Jiří Baťa
21. 8. 2017
Pan MUDr. Přemysl Sobotka (ODS) se po delší době zase nechal slyšet. Jeho značně problematická osobnost již pomalu a na trvalo upadla v zapomnění, nicméně se mu naskytla příležitost, jak se zase zviditelnit, tak proč toho nevyužít, že? Ta šance se mu naskytla vydáním nové publikaci na téma okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 s názvem „Okupace 1968 a její oběti“ dvojice autorů Ivo Pelčocha a Prokopa Tomka, historiků Vojenského historického ústavu. Přemysl Sobotka přijal nabídku, aby se stal kmotrem této publikace, a podle svých slov neváhal ani na vteřinu nad tím, zda se křtu nové publikace o srpnové invazi účastnit. Taková šance se přece neodmítá.
MUDr. Sobotka při příležitosti křtu publikace „zavzpomínal“ na dobu kolem 21. srpna 1968 a svěřil se svými osobními zážitky. Nehodlám se více babrat ve vzpomínkách pana Sobotky, nicméně není od věci se také zmínit o některých pozoruhodných momentech, jak je pan Sobotka prezentuje.
Pan Sobotka je původní profesí chirurg, od kterého se tedy očekává logický a přesný úsudek. Beru v potaz jeho stáří a dlouhodobou odtrženost od „řemesla“, nicméně je poněkud zvláštní, když pan Sobotka zmiňuje počet zraněných v Liberci osudného dne 21.8.1968. Podle něj totiž bylo do nemocnice přivezeno „téměř“ 50 zraněných lidí. Jak říká sám Sobotka: „Ve výsledku devět mrtvých a „skoro“ padesát zraněných bylo na malý Liberec poměrně děsivé číslo,“ Jak si máme vysvětlit či pochopit, jaká je přesná definice pro počet „skoro“ nebo „téměř“? Je zřejmé, že jich 50 nebylo, ale jenom „téměř“ či „skoro“ 50, což může být 49, 48, 47 nebo také jenom 45 zraněných. Je to banalita, chytání za slovíčko, ale pokud někdo, kdo byl bezprostředně zainteresován na příjmu a ošetřování zraněných, notabene, pokud to na něj tyto události a situace tak hluboce zapůsobily, i po tolika letech by si přesný počet zraněných mohl pamatovat. Na druhé straně tento nekonkrétní způsob vyjadřování je všeobecně známá rétorika prozápadně orientovaných politiků když se např. vyjadřují, že prezident Zeman „nám“ dělá ostudu ve světě, přičemž to „nám“, jakkoliv by je rádi směřovali na stát a občany, se týká především „jich“ samotných!
Nebyl by to však ani pan Sobotka, aby si na váhu své pravicové uvědomělosti nepřihodil moudré rodičovské poučení když říká, že „ můj táta mě učil, že každý „-ismus“ je hrůza a ono se to potvrdilo toho 21. srpna,“ říká Sobotka. Není jasné, proč jej táta zrovna učil, obyčejně se říká, že „už táta říkal, že…“, ale že by táta někoho učil o -ismech? Nicméně stran -ismů lze v podstatě s panem doktorem souhlasit, jenže pan doktor Sobotka v daný okamžik neměl na mysli žádný jiný „-ismus“, než „komunismus“! K tomu je možné připočítat také „socialismus“ a celou řadu dalších -ismů, které se vážou na dobu neblahé totality (Stalinismus, Marxismus – Leninismus, apod. Jenže ten zatracený „-ismus“ má rovněž, našimi převážně prozápadně orientovanými lidmi tolik preferovaný „kapitalismus“, ale také „eurounionismus“, „militarismus“, „radikalismus“, „terorismus“ , „rektální alpinismus“ apod. Tyto -ismy se však již do novodobě pojaté politiky pana doktora Sobotky jaksi nehodí.
Jak se lze ve Wikipedii také dočíst, měl p. Sobotka pozoruhodné mládí. Což o to, každý z nás měl nějaké mládí, někdo více, někdo méně zajímavé, nicméně u ideologicky čistého Sobotky vyniká jeho „přiznání se“ k drobné „kolaboraci“ s režimem, jako například členství v ROH (revoluční odbortové hnutí), ale i dva roky studií VUML ( Večerní univerzitu marxismu-leninismu). Jako důvod uvádí, že bez VUML by prý nemohl profesně růst jako lékař a považoval to, dbaje „učení“ svého táty za „přijatelnější alternativu, než členství v KSČ“. Byl tam přece ten tolik nebezpečný -ismus! Jak patrno, už ve svých čtyřiadvaceti letech byl už vysoce „pravicově“ uvědomělý. Jenže je tu jeden otazník. Ve Wikipedii je totiž uvedeno, že „až“ od r. 1989, tedy od pohnuté době a zrodu hadrové revoluce, Přemysl Sobotka „vystupuje“ jako „antikomunista“. (Škoda, že nedbal učení svého táty, neboť i zde existuje onen nebezpečný -ismus: antikomunismus!). Zmíněná otázka zní: co nebo čím byl pan doktor Sobotka do r. 1989? Zda-li pak nám to pan Sobotka nějak přijatelně vysvětlí?
A nakonec téměř nekrologickou poznámku, vyplývající ze vzpomínek pana doktora Sobotky. Během zmiňovaných dramatických srpnových dnů totiž v Liberci pobýval i Václav Havel a měl tam prý nějaká „úřední jednání“ (ve které putyce se úřední jednání konalo, Sobotka nezmiňuje). Jenže Havel se prý odporu občanů proti invazním vojskům rovněž osobně účastnil a jak Sobotka se zdviženým obočím naznačil, mohlo to být pro něj velkým rizikem, snad i tragédií. Totiž, kdyby se prý situace vyvinula špatně, tak bychom prý taky nemuseli mít Havla coby prvního československého prezidenta po roce 1989. To by byla fakt přímo národní katastrofa! Není od věci se zeptat, kdo, nebo co byl v r. 1968, tedy ve svých jedenatřiceti letech V. Havel? Znal vůbec Sobotka Havla a věděl, kdo to v tu dobu byl, že mu přičítá takovou důležitost? Mluvil s ním a věděl snad, jaké „ úřední jednání“, měl Václav Havel v tu dobu v Liberci?
No nic, pan doktor Sobotka se zase po dlouhé době zaskvěl tím správným pravicovým, antikomunistickým a snad i předvolebním postojem. Nepochybně jako kmotr odcházel s nemalým sebeuspokojením ze křtu tak významné publikace, jakou je „Okupace 1968 a její oběti“ zvláště, když tak hluboce, neřku-li přímo dojemně ve svých vzpomínkách vykreslil své nezapomenutelné zážitky ze srpna 1968 a jak nám s plnou vážností připomněl, že jsme taky nemuseli mít Havla prezidentem. Za sebe říkám, fakt nemuseli!
