Jan Campbell
23.6.2017 VašeVěc
Tak zní motto německého předsednictví skupiny G20, jejíž představitelé se sejdou ve dnech 7. a 8. července v Hamburgu. Šerpové připravili diskuse o nejdůležitějších otázkách hospodářské, finanční, obchodní a rozvojové politiky a také politiky zaměstnanosti a politiky v oblasti klimatu. Aby toho nebylo málo za ty peníze, co stojí summit, bude lídrům nabídnuta možnost opakovat známé fráze o migračních a uprchlických tocích a o boji proti terorismu. Ve stínu summitu a zhoršujících se vztahů mezi USA a RF a vyhrocující se situaci na hranici RF se západními sousedy se mají setkat prezidenti obou vojenských velmocí: DJT a VVP.
Do summitu bude veřejnost, i v české kotlině, mít možnost se seznámit s filmem nazvaným Svět podle Putina. Horký vývoj ve světě, Iráku, Sýrii, Jemenu, Jižním Sudánu, a zemích, ve kterých se potvrzuje, že kde má síla právo, tam je právo bezmocné, by měl být pro mnohé srozumitelnější. Komu to nestačí, ať se za týden seznámí s výsledkem zasedání Rady federace RF, které se má uskutečnit 27.6.
Sestřelení syrské stíhačky SU a vojenského drona dokazují, že vojenská rozhodnutí USA byla delegována generálům, postavila DJT do stínu a série provokací Ruska pokračuje. Reakce Ruska se však podobá demisi ne-demisi premiéra Sobotky. Čteme a slyšíme o ruských varováních, požadavcích MZV Ruska o vysvětlení, a o schopnosti vidět létající objekty na tisíce kilometrů dopředu. Ale: Obě tvrzení a vše s nimi spojené, představují nebezpečný vývoj, který může dostat veškerou práci Šerpů G20 do odpadkového koše. Proč?
USA drží 1 trilion USD, patřící perestrojkovým Rusům jako rukojmí, kontroluje všechny off – shore lokality světa, a v neposlední řadě i CB Ruské federace. Výsledkem je, že Rusko má slabou vládu a slabé hospodářství, na druhé straně silnou armádu (na kratší boj) a silného prezidenta a nemůže v mírovém prostředí ve svém zájmu samostatně konat. Přidám–li k tomu skutečnost, že v 1946 založená CIA se za celých 70 let svými předpověďmi, co se týče SSSR a současné RF, nikdy netrefila do černého, podobně jako izraelská zpravodajská služba podle Jakova Kedmi (který se účastnil tzv. Jomkipurské války, od roku 1977 působil ve zvláštní službě Nativ, jejímž šéfem byl od 1992 do 1999), o masových médiích nemluvě, nabízejí se otázky: 1) Proč Rusko v Sýrii nejedná. Rusko doposud nesestřelilo dróna, ani stíhačku. 2) Proč Rusko dovoluje vzbuzovat dojem slabocha neplnícího své slovo ani vůči spojenci, v daném případě Sýrii? 3) Proč Putin neprohlásí jasně, že neexistuje situace, ve které by holý něco ztratil. To mimo jiné znamená, že Rusko nebude chtít od USA nic, jako tomu bylo v minulosti, za cenu vzdání se svých zájmů. Na otázky nemohu dát odpověď, jako záměnu nabízím něco k zamyšlení.
Pravděpodobně ještě nedozrála doba, kdy bude muset prezident Putin dokázat schopnost být tvrdým. Rusko bude muset konat mnohem tvrději než USA, chce-li si udržet šanci na přežití a respekt ve světě. Historie dokazuje, že s USA nic po dobrém nejde. Jednou z možností Putina, u kterého předpokládám, že neprodá zájmy Ruska, a sám se nevzdá odpovědnosti spojené s jeho funkcí, je, že na G20 a během případného setkání s DJT dá světu jasně vědět, že Rusko končí s prověrkou USA na trpělivost, míry urážek a schopnost plnit závazky vůči spojencům. Že jedinými možnostmi dalšího vývoje vztahu USA – Rusko je buď zlepšení vztahu na základě rovnocenného partnerství, nebo pokračování zhoršování vztahu s logicky následující válkou, která se nevyhne území USA.
Zmiňuji se o území USA z několika důvodů:
1) Již jednou chtěli američtí generálové bombardovat SSSR, dokonce atomovými zbraněmi. Že se tak nestalo, můžeme děkovat JFK, který zadal generálům otázku: Můžete mi garantovat, že nedopadne žádná sovětská bomba na území USA? Ani jeden z generálů nemohl dát garanci.
2) Srovnání padlých amerických letců v korejské a vietnamské válce s padlými sovětskými letci ve válce v Afganistánu a jinde ve světě jasně dokáže, čeho se americké armádě nedostává.
3) Část odpovědi na otázku – čeho se americké armádě nedostává, nabízí reakce USA na jednání Severní Koreje. Tvrdím, že USA se sami nikdy nepustí do války se Severní Korejí. Proč? Odpověď by dala na zvláštní příspěvek. Přesto krátce zmiňuji staré asijské přísloví: Je lehčí najít 10 tisíc vojáků než jednoho opravdového vůdce. A jednu z posledních reakcí DJT: While I greatly appreciate the efforts of President Xi & China to help with North Korea, it has not worked out. At least I know China tried!
Není náhodou, že DJT tweetoval svoji reakci na konání ČLR v předvečer Diplomatického a bezpečnostního dialogu USA – ČLR. Podobný pasivně – agresivní tweet totiž pustil DJT do světa v předvečer tzv. citrusového summitu s prezidentem ČLR Si Ťin-pchingem v Mar-a-Lago. Není proto realistické očekávat, že ČLR a Rusko zvýší aktivitu jednání se Severní Koreou, nebo nebudou rozvíjet spolupráci. Je ale realistické očekávat od USA zvýšení politického tlaku na ČLR, zvětšení rozsahu hospodářských sankcí vůči čínským společnostem a osobám, které pokračují v obchodování se Severní Koreou, a povýšení Susan Thornton, na Secretary for East Asian and Pacific Affairs. V případě povýšení bude mít tato dáma důležité slovo ohledně diskutované návštěvy Ivanky Trump a Jared Kushnera do ČLR. Návštěvu lze interpretovat jako část přípravy oficiální návštěvy DJT v ČLR. Oba totiž hostily před několika dny v Trump Hotel ve Washingtonu nového amerického velvyslance USA v ČLR, Terry Branstadt. Osobně nevěřím v návštěvu DJT v ČLR během tohoto roku, protože jak v ČLR tak i v Rusku platí: a) zbytečná věc, je zbytečná starost, b) příčinu a nálepku lze nalepit kdekoliv, a c) udělej vše, co můžeš, a zbytek přenech osudu. Tím jsem opět u G20.
Do kontextu G20, vlivu ČLR a Ruska, a rétoriky NATO a vedoucích politiků SRN patří i prohlášení ministra financí Wolfgang Schaeuble agentuře Reuters, týkající se Ruska a Číny: USA nesmí nechat Rusko a Čínu dominovat. To by byl konec našeho liberálního světového řádu. Tento světový řád je pořád ještě lepší než ostatní možné řády z etických, politických a hospodářských příčin. A my chceme, aby tento řád pokračoval. V krajním případě my nechceme vidět, jak se oslabuje. Schaeuble zapomněl, že současná SRN existuje prioritně jenom díky souhlasu SSSR vedené Gorbačevem.
Z uvedeného a ostatního v minulých dnech zveřejněného dění ve světě, včetně návštěvy prezidenta Porošenko u DJT, vítězství konservativní kandidátky Karen Handel v US státě Georgia, odstoupení již tří ministrů z vlády prezidenta Macrona, rezignace EU v případě Polska a nejasnosti, nakolik se liší program zahraniční politiky Bezpečnostní rady USA od prezidentského programu, vyplývá nutnost se připravit na horší v Evropě, včetně skandálu na G20, než skončí formování propojeného světa, a bude snad lépe. Souhlasu netřeba.
