Josef Mrázek
24. 2. 2018
Tímto článkem chci upozornit, že nízká cena práce, která vznikla tím, že nebyl nijak kompenzován zánik benefitů poskytovaných za komunistů místo části mzdy, má za následek nejen špatné mzdy a platy, ale také nízké důchody, dávky v mateřství a potíže veřejného zdravotnictví. Uvádím také, jak se to dá napravit. Začínám od financování zdravotnictví jako příkladu, že místo hledání, jak zvyšovat spoluúčast v rozporu s Ústavou ČR, měly být už dávno zachyceny nevyplácené části mzdy, které unikají do zahraničí.
Článek 31 Listiny základních práv a svobod, nedílné součásti Ústavy ČR, zavazuje stát, aby zajistil financování veřejného zdravotnictví financovaného pomocí veřejného zdravotního pojištění a umožnil tak zdravotní péči o všechny občany placenou solidárně, nezávisle na jejím poskytnutí.
Jde tedy o veřejnou službu, takže stát také odpovídá za její hospodárné obstarávání. Z Ústavy ČR vyplývá, že je poskytována těm, kteří ji potřebují, bez přímé platby, a pojistné, z kterého je hrazena, zákon stanoví s přihlédnutím k příjmům pojištěného. Za pojištěnce, kteří nemají příjem, musí pojistné platit stát ze svého rozpočtu a toto pojistné by měl upravovat tak, aby bilance veřejného zdravotního pojištění mohla být vyrovnaná.
Podle vzoru jiných států bylo pojistné zaměstnaných občanů stanoveno ve výši 13.5 % příjmu pojištěnce a potíže byly zprvu způsobovány jen tím, že dorovnávání státním pojistným se opožďovalo a také tím, že kromě státní VZP bylo ještě více než 10 pojišťoven zřízených podle odlišného zákona. Některé hospodařily pochybně a jiné zase měly bohaté pojištěnce a přebytky si hromadily v naději, že se zprivatizují. Časem počet pojišťoven klesl, ale ústavou předpokládaná úsporná jedna pojišťovna, jakou mají třeba Francouzi, nebyla pro odpor kšeftařů zavedena.
Racionální upravování státního pojistného vázne a je nahražováno hloupými nesystémovými kroky, které nemohou vyhovět při měnících se podmínkách.
V dřívějších článcích jsem vysvětlil, proč v jiných státech stačí zmíněných 13.5 % příjmů pokrýt skoro všechny potřeby veřejného zdravotnictví a u nás ne. Je to způsobeno tím, že průměrné mzdy a platy, neboli cena práce v České republice je, z důvodů výše zmíněných asi o 30 % nižší, než by odpovídalo aktuální produktivitě práce. A navíc tato mzda je vyplácena v českých korunách a z ní odvozené zdravotní pojistné je používáno také na nákupy v eurech a dolarech, při čemž se místo kurzu stejné kupní síly uplatňuje kurz směnný, a to představuje velké znehodnocení, teď to je o více než jednu třetinu a bylo to ještě mnohem horší. Navíc se zde negativně projevily intervence ČNB.
Z uvedeného plyne, že dosažení spravedlivé úrovně mezd a platů by zvedlo příjmy veřejného zdravotního pojištění o 40 % i více, aniž by to znamenalo zatížení pro pojištěnce nebo státní rozpočet, protože nevyplácená část mezd odchází jako bezdůvodný zisk většinou do zahraničí.
Námitka, že nelze nařídit převážně soukromým firmám, aby zvýšily mzdy, je výmluvou. Stát může zvýšit hladinu mezd a běžných platů ve sféře svého vlivu a to přiměje soukromé zaměstnavatele, aby se přizpůsobili větší ceně práce, zvláště proto, že nezaměstnanost je velmi nízká. Intervence ČNB kromě škodlivých následků ukázaly, že není problém obstarat peníze potřebné na rozjezd zvyšování ceny práce ve státním sektoru. Jde hlavně o rozjezd. Rostoucí odvody na zdravotní a sociální pojištění a růst výnosu z daní brzo odlehčí státní pokladnu a zvýšené mzdy v soukromém sektoru budou financovány hlavně na úkor bezdůvodných zisků soukromé sféry.
Na setkání ministerstva zdravotnictví s pacientskými organizacemi jsem navrhl ministru Vojtěchovi, aby se prosazování takového projektu ujal. Jeho úkolem by bylo přesvědčit vládu, že zvýšení ceny práce na úroveň obvyklou v dobře hospodařících státech umožní udržet dostatek lékařů a sester potřebných pro řádné poskytování solidárně hrazené zdravotní péče garantované ústavou a odstranilo by i ostatní problémy s financováním úplné zdravotní péče. Musela by to vzít za své celá vláda.
Úkolem pro ministra financí by bylo připravit návrh na zvýšení mezd ve sféře státního vlivu a těch platů, které jsou podhodnoceny, a na zvláštní zdanění bezdůvodných zisků vzniklých nevyplácením části mzdové složky HDP. Měl by zdůraznit, že zvýšení ceny práce rozhodným způsobem posílí vydatnost zdrojů pro úhradu mandatorních výdajů státu, jako jsou různé sociální dávky a zdravotní pojistné.
Úkolem pro předsedu vlády je přesvědčit Parlament ČR, že zvýšení ceny práce je nutným opatřením, které odstraní nedostatečnost odvodů na zdravotní i sociální a důchové pojištění a které zásadně zlepší postavení všech občanů ve srovnání se zahraničím. Stane se to hlavně na úkor hodnot, které odcházejí bezdůvodně za hranice následkem nám vnuceného koloniálního postavení.
Parlament ČR by měl uvítat tento projekt jako příležitost ukázat občanům, že zastupitelé mohou, a většina z nich také chce, pracovat ve prospěch voličů.
