Monika Hoření
Deset řečníků promluvilo na sobotním semináři levicového spolku Nová republika v Jihlavě. Akce, která nabízí alternativní pohledy na aktuální události, přilákala do sálu Dělnického domu mnohem více posluchačů než loňský nultý ročník. Organizátor Ivan David, zakladatel a vydavatel Nové republiky, vyjádřil naději, že napřesrok v dubnu to bude ještě více.
Posluchači byli zvědavi na názory deseti renomovaných osobností, z nichž ne všechny jsou levicové, ale spojuje je kritický postoj k současnosti, vystupují proti nadvládě kapitálu a vojensko-průmyslového komplexu, pojí je úsilí o mír a historickou pravdu. Řečníci se vyslovili k tématu Měnící se svět roku 2017 a projekt pro deset milionů.
Otázku »Proč a jaký národní stát?« si položil sám organizátor Ivan David. Ten současný stát podrobil sžíravé kritice. Kapitalistická společnost dle něho selhává na každém kroku, politici nemají autoritu. Nejde však jen o politiky bez autority, ale i o parazitování na společnosti. Každá instituce unese jen určitý počet parazitů, a to platí i pro stát, nezůstal někdejší sociálnědemokratický ministr zdravotnictví nic dlužen své pověstné ironii.
ČR je protektorátem Západu
»Každý seriózní odhad příštích osudů našeho státu se musí opírat o kritickou analýzu současného stavu naší vlasti… Myslím, že nazrál čas, abychom se v zájmu své budoucnosti začali snažit reformovat Evropskou unii,« uvedl bývalý ministr Jaroslav Bašta (ČSSD) v příspěvku nazvaném »Kolonie nemůže mít svou zahraniční politiku«. Naši vlast podle řady faktorů nepovažuje za nezávislý stát. Za 24 let samostatné existence ztratila ČR většinu atributů státní suverenity. »Nemáme skutečnou armádu, jen expediční sbor využívaný pro zájmy jiných zemí… Nemáme hranice, kterých jsme se dobrovolně vzdali… V ekonomickém smyslu jsme se stali zaostalým protektorátem Západu, především Německa.« K úplnému koloniálnímu statutu, jejž známe z historie 19. století, chybí již jen přítomnost cizích vojsk na našem území, zakončil chmurnou vizi Bašta, proto apeloval: »Žádná cizí vojska na našem území!«
Dle něho je nutné hovořit otevřeně o našem současném podřízeném postavení a bránit dalšímu prohlubování koloniální závislosti. To znamená např. zvrátit privatizaci vody, energie a přírodních zdrojů, vést boj za zvýšení mezd, nebýt levnou evropskou montovnou. Prvním předpokladem je odstranění stávajících politických elit. »Současná situace v Evropě nasvědčuje tomu, že jsme se po dvou stoletích znovu dostali do situace, kdy řešíme základní otázky naší národní existence. Na nás leží rozhodnutí, jakou cestou se vydáme. Zda se staneme součástí vymírající evropské civilizace, která dobrovolně podlehne populačnímu a náboženskému tlaku svých jižních sousedů, a zdvořile během tří generací vymřeme, nebo se vydáme svojí vyzkoušenou cestou a všem navzdory přežijeme, zachováme svůj jazyk i kulturu.«
Kde spojit síly?
Politolog Oskar Krejčí se věnoval geopolitickým konfliktům. Velká témata globalizace se nás dotkla třikrát: privatizací; snahami USA a jejich podporovatelů instalovat u nás americký radar; migrací. I my se podílíme na vykořisťování světa, na chudobě milionů, na koncentraci majetku do rukou stále menší skupiny bohatých, zdůraznil profesor Krejčí. Toto téma – sociální nespravedlnost a její odstranění – musí mít levice stále na paměti, stejně jako otázky války a míru. Autentická levice nikdy nebude stranit vojensko-průmyslovému komplexu a válkám. Válka přichází sama, ovšem za mír je třeba bojovat… A jsou to války, které vyhánějí lidi z domova, zdůraznil. Podtrhl, že definičním znakem levice je humanismus, odmítl projevy antisemitismu, islamofobie aj. Levici musí zdobit vzdělanost, levice musí umět studovat a hledat – to je Krejčího apel.
V Jihlavě vystoupil jediný představitel politické strany, místopředseda ÚV KSČM Josef Skála. Jihlavský seminář vyzvedl jako součást »infrastruktury myšlenkové a mediální nezávislosti a alternativy«, jež slibně narůstá napříč republikou počínaje každoročními Vratimovskými semináři přes pravidelné pražské teoreticko-politické konference či třeba jejich nedávné »dvojče« v Brně nebo Litoměřické semináře. Okruh intelektuálů a veřejně aktivních lidí, které vtahují napříč širokým názorovým i profesionálním spektrem, si stále víc klade otázku, v čem je potřeba spojit síly především. Podle mne, uvedl Skála, to je směr, jímž kdysi vyrazil tzv. Římský klub. Tedy co možná konkrétní »mapa slepých uliček a pastí«, do nichž dnešní kapitalismus zabředá a z nichž na své vlastní půdě už průchodné, trvale udržitelné, natož humánní východisko nenajde. Program autentické levice, který nemá skončit jen přehlídkou zbožných přání, musí vycházet právě z takového poznání.
K tématu »co dělat?« se připojil i vysokoškolský pedagog docent Radim Valenčík. Je třeba odhalit mechanismy současné moci, zformulovat společnou sdílenou realistickou vizi a akční program nápravy a obrany.
Nejlepší je spravedlivá cesta
Svá zamyšlení k tématu, spíše eseje, přednesli někdejší chartisté spisovatelka Lenka Procházková (pro niž je »jen jeden zákon, svědomí«) a bezpečnostní analytik Jan Schneider. Cestu, kterou jde každý člověk i společnost, lidstvo, lemují »milníky, patníky, směrníky«. Právě o nich se s různými podobenstvími rozhovořil. Cestou, která je nejlepší pro člověka, je cesta spravedlivá.
Nemainstreamovým médiím se věnoval novinář docent Petr Žantovský. Média hlavního proudu, pro něž je typické, že »v nich mluví, aniž by něco řekli, a lidé poslouchají, aniž by něco slyšeli«, zažívají stagnaci a pokles zájmu čtenářů, diváků, posluchačů, v opačné situaci jsou webová média. Mainstream na to reaguje jejich ostrakizací a profesionální dehonestací, nastupují cenzurní aktivity (např. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám). »Do undergroundu jsme zahnáni společně. Važme si, že tam jsme, je nás čím dál více,« podotkl optimisticky.
Členství v NATO – nepříjemná realita
»Je to nepříjemná realita – jsme členy NATO, spolku, který měl být obranným uskupením,« začal své vystoupení nazvané »Naše armáda, nebo cizí?« vojenský analytik Martin Koller. Odmítl, že by Rusko hrozilo nějakému státu, neboť nemá zájem na válce s NATO, je slabší. Tímto rozbil jeden z pravidelně se objevujících mýtů. Varoval před islámským terorismem, ale i »sociálním terorismem«, kdy lidé nedůvěřují tzv. elitám, jsou vykořenění, ztrácejí zájem. Tehdy hrozí, že mohou brát spravedlnost do svých rukou. 
Koller podrobil kritice Armádu ČR, kterou jako bývalý voják zná. Bylo z ní odstraněno vlastenectví, snížena úroveň požadavků, rozmáhá se odborný diletantismus, úplatnost. K tomu »probíhá ideologizace, AČR je ideologičtější než před listopadem 1989«. Úpadek vojenského školství i likvidace organizací, jež v bývalém režimu spolupracovaly s armádou (např. Svazarm), se také podílí na poklesu brannosti národa, míní Koller. Seminář zakončil ekonom Martin Kunštek s příspěvkem, jak financovat stát a územně správní celky. Uvedl řadu zkušeností ze zahraničí.
