Němci, pokud by si byli vědomi své obrovské odpovědnosti za vyvolání dvou krvavých a ničivých světových válek, by měli své reparační povinnosti plnit bez dalšího. Je nedůstojné, aby poškozené státy se s ním handrkovaly o každý milion. Vztah SRN k Řecku je bezprecedentní. Řekům Němci dluhují stamiliardy eur, odmítají je zaplatit a z půjčených peněz Řecku německými bankami ždímají vysoké úroky.
Ve všech případech, kdy Němci dluhují reparace jiným státům,nejde jen o Pařížskou reparační smlouvu, ale také o jeden ze základních principů mezinárodního práva. Ten zakotvuje, že agresor je povinen oběti agrese zaplatit škody, které jí agresí vznikly.
Že Německo bylo agresorem v první i druhé světové válce, nikdo soudný nepochybuje. Že Polsko, ČR a další státy byly jeho obětí, nikdo nevyvrací, ani nemůže.
Německo je proto povinno reparace Polsku i ČR, z nich bude čerpat též SR, i dalším státům, zaplatit.
Nebo pro Německo, od jeho sjednocení, či od “včerejška“, mezinárodní právo a speciálně uvedený princip neplatí? Na tom se usnesl kdo, kdy a v jaké právní formě?
Němečtí znalci mohou tvrdit cokoliv. My však víme, že mezinárodní právo i smlouvy pro Německo platí bez jakékoliv výjimky. Proto jsme v očekávání reparačních plateb od Německa. Pokud však SRN neví, jak na to, může se zeptat Rusů. Ti již celý dluh ze sovětské doby zaplatili. Všem bez rozdílu, nadto dluhy druhých států vůči Rusku silně krátili nebo dokonce plně odpustili. Podobně by mělo postupovat i Německo. V případě Řecka však činí vše opačně. A to je chyba.
Pokud Německo se skutečně cítí na to, že by reparace nemělo platit, rádi bychom znali důvody, tohoto závěru. Budou-li racionální, jistě je mohou vzít i ostatní státy, které požadují po Německu reparace, na vědomí. Jsme tedy zvědaví na další kroky Německa v reparačních záležitostech.
