Vladislav Černík
25. 2. 2018
Ta zpráva mne zastihla při prohlížení Facebooku. Najednou se objevila celá řada krátkých reakcí, některé z autorů jsem znal, jiné nikoliv. Reakce vesměs pozitivní. Na sobotní pohřeb se pak někteří z nich dostavili osobně. Je to zvláštní, takřka 30let života v demokracii a lidé (zvláště v aktivním věku) musí mnohdy rozmýšlet, zda ono symbolické R.I.P. člověku nemůže přinést komplikace, třeba v pracovním životě, a zda by účast na pohřbu nemusela zamávat člověku s politickou kariérou. Za desítky let se člověk nesetká jen se samými anděli, příbuzenstvo si nevybírá a i o přátelích neví vždy všechno.
Síň strašnického krematoria však i tak byla plná. Šlo o to dát poslední poctu člověku, který byl leckým. Svazákem, komunistou, politikem před r. 89 i po něm, sociálním demokratem, lobbistou, mužem jaksi ve stínu, ale takovým, který jednal s kdekým, pokud šlo o to, pro někoho dalšího něco dojednat. Měl svůj nemalý podíl na tom, že ČSSD vstoupila nejen do Strakovky hlavním vchodem, ale i „dojela“ i na Hrad. To se se v mediích dnes uznává, s sice jedním cílem: vzbudit negativní konotace, naroubovat občanům, ono, podívejte se s kým vším se socdem paktovala a jak taky může vypadat ten, kdo dnes sedí na Hradě.
Jistě, uvádí, že osobní podíl na hanopisu Olovo na Petru Buzkovou se dotyčnému neprokázal,
podle mne však spíše z důvodů, vzbudit jakési lepší zdání morální úrovně a důvěryhodnosti současných sdělovadel.
U další, svého času velké kauzy, dvou přeběhlíků Melčáka a Pohanky se to však již nedodává. A expremier Jiří Paroubek v tomto mlčí, i když se kdysi zaklínal, že nepoleví, dokud se plně neobjasní, za jakých okolností byli „získáni“ coby konstruktivní topolánkovci.
Četl jsem někde, že s dotyčný jednal jen s těmi, které sám pro něco potřeboval. Lze dokladovat, že tomu tak není. Pár, z těch, kteří, v období od úmrtí do pohřbu promluvili, řeklo, že ho požádali o pomoc, v nějaké složitější situaci, např. zprostředkování pomoci dětem obětí občanské válce v bývalé Jugoslávii.
Např. bývalé význačné funkcionářce ČSSD kdysi sice pomohl, s přikrytím před r. 89 nepovolených skautských aktivit, ale později ji poměrně striktně odmítl, když po odchodu z ČSSD chtěla pomoci při rozjezdu své nové politické strany. Jana na poslední rozloučení přišla. Možná, že ji s Mirkem pak také spojovalo, že nejdříve ona (byvší nejtěsnější spolupracovnice) byla současným hradním pánem zapomenuta, ale Mirek byl doslova z prezidentova okolí (i stranického) vystrnaděn, ba dokonce až vystrčen (ze sálu až na chodbu).
Prezidentův mluvčí sice avizoval, že prezident pošle kytičku, ale dostavivší se prezidentův poradce (s větší kyticí) při/po obřadu sdělil, že ta kytice je za něj.
Bývalí (spolu)svazáci až na jednoho nebyli zaznamenáni, třeba jim to nedovolil jejich nabitý podnikatelský program. Ten jeden však pronesl: “…Nicméně je prostým faktem, že těsně před volbou prezidenta se ho kandidát z ne zrovna ušlechtilých důvodů zbavil. Ano, takhle vypadá, jemně řečeno, nevděk.” lidovkyA180224
Severočeský současný socdem poslanec prohodil, že autobus Zemák dovezl socdem do vládních lavic…. Tedy i bývalou chorvatskou turistku, dodávám já.
A dnes to zapomenutí připomíná socdemákům náš současný (někdy i ) demokratický, ale pravicový tisk. Levicový nemáme.
Trochu „mimoběžná“ vsuvka: před časem po saunování v odpočívárně, se začalo vzpomínat na berounského centrforwarda, pozdějšího předsedu KNV. Jaký-že to byl komouš, partajník, sekerník atd. Jeden můj známý tehdy dodal: … to všechno byl! Ale vy všichni jste za ním chodili a žádali ho o to, či ono, a říkali mu, že on to přece umí zařídit. A on to většinou také zařídil. Čili stěžujte si také na sebe.
Jednou jsem se ocitl ve Školské, nalil mi (jako řadě dalším) sklenku dobrého vína a zeptal se, co potřebuji. Řekl jsem, že nic, ale že jsem byl zvědav na inženýra Solferna české politiky. Odpověděl něco ve smyslu, že přece nejsme nějací karlínští kluci.
Po letech jsem se dozvěděl, že je velmi nemocen, takže např. výrok typu, že někdejší (spolu)svazák Vladimír Dlouhý by mohl být dobrým českým prezidentem jsem bral bohužel na margo zdravotního stavu a jeho frustrací s několika prezidentskými volbami.
R.I.P. Inženýr Miroslav Šlouf měl dnes 24. 2. 2018 pohřeb.
