30.8.2017 VašeVěc
Miroslav Polreich, bývalý diplomat a pracovník zahraniční rozvědky, který byl po roce 1968 „upozaděn“, zejména pro svou roli okolo projednávání obsazení Československa armádami Varšavské smlouvy v Radě bezpečnosti OSN, reaguje v dopisu Lukáši Jelínkovi na jeho komentář o 21. srpnu 1968. Polreichův text bude jistě zajímavý i pro čtenáře našeho portálu. (Vaše věc)
Vážený pane Jelínku, od 10. srpna t.r. mám na stole Váš článek „Amatéři, nebo provokatéři?. Hluboce s ním nesouhlasím již proto, že napadá osoby, které důvěrně znám a vážím si jich. Dáváte je navíc do souvislosti s obhajobou instituce ÚSTR, která vznikla na politickou objednávku, ale nikdy do demokratické společnosti nemůže patřit, což prokazovala nejen svým posláním, ale hlavně svoji praxí, kdy působila jako prodloužená ruka bývalé StB.
O tom jsem podrobně psal již při jejím zákonném ustavení před deseti lety. Nebyl jsem sám. Myslím proto, že se nemusím na veřejně známé a stále platné důvody dále odvolávat.
Karel Srp je zvláštní osoba, vyžadující úctu a respekt. Je to zásadový člověk, názorově vyzrálý. I proto ho hnali k soudu dříve i nyní. A nebyl sám, bylo jich stovky. Vždyť „dokumenty“ StB, které tak vehementně ÚSTR před soudy obhajoval (to bylo také na základě zákonného zadání?), byly základem důkazů v těchto soudních řízeních. To byla zlá vůle přežívajícího estébáckého myšlení.
Velmi mne zamrzelo, že dnešní analytik se může ušklíbnout nad slovy, že za aktivní účast v roce 1968 i jako člen KSČ může být hrdý. Držíte se zákonodárců, ti žádný zákonný ani společenský rozdíl v roce 1968 nezaznamenali. Není již zde namístě to nadnesené Srpovo hajlování?
Vy to necítíte? Nebylo by pro novináře morálnější a správnější horovat za zrušení takového zákona, který omezuje a překrucuje fakta a snaží se předně určovat náš způsob myšlení? Nebylo by poctivější, jak nabádá Bělohradský, třeba opět zahájit disent?
Lenku Procházkovou, jako nevhodnou osobu, to ani nemohu komentovat a Vám to názorově prochází bez škobrtnutí. Také tu znám osobně velmi dobře a nebudu ji charakterizovat, protože má můj obdiv a má čeština i na pouhý popis jejího charakteru je chudá.
Později další vedení ÚSTR dalo dokumentům StB dokonce punc váhy „božího slova“. Kdo ty prohrané spory platil? Víme to oba dobře – Vy i já – všichni. A přece dobře víte, že se ti lidé musili bránit, protože jim opět, jako dříve, šlo o samotnou životní existenci. Znáte mne dobře, nemusím to ilustrovat. Prožil jsem to.
Již prvou větou ve své úvaze se presentujete jako právní purista „Neznalost zákona neomlouvá. To se týká každého občana,“ Měl byste znát, že zákon má nejenom formu, ale i svůj obsah.
Náhodou jsem obdržel od blízké přítelkyně, spisovatelky, ale i advokátky dopis. Podělím se s Vámi o část jeho textu: „Mě daleko více zajímá obsah věcí a ne jejich forma, zda se tak činí dle zákona apod. Ale co z toho vzejde? Stejně jako minule se ptali Jourové, té služky jejího šéfa, jak označuje Junckera, že EU chce na Česko uvalit sankce kvůli nepřijímání uprchlíků. A ona pořád blafala něco, že je to formální proces, který musí začít, že na to jsou zákony a regule, které se musí naplnit a poslouchat. Vzpomněla jsem si na proces France Kafky. To je naše současnost. Když není obsah, zbývají formy. Ale kam nás to zavede???“
Mluvíte také krajně negativně o prezidentu Zemanovi, (ve známé linii Práva), který „bohapustě střílí“. Vím, píšete pro Právo, kde i Pehe nevynechá příležitost upozornit na Jeho „byzantské praktiky“. Sám bezdůvodně kádruje a opakovaně nás krmí svojí rusofobií. Argumentem je smyšlená „agrese proti Gruzii a Ukrajině“. Aniž by si byl schopen uvědomit, že současná existenční závislost i globálních mocností takový přístup řadí zároveň k primitivnímu antiamerikanismu. Chápu, hlubší rozbor znamená znát a mít odvahu se za poznané postavit.
Píši Vám dopis 21. srpna a tak v této souvislosti uvedu také několik slov o životě.
Noc před jednadvacátým srpnem znamenala pro mé kamarády a přátele jejich zajištění v budově Ministerstva vnitra. Bylo jich desítky a mezi nimi i ženy. V dokumentech ÚSTR se jasně říká“ „Dojde-li k bojům, budete postaveni ke zdi“. Byl to logický závěr. Vždyť se jednalo o vedoucí pracovníky zpravodajské služby, která se velmi aktivně a již po dlouhou dobu podílela na ovlivňování společenských změn. Vy to nevíte? Nebo to nesmíte říci? Protože byli napojeni na Jiřího Hájka, Jirku Pelikána i Františka Kriegra a další (samozřejmě komunisty).
Dnes však ÚSTR rozšiřuje publikace, že tito lidé byli oporou komunistického režimu i před invazí a byli to estébáci (přestože oddělení rozvědky od vnitra bylo již připraveno a před schválením vládními orgány). Dodnes tam však jako světová rarita zůstává.
Vy jako novinář a analytik byste měl tyto skutečnosti znát a navíc jste členem Rady ÚSTR. Rozhodně jste se seznámil s mými publikacemi “Utajená zákulisí“ a “Špioni v diplomacii“. O výše zmíněném se tam také m.j. píše a proto byla vyřazena z knihoven ve známém CEVRU, Vysoké škole Mezinárodních vztahů a vnitřní správy (v té době prorektor O. Krejčí) ji také přestala půjčovat a marně ji můžete hledat i v jiný podobných institucích. Studenty musíme přece uchránit. Hlavně před fakty. Nu proč ne, vždyť cenzura byla i za Masarykovy republiky.
V souvislosti s invasí jsem se zmínil o jejím průběhu na rozvědce, kde mnoho lidí bylo v životním ohrožení. Jistě se dnes ani zítra o tom nikdo v TV ani rozhlase nezmíní. Vždyť dle ÚSTR to byli estébáci a opora režimu, proto také jsou všichni pod lustračním zákonem jako by tam patřil ten Dubček i hrdina Kriegel. Je to přece normální, vždyť je to dle zákona.
Na závěr myslím, že není od věci se zmínit o mém vztahu k 21. srpnu. Ne, nebyl jsem mezi zavřenými, jako řada rozvědčíků. Byl jsem v té době v New Yorku. Probíhalo tam jednání v Radě bezpečnosti OSN. Přesně neznám hlavní motiv, ale kdysi rozhodující činitel a jak se říká zakladatel ÚSTR, kterého osobně neznám a nikdy jsem sním nemluvil, si dal práci a napsal velmi podrobný rozbor o mých osobních aktivitách v Americe na základě záznamů StB (dokonce to nechal nedávno vytisknout v Reflexu). Opravdu stojí za přečtení, protože je to důkaz kde stál ÚSTR (dle mne prodloužená ruka StB a gardových svazáků, předsedů a místopředsedů fakultních výborů SSM na vysokých školách před listopadem, kteří tu mentalitu mají asi i dnes zažranou a v krvi).
Motivem snad byla má nová kniha „Špioni v diplomacii“. Či komiks o mne, „Rozvědčík“ od česko-francouzské autorky paní Marty Morice, nebo, a to nelze vyloučit, dnešní výročí invaze.
Autor se odvolává na tajné materiály StB či ÚV KSČ, dnes uložené a přístupné na ÚSTR. Myslím, že dnešní využití těchto materiálů proti mně, a kůrku by ode mne pes nevzal, jsou závažným dokumentem přežívajícího totalitárního ledví mezi předlistopadovými aktivisty, kteří pak promptně převlékli kabát a dali novou krev do ODS. Takže malinko konkrétně.
Hlavním argumentem je, že i „sovětští přátelé prostřednictvím velvyslanectví SSSR v Praze“ si stěžovali na Miroslava Polreicha za jeho postoje v New Yorku při jednání v Radě bezpečnosti. Mně se naopak zdá oficiální reakce „sovětských přátel“ zcela logická a zákonitá právě vzhledem k mému postoji a aktivnímu jednání v souvislosti s Radou bezpečnosti.
Dále se přímo hovoří, že mé jednání v New Yorku „hraničilo s trestnou činností“ a dostal jsem se „v důsledku mého netřídního a nemarxistického přístupu k politickému dění v loňském a letošním roce (68-69) se dostal vysloveně na nepřátelskou protisocialistickou a protisovětskou platformu. S tím souvisely i jeho protisovětské aktivity ze srpna 1968…a z vlastní iniciativy vyvíjel značnou aktivitu na podporu jednání Rady bezpečnosti o ČSSR, kdy z titulu autority rezidenta československé rozvědky, ovlivňoval jak úřadujícího stálého delegáta při OSN Mužíka, tak bývalého ministra zahraničí Hájka při jednání v RB.“
A pak se skromně dodává autorem, že “Určité satisfakce se bývalý rezident čs. rozvědky dočkal až po listopadu 1989“.
A závěr od autora: „Úspěšná kariéra Miroslava Polreicha v československé rozvědce padesátých a šedesátých let se nakonec v důsledku pražského jara a okupace ČSSR pěti armádami Varšavské smlouvy obrátila proti němu samotnému. Z postavení u elitního útvaru Státní bezpečnosti na špici komunistické mocenské pyramidy, se propadl až na dno a získal zaměstnání pouze jako brigádník…“ Ba ne, já jsem se nepropadl. To jen pisatel a bývalý rozhodující činitel ÚSTR zůstal zapíchnutý před listopadem 89.
Toto se dnes cituje v zájmu mé dehonestace. Příští rok, po padesáti letech, mohu očekávat opět přitvrzení a pokračování citací z dokumentu UV KSČ, který je také jistě uložen v ÚSTR a byl mě předložen, původně jako podklad k mému trestnímu stíhání, „že jsem svým mediováním v zájmu ukončení vietnamské války se snažil zachránit tisíce Američanů a tím i oslabování amerického imperialismu.“ Nu něco málo na tom je. Tak to mne ještě asi čeká.
Pane Jelínku, po tom co jsem Vám napsal některá fakta, stále si myslíte, že nemorální zákon má stále u Vás váhu. To není o tom „co se komu líbí či nelíbí“. To je o antihumáním přístupu nebo i o zabíjení. Vzpomeňte na Norimberk. Tam šlo také jen o zákony.
Mimochodem, právě jsem poslouchal Váš komentář odsuzující ministra spravedlnosti za jeho rozhovor v Respektu o zpolitizovaném postupu čs. policie a jejich předvolební aktivitě. Nějak Vám uniklo říci něco o Kubiceho zprávě a hlavně okolnostech jak byl zvolen prezident Havel většinou jednoho hlasu, a to jen proto, že pár dnů před volbou soud nechal zavřít jednoho poslance (vehementně se stavěl proti volbě Havla), aby ho pár dnů po volbě zase propustili jako nevinného. Samozřejmě bylo to po právu, až to načasování se těžko chápe. To jste ve svém komentáři nepřipomněl úmyslně?
S pozdravem a někdy na viděnou v MDA.
Miroslav Polreich
21.srpna 2017
P.S. Všiml jsem si nyní, že ten dopis není moc osobní, tak s ním také dle Vaší reakce naložím.
