Yekta Uzunoglu4. 10. 2017
Měl jiné politické vize než konzervativní Kurdská demokratická strana, tak od ní odešel a založil svou vlastní sociálnědemokraticky orientovanou stranou PUK – Vlastenecký Svaz Kurdistánu, jehož generálním tajemníkem je dodnes. Nikdo se nevyzná v současném světě, v nemilosrdném, nevyzpytatelném víru Středního východu tak, jako Mam Jalal.
Přežil všechny vůdce, všechny režimy, které ho do krve nenáviděly včetně Saddáma Husajna a nikdo si neumí tak dobře hrát s velmocemi na nevypočitatelné stále se proměňující šachovnici na Středním východě, jako Mam Jalal.
Na jeho hlavu byla vypsána kde jaká odměna, jeho strana a on s ní se na žádost Saddáma Husajna dostala na seznam teroristických osob a stran ve světě.
Poznal jsem Mam Jalal osobně poprvé někdy začátkem října 1980, když jsem se vrátil z frontové linie z Iránu a chtěl jsem se přes Irák dostat do nějaké země, odkud bych mohl odletět do Evropy. Bylo to v noci, když jsme se dorazili s Pashmerga v pohoří Kandil v Iráku do nějaké jeskyně, vlastně domu. Celé zázemí mělo dvě místnosti a bylo tak hluboko v jeskyni, že nějaké letecké bombardování nemohlo nikoho ohrozit. Obava byla jen z napalmových a plynových bomb, které by zasáhli (kouř a plyn) i do hloubky jeskyně, kde Mam Jalal měl svoje “koordinační centrum”, noclehárnu a to ve velikosti maximálně 60 m2. Hovořili jsme do ranních hodin, o čem jiném, než o boji Kurdů o demokracii a svobodu. Leželi jsme na zemi, kde byly nějaké kobercové matrace, než přišla snídaně a čas na rozloučení. On tam zůstal s tím, že kdykoliv mohla být shozena napalmová bomba… Já jsem šel z hor dolů do města, kde by mně mohli kdykoliv zadržet. Byl to prostě strýc Jalal, který se ke všem a vždy choval jako starostlivý, srdečný strýc.
Výrazně přispěl k sesazení Saddáma Husajna, se kterým se vzájemně nenáviděli a jako Kurd se stal v dubnu 2005 prezidentem celého Iráku. Jeho první zahraniční cesta nevedla nikam jinam, než do Prahy, jako znak vděku Česku v duchu kurdského kodexu.
Do mého srdce se zapsal nejhlouběji, když jako prezident Iráku odmítl podepsat ortel smrti nejen svého, ale celého kurdského národa, nepřítele Saddáma Hussaina! Onen diktátor, který neváhal zavraždit i kurdské děti jedovatým plynem! A mam Džalal i v tom se choval jako Kurd vázaný na svůj tisíciletý lidský kodex a odmítl ten ortel smrti podepsat! Arabové zaranžovali proti jeho vůli a nechali podepsat arabským viceprezidentem a popravili ho tak zrůdně, jako on kdysi nechal popravit lidi!
Až do roku 2014 byl prezidentem Iráku, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů.
Socialistická internacionála, která sdružuje všechny socialistické, sociálně demokratické strany či dělnické strany na celém světě (včetně ČSSD), na své 25. Celosvětové konferenci v Kolumbii jmenovala Mam Jalal za svého čestného předsedu!
Přece se vytrvalost, neúnavnost, houževnatost, neústupnost v boji za demokracii a za svobodu vyplácí, i když jsou chvíle, že se to jeví být absurdně nemožným cílem.
Mam Jalal dosáhl svých cílů holýma rukama v džungli Středního východu a dotáhl to až sem, tak jeho synovci boj svého strýce dotáhnou až do konce. Proto Mam byl a je Mam a opustil nás před dvěma dny a to poté, co viděl živé jev, pro který žil celý svůj život, a sice kurdské referendum o nezávislosti a asi si řekl: teď už můžu odejít a odešel….. nechal za sebou signál nejen Kurdům, ale všem národům, že boj za právo a spravedlnost lze dosáhnout i s holýma rukama, pokud má člověk vůli a vytrvalost!
Strýčku odešel jsi do našeho kurdského ráje na nebesích a nechal jsi nám odkaz, o kterém víš, že ho dotáhneme do konce.
Tvůj odkaz leží nejen celému kurdskému národu na srdci, ale všem, komu jde o spravedlivější svět!
Zapsal jsi jméno Kurdů do paměti těm, kdo žijí pro lepší budoucnost lidstva!
Na shledanou Mam – Strýčku!
Prezident Iráckého Kurdistánu Masúd Barzani vyhlásil týden smutku pro všechny Kurdy v celém Kurdistánu. Celý kurdský národ truchlí nad odchodem Mam Jalal…
