Boj o Hrad: Zvolíme koholiv a rozdělení společnosti zůstane?

Mirko Raduševič

16.1. 2018  Literárky

Vítězství Jiřího Drahoše v Praze neudivuje. Praha je něco jako hillarovsko-clintonovský Hollywood, kde politik – sedlák v dřevákách je k posměchu a nemá šanci.


Moment, je zde velký rozdíl. Praha se sice chová podobně, ale Hollywood je levicový a jsou tam také lidé, jako například Oliver Stone, kteří mají obdiv k Putinovi. Známý, který tam pracoval, říká, že v Praze nemůže mluvit jako v USA, neboť jej okamžitě považují za bolševika.

To jsem si uvědomil, když jsem kreslil úvodní banner-koláž k volbám a nazval ji Boj o Hrad. Pojal jsem ji jako husitskou bitvu. Uvědomil jsem si, že jsem měl překreslit bojovníky a místo halaparten, cepů, kopí, vidlí jim spíše přimalovat do rukou kamery, mikrofony, notebooky, osvětlovací a zvukovou techniku. Tak nějak se bojovalo a bude ještě bojovat o Hrad.

Toto obrazné dělení je dělením naší společnosti na sedláky a umělce všeho druhu. Obě půlky národa mají své reprezentanty. Jeden mluví buransky a druhý jako kniha.

Doba ovšem není uhlazená, i ten v rukavičkách bojuje všemi prostředky, jen s tím rozdílem, že mluví uhlazeně – korektně, nebouchá do stolu a mluví skoro šeptem s čertem.

Je zde sociální rozdělení, kde Praha představuje nejbohatší část obyvatel. Navíc dochází, s čím se vezeme se Západem, ke stále většímu zvětšování finančních a sociálně-společenských rozdílů, a tím také ke stále menšímu vzájemnému pochopení.

Proč nevolit Zemana?

Existuje obava, že těm, kteří nabyli určitého majetku a postavení, tento reprezentant nebude dostatečně krýt vydobyté. Je také stejná obava z takzvané východní orientace, kdy panuje jakási podivná představa, že Západ je zárukou kapitalistické cesty a Východ opačně. Existuje představa, že Zeman nepředstavuje záruku liberálního kapitalismu a přitom paradoxně ti, kteří jej nevolí, jsou podporovateli a šiřiteli největší eroze liberálního kapitalismu a jeho demokracie spočívající v nevolitelných a nekontrolovatelných takzvaných NGO –nevládních organizacích.

Stejně, jako na Západě hrají v tomto ohledu svoji roli média, určitý okruh významných novinářů, a to svým propojením a s podporou stávajícího establishmentu. Podporují tím další dělení společnosti a zvyšují nedůvěru až odpor části společnosti k sobě samým, k médiím vůbec a jejich představitelům. Navíc tomuto dělení napomáhá existence internetu a sociálních sítí, což rozdrobenost společnosti ještě zvýšilo. Dále dochází k tomu, že vzniká snaha vidět v druhém nepřítele, který ohrožuje zájmy určité skupiny. Vzniká snaha dostat pod kontrolu působnost a vliv internetu, jeho webů a sociálních sítí. Zajímavé je, že o to v první řadě usilují zmíněné nevládní organizace, které samy působí na internetu a svým propojením k establishmentu nabádají stát ke kontrole a cenzuře.

Média v přímém přenosu

Abychom nebyli jen teoretičtí, ukažme si to na příkladu.

Je sobota odpoledne 13. ledna a dochází ke sčítání výsledků prezidentských voleb. Ředitelka a socioložka organizace zaměřené na výzkum veřejného mínění SC&C Jana Hamanová napovídá v přímém přenosu ČRo Radiožurnálu, jak by volby měly podle teorie zafungovat. „Při účasti nižší pod 50 procent dopadnou spíše pro Zemana,“ tvrdí.

Jak to vidí komentátor ČRo Petr Nováček? Jeho nestrannost, ke které by se měl především jako veřejnoprávní novinář hlásit, jde stranou a projevuje určitou lítost: „Liberální střed není schopen vygenerovat jednu silnou osobnost, tak se rozdělí do malých dávek a síla se roztříští. Nebyl jsem fandou kampaně Horáčka, je to člověk se specifickým osudem a pro voliče, aspoň pro některé je to podezřelá osobnost a ani já jsem ho nevolil.“

Přestože Jana Hamanová se snažila být nad věcí, bylo poznat, komu straní a také to nakonec dala verbálně najevo, když Jiří Drahoš začal konečně nabírat hlasy a převahu nad ostatními kandidáty: „Zřejmě řada lidí se rozhodla dát hlas raději Drahošovi, byla to jejich naděje a také proto, že se rozhodovala na poslední chvíli – snad až za plentou.“ „Jsem tomu ráda,“ ujelo jí z úst a usmála se.

Umělci v La Frabrice měli naprosto jasno a Radiožurnál to posluchačům zprostředkoval. Olga Sommerová: „Líbí se mi i jiní kandidáti, ale volila jsem Drahoše, neboť má větší šanci.“ Zpěvák Petr Janda k tomu dodává: „ Slušnej chlapík, slušnej člověk, který bude ozdobou Hradu.“

Ke slovu se dostane také politolog prof. PhDr. Vít Hloušek z brněnské univerzity, který po již jasném výsledku voleb vidí následující nejbližší budoucnost druhého kola: „Nyní bude následovat negativní kampaň. Nelze posoudit, jak to bude vzájemné. Čím bude výsledek těsnější, tím je větší naděje, že Zeman půjde do přímé debaty. Bude se chtít ale diskuzi vyhnout, do přímého střetu nepůjde a spíše jeho okolí, jeho tým bude hledat pro Drahoše a jeho lidi diskreditující okolnosti.“

Je večer, výsledky jsou jasné a negativistický pohled na Zemana dále pokračuje, tentokrát v dalším veřejnoprávním médiu – ČT. Mnohokrát za sebou se opakuje záběr Jiřího Drahoše a jeho narážky, že se zřejmě bude utkávat se Zemanovým okolím a že nyní Zemanovi rádci kují pikle.

Moderátora Václava Moravce úzkostlivě zajímá, zda kandidáti na prezidenta ve volební kampani náhodou nezažili faul.

Ptá se:
Byla ta kampaň kultivovaná?

Kandidáti odpovídají:

Horáček: Ano. Lidé dělali kampaň férově.
Kulhánek: Mezi námi to bylo fér. Jiná věc je otázka Facebooku…
Hannig: Velice dobrá kampaň, jak na pódiu, tak v zákulisí, tam jsme byli až přátelští!
Hynek: Politika má být o tématech a argumentování, nikdo se nedopustil urážky, je to laťka pro další volby.
Hilšer: Škoda, že v kampani nebyla žena. Přesto to probíhalo kultivovaně, doufám že ve 2. kole nebudou podpásovky.
Fischer: Je to teprve druhá kampaň v přímé volbě a musíme se to naučit. Dělali jsme kampaň bez jednoho kandidáta a ani se neomluvil, dělal to proti českým zájmům a kampaň získala falešný podtón. Nevysvětlil, co dělal špatně a co bude dělat lépe. Je to strategie daná od jeho poradců.
Konečně debata v ČT nabírá správný směr:

Hynek se snaží férově vše uklidnit: Kampaň byla svobodná volba. Kampaň je o tématech a ne o lidech.
Hannig to také bere celkem objektivně: Je to vynikající Zemanova strategie. Teď nastoupí plnou silou.
Kulhánek oponuje: Je to zbabělost a byla to nefér strategie.Horáček se snaží o neutrální postoj: Přednější je chytrost? Nebo jen důležitější, co je čestné.? To, že Zeman nechodil do diskuzí, nebylo čestné. To lidé nyní zhodnotí … není to dobré, dávat takový příklad veřejnému prostoru.

Jak dále? Koho volit?

Mnozí se dnes ptají, jak dále… Volby prezidenta ukazují na zásadní dělení ve společnosti, a to nejen české. Jde o dělení celé současné západní společnosti, která stojí na rozcestí. V úvodu jsme zmiňovali rozevírající se nůžky a zvětšující se rozdíl mezi chudobou a bohatstvím. Další rozcestí je civilizační, připomínající se migrační vlnou. Rozdíl lze vidět také v tom, co nastoloval Václav Havel a nazýval nepolitickou politikou, když v tu chvíli, kdy o tom mluvil, nebral v úvahu navíc sílu internetu a sociálních sítí. Vzniká dnes nikoli jedna elita, ale také mnoho soupeřících skupin a schází stmelující prvek, kterým měl, jak se zpočátku jevil, internet být.

V další volbě, pro koho se rozhodovat? Kdo více rozděluje Zeman nebo Drahoš?

Komu více záleží na druhých, ten bude více stmelovat. Jak výše bylo naznačeno, média, zejména veřejnoprávní, v tom neporadí. Mají jasný názor, že tím člověkem je Jiří Drahoš. Neočekávejme od veřejnoprávních médií hlubokou analýzu, kdo je lepší. Zdá se, že tito novináři mají jasno. Ostatně o tom, především o ČT, máme zprávu a studii Jana Jiráka a Jana Křečka z FSVUK (kde se například píše: „Česká televize v celku vysílaných zpravodajských a politicko-publicistických pořadů zvýhodňovala v období krajských a senátních voleb 2016 TOP 09 tím, že promluvám jejích zástupců bylo trvale a pravidelně přidělováno zřetelně více prostoru, než by odpovídalo reálnému postavení této strany v politickém a společenském životě”.

Oba prezidentští kandidáti budou nabízet za nynější situaci jistě vysokou životní úroveň, ale kdo z nich ví nejvíce o té nejnižší? Kdo z nich nejvíce ví, odkud přichází bouře? Kdo z nich je lepším meteorologem a kdo z nich jen nasliní prst, kdo zkoumá vlivy a co za nimi ve skutečnosti stojí?

V závěru sobotního večera vystoupilo několik šéfredaktorů tištěných médií. Nedávali Jiřímu Drahošovi mnoho šancí pro jeho politickou a diskuzní nezkušenost. U nich vyhrává Zeman z jakéhosi „technického hlediska“ umění politiky.

Kdo vyhraje u obyčejných lidí? Měla by to být úvaha nad rozdělením společnosti, a co ji dělí, ať vyhraje z kandidátů kdokoli. Neboť je to jedno, když dělení a jeho příčina zde zůstane. Jinak zde budeme mít dále rozvírající se finanční a sociálně-společenské nůžky a nevládní organizace doporučující vládě zavírání určitých internetových serverů.


– – –