Radim Valenčík
28.6.2017 blog autora
Ze všeho nejvíce mě překvapila a přiznám se, že i zklamala, ideová stagnace, ne-li úpadek KSČM. Ta se v této složité době mohla etablovat v očích většiny veřejnosti, zčásti obsadit prostor ČSSD (dosáhnout volební výsledek na úrovni 20 %) a zčásti svou konkurenční vahou zabránit plnému úpadku (nejen ideovému) ČSSD.
Současně s tím mohla přispět k urychlení procesu, jehož výsledkem bude to, že normální lidé pochopí příčiny současných problémů a cesty jejich řešení (o toto jde dnes především).
Místo toho KSČM dala jako svůj volební program soubor priorit, tj. slibů, ve kterých není nic nového a které ji ani k ničemu nezavazují, viz:
1/ Za poctivou práci spravedlivá odměna. Minimální mzda na 50 % průměrné mzdy a omezení odlivu zisků do zahraničí.
2/ Bydlení jako lidské právo. Podpora obecní a družstevní výstavby a nízkonákladového bydlení.
3/ Pravidelná valorizace důchodů podle skutečných základních potřeb seniorů.
4/ Jedna státní zdravotní pojišťovna. Špičková lékařská péče všem, více peněz na léčbu a platy zdravotníků.
5/ Kvalitní vzdělání dostupné podle schopností a potřeb pracovního trhu. Vyšší sociáln
(Pokračování)í a prospěchová stipendia. Ne inkluzi za každou cenu.6/ Stejně kvalitní potraviny jako za hranicemi. Obnova norem pro výrobu potravin a posílení naší soběstačnosti.
7/ Svobodná kultura i sport dostupné všem. Nesmí být jen byznysem pro vyvolené.
8/ Voda, nerostné zdroje i výnosy z nich musí patřit všem. Páteřní síť energetiky, dopravy aj. strategických odvětví do veřejného vlastnictví.
9/ Inventura prodeje státního majetku a nepromlčitelnost privatizačních podvodů. U majetku nad běžnou úroveň trvat na prokázání zdrojů.
10/ Bezpečí doma i na ulici. Funkční a akceschopné bezpečnostní sbory.
11/ Řešit příčiny migrační krize. Odmítnutí vnucovaných kvót na přerozdělování běženců.
12/ Záruky míru ve světě. Konec zahraničním misím v cizím zájmu, politice zbrojení, válek a provokací.
13/ Ne nehoráznému daru církvím, lživě nazývaný restitucemi, přinejmenším zdanit a urychlit odluku církví od státu.
14/ Méně byrokracie, více demokracie a suverenity, prostoru pro občanskou inciativu a zákon o obecném referendu. V EU spolupráce rovného s rovným.
To je od strany, která svou pozicí v politickém spektru i svou historií je nutně stranou ideovou, trochu málo. A co hůř. KSČM se ani nepokusila identifikovat, pojmenovat a analyzovat příčiny současných problémů včetně toho, jak spolu vzájemně souvisejí. Patrně je to dáno i vnitrostranickou situací, která obdobné snahy blokuje.
V diskusích na toto téma s různými osobnostmi KSČM jsem občas jako odpověď na otázku, proč se nepokusí vyjít z analýzy současných problémů, často slyšel: “Vždyť je to jasné, příčinou je kapitalismus.”
Odpověď tohoto typu je nejen špatná, ale moc a moc špatná. Spokojit se s takovou odpovědí znamená:
– Odsoudit ty, kteří se s takovou odpovědí spokojí, k nereálnému ideovému snění a ignorovat historickou zkušenost, tím měnit stranu v sektu věřících.
– Uvolnit ruce některým šíbrům, kteří se prosadili ve stranických pozicích, aby pod přikrytím radikální rétorikou dělali pragmatickou a vyprázdněnou politiku přisluhování současnému politickému establišmentu (přibližně ve stylu Jiřího Císlera coby představitele Armády spásy, který ve filmu “Anděl s ďáblem v těle”, který chodí agitovat za morálku o půlnoci do bordelu zavedeného na lepší klientelu).
– Přispívat jako fíkový list ke krytí příčin současných problémů.
Ve všech dobách, kdy mělo komunistické hnutí nějakou váhu, vždy vycházelo z podrobného studia proměn kapitalismu, vývoje kapitalismu, pojmenování a analýzy jeho současného stavu a problémů odsud vyplývajících. Říct jen tak “příčinou problémů je kapitalismus” a dost, je zkrátka blbost nad jakoukoli představitelnou blbost.
Je nutné klást si otázky:
– Jakou konkrétní podstatu má současná fáze vývoje kapitalistické společnosti?
– Jak navazuje na předcházející fáze a čím se od nich liší.
– Jak v současné době funguje reprodukce kapitálu v konkurenčním prostředí a čím je tento proces modifikován či výrazně změně?
Atd.
Teprve na základě toho lze navrhnout cesty řešení problémů a identifikovat potenciální spojence.
Ale když ono je tak pohodlné být politickým rentiérem, chlubit se tím, že jsme jako kůl v plotě, a proto můžeme jen slibovat (pardon – definovat priority), ale hlavně nic nedělat.
Z nepochopení toho, o co jde, pak vyplývají strategické chyby. A to zásadní. Takové, kterými i naše malá strana v malé zemi nepříznivě vstupuje do geopolitického dění.
Uvedu jeden příklad. Studená občanská válka v USA je v očích některých představitelů KSČM bojem mezi “levicovými” demokraty a “pravicovými” republikány. Jak prosté. “Hodná” Clintonová a zlý “Trump”. A tak se i naše KSČM přidala k “euroštvanici” na Trumpa. Vůbec jí přitom nedošlo, že “třídní” boj neprobíhá mezi “vlastníky kapitálu” a “vlastníky práce”, ale v dané konkrétní době a v dané podobě fungování (či spíše nefungování) kapitálu mezi těmi, kdo se v rozkrádání společnosti shora i s využitím vyvolávání konfliktů devastujících celé země doslova “utrhli ze řetězu” (ve stylu Madeleine Albrightové) a těmi, co se z konzervativních pozic pokoušejí obnovit funkčnost institucionálního systému USA, aby se předešlo nevypočitatelnému globálnímu vývoji. Některým ideovým představitelům KSČM nedošlo, že nejde o politický střet mezi demokraty a republikány, ale o boj mezi trumpovským křídlem republikánů a mccainovským křídlem republikánů, jehož přívěskem jsou demokraté, kteří přestali být samonosnou politickou stranou, ale svými šíbry byli demokraté přivedeni do náruče viditelných představitelů těch největších gaunerů, kteří se pohybují po této planetě. To se KSČM, resp. některým jejím představitelům, opravdu podařilo.
Naštěstí není v tomto pohledu na svět KSČM jednotná. Názory se v ní tříbí a v současné době asi nelze jednoznačně říci, zda upadá, nebo zda se probouzí a hledá cestu, jak dál. Zatím ještě není zprivatizovaná, spíše by se dalo říci, že v ní jen mají silné postavení sterilní političtí rentiéři. A obávám se, že KSČM se do voleb nepokusí o nějakou změnu v oblasti své programové sterility.
Ve volbách se dostane těsně nad 10 %, a to jen díky mnohem většímu úpadku ostatních politických stran.
(Pokračování)
Předchozí:
Krize programu ODS
Krize programu ANO
Krize programu ČSSD
