iniciativy dobrovolnického spolku berlínských žen jako pomoc ke zlepšení situace bezdomovců. Prostřednictvím této solidární pomoci tak jsou dnes poměrně nebyrokratickým způsobem poskytovány potraviny na cca 1 000 místech Německa. Pomoc při nabývání a rozdělování těchto potravin je realizována na zcela dobrovolnické a bezúplatné práci angažovaných občanů. Die Tafel je považována za největší sociální hnutí dnešní doby s vytvořenou sociální sítí, která pomáhá zlepšit svízelné situace celé řady potřebných. V současnosti jde o pomoc cca 1,5 miliónu občanů. Vítané jsou i jakékoliv finanční příspěvky na celý provoz. V jednotlivých regionech je tato pomoc různě organizována, často je spojena s poskytováním oblečení, drogistického zboží atd. Zastřešeny jsou jednotlivé pobočky v rámci celoněmeckého spolku Die Tafel Deutschland.
V důsledku uprchlické vlny však postupně došlo k situaci, že této pomoci začali masově využívat také tito imigranti. K vyvrcholení situace, nevraživosti a nepochopení došlo v Essenu.
Nejlépe to vystihuje komentář, který je typickým pod mnohými články v této souvislosti:
„uprchlíci dostávají plné zabezpečení. Proč se mají dělit ještě se starými, slabými a matkami? My daňoví poplatníci s našimi vynucenými daňovými odvody již tak platíme velké příspěvky. Příspěvky, které Die Tafel dostává, by měly být výlučně využívány našemu obyvatelstvu, protože co německý stát uspoří je velice rychle spotřebováno. To ještě bude mít za následek velmi tvrdý konec. Protože kdo si myslí, že se nemusí slušně chovat a myslí si, že má nárok na úplně všechno, jen proto, že je pronásledován, si nemůže myslet, že je zde Sýrie nebo nějaký jiný arabský stát, kde je dovoleno obtěžovat, plivat a strkat se. Ženy jsou zde mužům rovnocenné a nejsou žádnými osobními otroky. To můžou hlupáci z SPD a Zelených zpochybňovat kolik chtějí.“
Co se ale vlastně v Essenu stalo, popisují zkrácené informace z následujících článků (např. ZDE). Dnes již známá kauza Essenské pobočky Die Tafel vznikla v důsledku toho, že organizátoři tohoto privátního výdeje potravin vyhlásili, že již nebudou přijímat nové uchazeče o pomoc z řad ne-Němců. Jako důvod uvedli, že hrozí velký příliv zejména mladých ne-Němců, kteří tak vytlačují především starší německou klientelu. Rozhodnutí této německé pobočky bylo následně ze strany vládnoucí „liberální kliky“ označeno za bezcitné a xenofobní.
Z celé situace je zřejmé, že událost poukázala na skutečnosti, které cítí celé masy obyvatel, a to, že i v bohaté společnosti, kde je nadbytek a funguje sociální stát, existuje boj o zdroje, který někteří mohou ustát jen díky solidaritě ostatních. Také to ukázalo, že taková privátní iniciativa braní a dávání dobře funguje v prostředí uzavřeného systému kulturně si blízkých lidí a posledně, že i peněžní inflace je přímou cestou ke krizi. Místo, aby všichni již konečně otevřeli oči, tak se někteří stále drží nějakých ideologických iluzí a myslí si, že je lze prosazovat všude. Jako by šlo o právně prosaditelné nároky. Jako by se taková solidarita dala lehce využít ve světě s osmi miliardami lidí, nejen co se týká potravin, ale i v jiných oblastech.
Podle dalšího článku zveřejněného na stránkách (ZDE) se paní, která dobrovolně pomáhá při výdeji v jedné provozovně Die Tafel na Facebooku vyjádřila, že rozhodnutí o pozastavení výdeje vítá a uvádí, že o této problematice mělo být diskutováno již mnohem dříve na úrovni spolkové vlády. Říká, že před tím, než někdo začne něco kritizovat, tak by si měl tuto činnost sám osobně vyzkoušet, zejména v nějakém větším městě. Angažovaní dobrovolníci leckdy pracují doslova na hranicích svých možností. Když pak vidíte, že podíl cizinců je až 75 % a s jakým hrubých chováním jste konfrontováni, pak je jasné, že snaha o poskytování nabízené pomoci nevede k řešení problému. Jste svědkem toho, že nějaká starší dáma nebo někdo s malými dětmi se takové dělby potravin nemůže vůbec zúčastnit, aby nebyli ušlapáni. Jste svědky toho, že migranti vytrhávají ostatním potraviny z rukou, strkají při tom do lidí, doslova tu platí právo větších loktů. Také je očividné, že chovají malý respekt k ženám, ať jde o zákaznice nebo o dobrovolné pomocnice. Je tak doslova zapotřebí nějaká pořádková služba, která neustále upozorňuje na to, že se lidé nesmí strkat a předbíhat. Výsledek je, že ti potřební nedostanou ani náhodou to množství, které obvykle dostávali. To se nyní změnilo, ačkoliv množství nasbíraného resp. nabízeného zboží se po příchodu imigrantů nezměnilo.
Podle článku (ZDE) Die Tafel v Essenu obsluhuje, podle nedávného prohlášení, pouze občany s německými dokaldy. Jedním z následků bylo poškození zdí výdejny potravin a dodávek nasprejováním různými graffiti. Německá ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež za SDP Katarina Barleyová se k případu vyjádřila, že podle jejího názoru nemůže být kritériem původ dokladů, rozhodující musí být potřeba. Za stranu AfD se vyjádřila místopředsedkyně Dr. Alice Weidelová s tím, že toto poukazuje na skutečnost, jak daleko se sociálně orientovaná strana SPD vzdálila od občanů a zdůraznila naprostou nezodpovědnost. Podle ní ministryně neřeší zásadní otázku, ale navíc kritizuje ty, kteří dobrovolně poskytují tyto služby. Vyslovila také otázku, proč se zde azylanti vůbec účastní, když již dostávají plnou podporu z prostředků daňových poplatníků, takovou podporu, o které se mnohým německým důchodcům jenom zdá.
Podle článku zveřejněného na informačním portálu (ZDE) jde o neopakovatelný historický experiment, kdy se jedna monokultura má proměnit v multietnickou demokracii. Tedy pro začátek je nutno konstatovat, že na poli Die Tafel to zcela zkrachovalo.
Některé pobočky vzhledem k bojům mezi zájemci a agresivitě se již musely uzavřít. Vedoucí pobočky v Essenu Jörg Sator se vyjádřil, že by i nadále chtěli pomáhat německým babičkám, ale že je to v poslední době velmi obtížné, zejména právě vůči starším ženám a samoživitelkám s dětmi. Do roku 2015 byl podíl ne-německých zákazníků kolem 35 %. Problematické to začalo být poté, co byl přiznán statut uprchlíka řadě nově příchozím a tito obdrželi také sociální podporu, zejména mnozí tzv. „Syřané“. Dokud byli ubytovaní v uprchlických táborech, tak ještě byli plně zabezpečeni. Poté, co obdrželi statut Harz IV. (pozn. jde stupeň přidělené resp. plné sociální pomoci), dále příspěvek na bydlení nebo základní sociální pomoc, mohli se také stát zákazníky Die Tafel. Pobočka v Essenu vydává celkem 1 800 karet, na základě kterých je možné tuto pomoc přijímat, a to nejen pro jednotlivé osoby, ale pro celé rodiny. Nakonec 61 % držitelů karet nejsou Němci, což představuje 75 % podíl ze všech 6 000 uživatelů pomoci. Jde tedy o problém, kdy se zejména starší uživatelky cítily ohrožené mladými cizinci. Řada seniorů se tak odhlásila, chudoba ve stáří ale u nich nevymizela. Vedení se tak již v prosinci rozhodlo, že se budou dočasně vydávat karty jen občanům s německými doklady.
Tato občanská angažovanost dobrovolníků při poskytování potravin obnáší i doslova „vyžebrávání“ potravin od potravinových řetězců, restaurací nebo i jiných příspěvků. Angažovaní dobrovolníci také sami organizují logistiku a rozdělování, to vše v jejich volném čase. V současné době je tak v Německu poskytována pomoc 500 000 žadatelům o azyl a migrantům, zcela bezplatně. Očividná byla i absence respektu vůči ženám jako takovým. Mnozí muslimští muži se nechtějí nechat obsluhovat ženami, považují tyto dobrovolnice bezplatně vydávající potraviny za „nečisté ženy“. Na některých pobočkách se pokusili o určení časů, ve kterých mohou určití zákazníci docházet, následovala pak různá nařčení z rasismu. V současnosti při výdejích panují u všech dnes již 1 000 poboček Die Tafel otřesné podmínky. Nemluvě o tom, že ačkoliv jsou zákazníci-cizinci předem informováni o tom, co obdrží a zákazníci s tím dobrovolně souhlasí, tak vzápětí vyhodí řadu obdržených produktů do popelnic.
Celá situace, jak je uvedeno ve zmíněných článcích, jednoznačně poukazuje na vyostřování rozdělení celé společnosti. Jedni zastánci jako například německý řecko-katolický kněz Eberhard Schockenhoff prohlásil, že má pro to porozumění, pokud jsou upozaďováni starší lidé a matky, což i odporuje smyslu Die Tafel. Řešení v Essenu sice nepovažuje za optimální, ale pochopitelné. Naopak předsedkyně sociálního výboru v Bundestagu (německém parlamentu) Kerstin Grieseová (SPD), je šokována tím, že reakcí na strkání a tlačení je vyčlenění lidí hledající pomoc, považuje to za neakceptovatelnou diskriminaci hraničící s rasismem. Požaduje vyvození konsekvencí pro všechny odpovědné osoby v Essenu. Stejně tak prezident německé evangelické diakonie Ulrich Lilie upozorňuje na zostřování rozdělení ve společnosti díky tomu, když nabízená pomoc je poskytována podle původu. Považuje to však i za selhání politiky. Výkonný ředitel dobrovolnického spolku Der Paritätischen Ulrich Schneider vyzval pobočku v Essenu k okamžitému ukončení diskriminace a vyzval spolkovou vládu ke zvýšení sociální pomoci pro domácí obyvatele i uchazeče o azyl. Podle něj by mělo být cílem učinit Die Tafel zcela nadbytečnou (pozn. na internetových stránkách tohoto spolku jsou již zřetelná hesla jako „Nestavět proti sobě chudé občany!“ a „Konečně zvýšit sociální dávky!“). Die Tafel je využívána jako náhražka za sociální výdaje, tak to vidí kolínský expert v oblasti chudoby Christoph Butterwegge.
Německá politička, bojovnice za občanská práva a autorka Vera Lengsfeldová se na stránkách Journalistenwatch.com vyjádřila tak, že hysterie okolo Die Tafel v Essenu je na svém vrcholu, navíc Antifa doslova vypustila džina z lahve tím, že počmárala dodávky této pobočky názvy jako „Fuck Nazis“ (pozn. takže dobrovolníci, kteří pomáhají potřebným lidem a snaží se zajistit, že i penzisté a matky samoživitelky také něco z nabízeného obdrží, jsou nazýváni „nacisty“). A protože docházelo v poslední době k situacím, kdy zejména skupiny mladých mužů se chovali tak, že odstrkovali lidi z fronty, nechtěli se adekvátně řadit a chovali se agresivně, tak došlo k tomu, že vedení reagovalo pozastavením vydávání účastnických karet ne-Němcům. Vše probíhalo několik týdnů v klidu, dokud si toho nevšimla média a nevytvořila z toho skandál. Navíc to celé následně média komentovala zcela zavádějícím způsobem. Vznikl tak dojem, že migranti v Essenu neobdrží žádné potraviny a obratem se světem šířilo nařčení z rasismu. K hecování tak přispěl například i příspěvek zaměstnankyně Berlínského senátu Sawsan Chebli na Twitteru, ve kterém napsala, že jí mrazí v zádech, když jídlo je jen pro Němce a migranti jsou vyloučeni. Reakcí na toto její vyjádření ze strany jedné komentátorky ale bylo, že jí mrazí záda z toho, jak nestoudným způsobem v současnosti politici lžou a jak rozšiřují jejich ideologie.
Na závěr se jen pro zajímavost podívejte na počátek videa, kde jednak hovoří o celé situaci pobočky v Essenu její vedoucí Jörg Sater, víceméně ve smyslu výše uvedeného, zejména je v něm však zřetelné, jakým způsobem k věci přistoupila Antifa a jak bylo zmíněno výše, počmárala dodávky nápisy „NAZIS“.
Co mě osobně na tématu Die Tafel nejvíce zaujalo a bylo skutečně výstižné, bylo srdečné vyjádření od Serge Mengy, které jsem objevila na YouTube. Jde o německého integrovaného Afričana, který vidí aféru okolo Die Tafel zcela reálně. Hovoří o tom (pozn. jen zkráceně), že tato situace je doslova fackou německé „super vládě“. Měla by se stydět, že v době nejlepší konjunktury, lepší než kdy jindy, lidé stojí fronty na jídlo, a to bez ohledu zda jde o Němce nebo uprchlíky. Po všech úvodních „vítačích“ jsou nyní tito lidé potřebující pomoc tímto způsobem konfrontováni s uprchlíky. Tito nejsou vůbec hloupí, dostávají peníze, sociální podporu, ale tu si ušetří a posílají přes Western Union do svých domovských zemí, sám jsem toho byl osobně svědkem. No, a nutné jídlo si pak vyzvednou tam, kde je bezplatně, u Die Tafel. Němečtí politici jsou vinni touto situací. Noví příchozí mají jinou kulturu, myšlení a na integraci kašlou. Politici nedělají svou práci dobře a ještě vystupují proti dobrovolníkům, kteří se snaží. Nakonec si řeknou, co tu ten černoch z Afriky kváká.
Serge Menge říká: já ale budu bojovat za spravedlnost! A co musíme ještě udělat my lidé? Musíme být soudržní!
A kdo je Serge Menga? Jde o německého politického aktivistu, který se svými rodiči opustil Kongo ve svých 4 letech. Když mu bylo 11 let, tak se rodina usadila v Německu. Protože však měl otec pocit, že nemá žádnou pracovní perspektivu, rozhodla se rodina, když bylo Sergemu 14 let, do Konga vrátit. Serge se vrátit odmítl a sociálka mu zprostředkovala, že byl dán do péče německé rodiny. Vystudoval elektroniku v oblasti energií, žije se svojí rodinou v Essenu. Díky celé řadě svých vyjádření se stal známou osobou v médiích.
Pozn. O.P.: podle mého názoru se situace u sousedů neubírá dobrým směrem, společnost je rozdělená, ostatně jako v celé řadě jiných evropských států. Skupiny se vzájemně osočují a napadají, zatím jen slovně. Hlavní média mnohdy negativně přispívají svým hecováním a hrocením situací, aniž by zkoumala skutečnosti do hloubky a zprostředkovávala adekvátní vysvětlení. Situace mnohdy stupňuje Antifa svými výroky jako „Nazi“, ale i noví imigranti. Pokud se jim něco nelíbí, stále častěji názvu „Nazi“ používají vůči Němcům samotným, tedy vůči lidem, kteří se de facto kvůli nim uskromňují. Ze strachu a za roky jim vštěpované formule o nekonečné kolektivní vině, jsou sice mnozí Němci velice znejistělí, ale mlčí stále méně a méně. Vzdor se projevuje a je očividný nejen v jednotlivých komentářích jako například u tohoto tématu, ale i na dalších sociálních sítích. Poslední demonstrace v Chotěbuzi proti umísťování imigrantů ve městě a Kandelu, kde byla za bílého dne zavražděna 15 letá dívka, ukazují, že si lidé už nedají vše líbit. Navíc stejně jako na našich alternativních médiích začínají pochybovat o důsledcích politiky USA a NATO, i o postupech německé vládní garnitury např. na Blízkém Východu a v Africe. Nejnověji začínají mít i pochybnosti o oficiálních interpretacích týkajících se 2. světové války. Bude to ještě rozhodně zajímavé.
