3.10. 2017 Rukojmí
Počátkem 90. tých let souhlasil tehdejší Cech taxikářů v Praze s vypsáním výběrového řízení na dodávku jednotného typu vozu jednotné barvy, s nabídkou leasingu. Vítěz byl vyhlášen, bylo to však Pyrrhovo vítězství, neboť vzápětí byly výsledky řízení zrušeny.
Co však pražští taxikáři čekali? Že pražský Magistrát bude nadále zavírat oči nad přemrštěnými cenami, často až arogantním chováním vůči zákazníkům a množícími se případy černých taxikářů? Vždyť se stačilo podívat za hranice naší země.
Florencie. Koncesovaný provozovatel taxislužby s licencí Magistrátu města Florencie měl za povinnost používat vozidlo libovolné značky, avšak bílé barvy. Zároveň musel za předním sklem vystavit kopii licence. Za to mohl využívat různých výhod. Byl-li však přistižen, byla mu licence s okamžitou platností odebrána.
Mnichov. Zdejší radnice šla se svými kroky vůči koncesovaným taxikářům ještě dále. Nestačil vůz jednotné barvy, musíte mít i vůz stejné značky a typu. A v případě, že jste odmítli odvézt klienta, a dotyčný se obrátil se stížností na radnici, hrozilo vám doživotní odebrání licence bez možnosti jejího opětného udělení.
A v matičce Praze se stále proháněly vozy různých značek se svítícím majákem Taxi. Radnice sice svými vyhláškami rozhodla o tak důležitých záležitostech, jako je maximální cena za 1 km. Zároveň se i dejme tomu zvýhodnily podmínky pro ty řidiče taxi, kteří byli ochotni v rámci těchto výhod, které nabízela koncesovaná společnost, používat vůz stejné barvy s jasným označením společnosti na boku vozidla. Nicméně, když pražská radnice rozhodla přidělit jeden z lukrativních štaflů u ruzyňského letiště společnosti, která neprovozovala taxislužbu, ale dopravu klientů z letiště do centra a zpět, bylo to neoficiální vyhlášení války „dročkařům“. Důkazem byly propíchnuté pneumatiky, rozbitá skla a jiná „označení pomsty“.
A dnes je tu hrozba stávky. Ať už je pražská primátorka paní Krnáčová jakákoliv, ať už je pozadí kauzy Uber jakkoliv mlhavé či mlžené, musí si taxikáři, hlavně ti v Praze, uvědomit jednu zásadní věc. Že jsou službou nám občanům a že nás v žádném případě nelze brát jako rukojmí.
