Eva Novotná
7.6. 2017 Ne základnám
Řečtí komunisté přechod vojenské jednotky pod velením NATO z Albánie na hranicích s Řeckem zablokovali. Vojenská jednotka Velmi rychlého nasazení NATO přes hranice neprojela.
Několik tuctů demonstrantů KS vytvořilo blokádu dálnice v Egnatia, aby zamezili transitu albánských vojenských vozidel, která směřovala přes Řecko do Rumunska, kde se bude od 6. do 14. června konat cvičení NATO „Noble Jump 2017“. Demonstranti, křičící hesla proti NATO a proti imperialismu, umožnili průjezd ostatním vozidlům a bránili pouze průjezdu vozidel NATO, která se po několika hodinách čekání stáhla.
Sotiris Zarianopoulos, poslanec za KS Řecka, byl na straně demonstrantů.
NATO je především organizace, která hájí demokratické principy.Tvrdí sdělovací prostředky, vedoucí činitelé a propagandisté NATO,vlády EUatd.
Oskar Krejčí odpovídá:
To je obecně uznávané zjednodušení, které hraničí s nesmyslem vhodným snad jen pro veřejnoprávní sdělovací prostředky.
Například Portugalsko. To v roce 1949 spoluzakládalo NATO, ovšem slavná karafiátová revoluce, jež svrhla „autoritářskou konzervativní vládu“ – což je eufemismus, který nahrazuje označení „fašismus“ -, proběhla až v roce 1974. Jiný příběh: Turecko a Řecko vstoupily do NATO v roce 1952. V letech 1967 až 1974 v Athénách vládla vojenská chunta a Řecko zůstalo členem Aliance. Mimochodem – černí plukovníci, jak se jim tehdy říkalo, se dostali k moci převratem organizovaným podle plánů NATO. O Turecku jsme mluvili minulý týden. Tam proběhly vojenské převraty v letech 1960, 1971 a 1980; v roce 1997 vojenské memorandum adresované premiérovi vedlo ke změně vlády. Přitom nikdo tehdy nezpochybňoval turecké členství v Alianci. A nezpochybňuje je ani při současných událostech. Madridský pakt, na jehož základě byli vojáci USA rozmístěni na čtyřech základnách ve Španělsku, byl podepsán v roce 1953 – tedy více než dvacet let předtím, než ve Španělsku skončila fašistická vláda generála Francisca Franka. NATO je vojenská organizace, jejíž základy tvoří geopolitické zájmy definované Washingtonem. Ty jsou protaženy i na Dálný východ. Tvrdit, že jediným zájmem Aliance je demokracie, je víc než naivní. Po bombardování Jugoslávie (1999) či Libye (2011), abych uvedl jen nejsrozumitelnější příklady, nestačí jen fráze o demokracii z úst představitelů či propagandistů NATO.
